Zamyšlení

Ó, ti šťastlivci…!

Všech svatých

Zj 7, 9-17 / 1 J 3, 1-3/ Mt 5, 1-12

Milé sestry, milí bratři, přátelé,

vždycky, ale obzvlášť dnes si připomínáme zástup svatých v nebi. „Tak veliký, že by ho nikdo nedokázal spočítat…“ Tak tam patříme. Tam jsme pozvaní. Tam je náš trvalý domov. U Boha. V jeho domě. Tomu rozumíme. U Boha, v nebi, náš domov. Jaké to bude, si ale nedovedeme představit. Ani nemůžeme. Neumíme to. „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku ani na mysl nevstoupilo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ Je to něco, co jsme dosud nezažili. Dosud o tom dokážeme mluvit jen v symbolech a náznacích. Proto některé lidi - a nebude jich asi zas tak málo - nebe neláká. Berou to jako popisy. Třeba vidění nespočetného zástupu v nebi (dnešní první čtení). Stát v bílém rouchu, s palmovou ratolestí a zpívat… anebo být v chrámě dnem i nocí… na bohoslužbě. Pořád v kostele!? Pořád na bohoslužbě!? Chvilku, občas? – To snad. Ale pořád?

Ale zkuste si vybavit chvíle, kdy jste byli něčím opravdu uchváceni. Něčím krásným, velikým… třeba hudbou, přírodou, mohutností hor nebo moře nebo obrovským vodopádem nebo jen silou nějakého okamžiku. Nečekali jste to. Neplánovali. A najednou to přišlo. Každý to známe! Člověk užasle hledí, naslouchá a nemůže se nabažit. Jako by se zastavil čas! Nebo kéž by se zastavil a tato chvíle nikdy neskončila!Taková vzpomínka nám může aspoň trochu pomoci, co to je nebe...

Pak „zpívat novou píseň v zástupů svatých s palmovými ratolestmi“„být dnem i nocí v nebeském chrámě“ může být taky - a nejspíš je - NAPLNO ŽÍT. Objevovat Boží svět (co všechno skrývá a skýtá!), dělat zajímavé věci... podnikat dobrodružství… A TÍM UCTÍVAT BOHA. Nebude to jako v kostele, ale v jistém smyslu to bude obráceně (Kostel vejde do života): budeme žít a dělat ty nejzajímavější věci - v Boží přítomnosti. A Boží přítomnost tomu všemu dodá tu pravou krásu, hloubku… Prostě teprve tím to bude „to ono“. Budeme ŽÍT NAPLNO. Konečně. Ale bude to úplně jiné než, jak si to teď dokážeme představit.

Milovaní, už teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme.“ Zatím si to jen nějak představujeme. Pořád jsme v tom víc my – i se svými chybami a omezeními – i těmi zbožnými. (Ty mi někdy přijdou jako ty nejhorší.) Jaké to doopravdy bude, nevíme. Jediné, co o tom víme, je svědectví apoštolů o setkání se Vzkříšeným. Hlavně,co to s nimi na počátku udělalo. Jen si vzpomeňte! Ale i to je svědectví od lidí a předávané dalšími lidmi. Mluvené řečí tohoto světa. Tedy zase jen v náznacích a symbolech. Nedokonalé. Fragmentární. Víceznačné. Ale lepší nemáme. Přes všechnu limitovanost v tom hlavním přece jen jasné a spolehlivé: Opravdu to existuje. Opravdu existuje vzkříšený život. Opravdu existuje nebe. Ale teprve až to uvidíme na vlastní oči, řekneme: „Tak to je tedy ono?! - Krásnější a velkolepější než jsme si mysleli!“ - „Kdo má tuto naději, očišťuje se (ř.agnidzó).“ Tento výhled motivuje. Láká.

V evangeliu přicházíme na kopec nad Galilejským jezerem. Ježíš jako učitel sedí uprostřed svých učedníků a začíná svou první velkou přednášku. Kolem je spousta lidí. Někdo by řekl: „Samí zvědavci, chudáci, socky, zoufalci, lúzři a nuly.“

Očekávání je veliké. Tak o čem pak bude první přednáška? O štěstí.

Co je to štěstí?

Jak vypadá šťastný život?

Podle čeho poznáme šťastlivce?

O co v životě opravdu jde?

Každý na to má nějaký názor, nějakou představu. Ježíšova přednáška ukazuje, že to je jinak. „Počkejte. Budete velmi překvapeni.“ - „Tak tady to máte… BLAHOSLAVENÍ CHUDÍ DUCHEM… a tak dál... Nebuďte smutní, že nemáte to či ono... Máte totiž mnohem víc. Bůh se rozhodl dát vám občanství ve svém království… Tam patříte. Tam jste pozvaní. Tam jste doma. Víte, co to znamená? Víte, co se to před vámi otevírá za nový svět?“

Bůh chce, abychom byli šťastní… a on sám chce být naším štěstím… To je taky nebe.

Máte před sebou nádhernou perspektivu. Máte skvělou budoucnost. Přijali jste pozvání. Přijali jste dar… Nějak jste pochopili - vycítilo, co je opravdu v životě důležité. Nebojte se. Nikdo vás o to nemůže připravit. Myslete na to. Nechte to v sobě pracovat.

Mysleme na to. Nechme to v sobě pracovat.

(Chvilka ticha). AMEN.

design by exarion.cz | 2009