Zamyšlení

Syn nebo Pán?

30. během roku A

Lv 19, 1-2. 15-18/ 1 Te 2, 1-8/ Mt 22, 34-46

V evangelním čtení slyšíme pokračování polemických rozhovorů zástupců různých skupin zastoupených ve veleradě s Ježíšem. Tak se postupně střídají u Ježíše. Dnes jsou na řadě farizejové. Ti určitě byli Ježíšovi nejblíž.

Mistře, které přikázání je v Tóře nejdůležitější?“ Taková otázka není samozřejmá. Mohli si klidně myslet, že všechna jsou stejně důležitá. Všech 613 (248 pozitivních a 365 negativních). Představte si to! Jak by se v tom obyčejný člověk vyznal!?

Ježíš odpoví: „Budeš milovat Hospodina svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ A - „budeš milovat svého bližního jako sebe sama.“ První je z Deuteronomia z nejdůležitější židovské modlitby Slyš Izraeli. Druhé z Leviticu. (Naše dnešní první čtení). K tomu druhému ještě malou poznámečku. Doslova tam je dativ (=třetí pád). „Budeš milovat (komu? čemu?) bližnímu svému.“ Láska je čin. Dovětek by se dal taky přeložit: „Je jako ty.“ Tedy: „Budeš prokazovat lásku svému bližnímu. Je jako ty.“ Vždyť víš, jak je člověku, který potřebuje pomoc, pozornost, naslouchání, prostě lásku. Sám to znáš na sobě. Tak to dělej.

Vypadá to, jako by se Ježíš s farizeji v této věci shodl. Největší přikázání máme brát jako klíč k pochopení Tóry, celého Písma a Božích plánů pro nás lidi. O co jde v Bibli, v židovství i v křesťanství? Co je hlavní smyslem evangelia? Tady to máte.

Pak byla ještě jedna disputace. Při ní Ježíš předběhl farizeje a sám položil otázku. Položit otázku to je umění. Dovolím si malou vzpomínku na svá studia. Na fakultě tehdy suploval církevní dějiny profesor Amedeo Molnár z evangelické fakulty. Byli z něj nadšení. Taky nás zkoušel. Netradičně. Měli jsme si na něj připravit otázku. Protože z toho pozná víc, zda a co jsme pochopili, než z našich odpovědí. Položit otázku je umění. - Tak: „Syn nebo Pán?“ Vypadá to z počátku jako handrkování o slovíčka, ale Ježíš tím nastolil zásadní téma. Vlastně se jich zeptal: „Koho to tedy čekáte?“ Když se zeptá, „čí je to syn“, neptá se na původ, ale na to, „kam patří, jaký je to typ, do jaké skupiny ho zařadit“. Oni odpovědí: „Davida.“ Krále, dobrého statečného krále, bojovníka, kterému Bůh žehná, který obnoví pozemské království. (Tedy taky přemůže ty římské okupanty…) Dobře. Tak mi vysvětlete, jak to, že sám David v Ž 110 nazývá Mesiáše Pánem. Hebrejsky je to adoní. Píše se to stejně jako adonaj. (Vzpomeňte na Wericha coby císaře Rudolfa v Císařově pekaři.) Adonaj (= Můj Pán; tedy úplně doslova „mí pánové“, ale to už by bylo moc složité na vysvětlování. Je to vlastně opis Božího jména.

Tak je to syn anebo Pán? Jak to jde dohromady?

Kam Ježíš míří? Jde o naše očekávání. Vždycky jsou naše. Vždycky si do nich promítáme sebe. Je třeba, abychom se na ně dívali a neustále (nebo aspoň občas) je konfrontovali s Biblí.

Jestli je Mesiáš i Davidovým Pánem, pak to znamená, že je víc než David… To má velké důsledky. Jakou pomoc čekáte od Boha? Nastolení pozemské vlády, vyhnání Římanů? Ale není to málo? Nepřipravuje Bůh něco většího? Přemýšlejte o tom.

Co čekáme my? Jak my rozumíme Písmům? Nějak určitě ano. Ale není tam víc? Přemýšlejme o tom.

Máme takovou smutnou dobu. Začíná podzim. Letos bude asi o hodně těžší než obvykle. Možná jsme tak těžký podzim zatím nezažili. Zkusme se začíst do Písma a hledat, jaký je Bůh a co pro své tvory připravuje. Jaký je Bůh a jak o něm mluví Ježíš? Přemýšlejme o Bohu a jeho moci a jeho zaslíbeních a o tom, co to všechno znamená pro nás. Učme se doufat a čekat víc. Naštěstí na to nejsme sami. Máme skvělého Pomocníka Ducha Utěšitele, který zůstane s námi až úplně do konce.

design by exarion.cz | 2009