Zamyšlení

Jízda dějinami...

29. neděle během roku A

Iz 45, 1-6/ 1 Te 1, 1-10/ Mt 22, 15-22

Žijeme v dějinách. Jsme součástí jednoho velkého příběhu celého lidstva. „Jedeme v tom společně.“ Nikdo nejsme pánem svého osudu. Spolurozhodují o tom druzí. Lidé. Někteří více mocnější. Někteří méně. A pak další síly. Nejen příroda. Ale to, co se děje ve světě lidí. Dějinné síly. Velké. Děsivé. Teď se všichni společně kamsi řítíme v pandemii. Momentálně dokonce v jednom z epicenter. Někdo neučinil přes všechna upozorňování včas příslušná opatření. (A my víme všichni kdo :-). Mnozí švejkovali a hráli si na antirouškové disidenty. A teď to máme všichni. Řítíme se vstříc čemusi, co nás děsí. Víme, že to mnozí odnesou (?) - odneseme. Jak moc a kolik, netušíme. Ale nevyhneme se tomu. To děsí. V jakých rukou to teď vlastně jsme? Jaké síly ovládají nyní naše životy?

Tak to byl malý úvod k dnešním čtení z Izajáše a z evangelia. V Izajášovi dnes Bůh mluví ke Kýrovi. Znáte Kýra? To byl perský král, co porazil Babylón. Dokonce ho Bůh nazývá Mesiášem. Aby bylo jasno: Kýros se nestal uctívačem Hospodina… Jen ve své době – překvapivě (a nevědomky) způsobí záchranu Judejců z babylonského zajetí… a dokonce způsobí i obnovu poničeného chrámu v Jeruzalémě. Jeden z těch mocných hráčů na hřišti dějin své doby. Bůh toto slovo však hlavně mluví k Judejcům zajatým v Babylóně. Jako by říkal: „Nebojte se. To jsem já. Tady jsem při díle já. Tak jako jsem byl při díle, když se vám zhroutil váš svět, tak i dnes. Zákrutami dějin vedu všechno k nastolení svého Království. Být v dějinách není lehké… já jsem Pánem dokonce i dějin. Nebojte se a nemalomyslněte… Jste v mých rukou…, ale nebuďte taky lehkomyslní…“ Tolik k Izajášovi. A snad i k nám :-)

Pojďme k evangeliu. Tam máme taky dějiny. Judsko je okupováno pro změnu Římany. Tehdejší židovstvo je rozděleno (jak to tak bývá :-) od kolaborantů (kněžské kruhy) až po protiřímské partyzány (zéloty = horlivce) přes všelijak lavírující většinu. Ježíš je do tohoto příběhu také zapleten. „Mistře – Učiteli, je dovoleno platit daň císaři?“ Ne, „má se platit?“, ale „je dovoleno?“ – „je něco takového slučitelné s vírou?“ Neptají se proto, že by je trápil problém. Mají na Ježíše prach sprostě políčeno. „Co myslíš, Mistře?“

Bylo by něco takového bez nich součástí evangelia? Tady vidíte, jak Ježíšův příběh spoluutvářejí další lidé. Ježíš jistě neměl v plánu pojednat takové téma. Ani vydat závazné učení o postoji učedníků ke státu – Římskému nebo jakémukoli jinému. Byl vyprovokován. Také jeho odpověď je provokací. Na otázku - neotázku odpověď - neodpověď. Každý si ji může vyložit po svém.

Ježíš se stal součástí našeho příběhu… a také dějiny spoluutvářejí jeho osobní příběh. Evangeliem – dobrou – osvobodivou zprávou je právě to, jak on v dějinách žije, jak přijímá podněty a reaguje na ně - i ty provokativní a zlovolné. Podívejte, jak je začleněn a zároveň svobodný. To je evangelium. Být podřízen tomu všemu a zároveň být svobodným. Dívejme se na to. Přemýšlejme o tom. Právě k tomu nás zve. Právě o to jde v evangeliu.

Naše osobní příběhy se staly součástí příběhu jeho… a všechno to ústí… do vzkříšení… a to je panečku „taky jízda“!

design by exarion.cz | 2009