Zamyšlení

Záhada osmi hřiven...

33. neděle během roku A

Sf 1, 1.7.12-18/ 1 Te 5, 1-11/ Mt 25, 14-30


Máme se bát? Vypadá to tak. Skutečně? Hněv. Konec země. Lidská krev na chodníku. A vnitřnosti. Taky tam. Hrůza! A celé to končí pláčem a skřípáním zubů. Uf! Jaké poselství nám dnešní biblická čtení nesou?

Já se s vámi mohu nanejvýš podělit o pár svých myšlenek, které ve mně tato čtení vyvolávají, a pozvat vás, abyste se nedali odradit a naslouchali biblickému slovu. I tomuto. Ne jednou, ale víckrát. Vracejte se k tomu. Slovo se většinou neotevře hned napoprvé.

To, co nás při tom povede, je víra. Snažíme se pevně držet Boha a jeho Slova, i když se zdá divné a je pro nás těžké. Někdo hluboko v sobě neseme víru, že Bůh má pro nás dobré slovo, budící naději a důvěru. I v tomto. Pojďme to tam hledat. Nedejme na jednoduchá řešení. Slovo, které dnes máme v Bibli, zaznělo poprvé lidem v určité historické chvíli a situaci. Reaguje na to, co tehdy lidé dělali a říkali. Potřebujeme biblickému slovu porozumět v této souvislosti a pak – velmi opatrně – se je snažit převést do naší doby a situace. Jak je těžké hodnotit situaci, známe dobře každý z vlastní zkušenosti. Kolik lidí, tolik názorů a hodnocení!

První čtení bylo ze Sofonjáše. To jméno znamená něco jako „Hospodin ukryl“ – Někoho. Koho? Sebe? Nevíme. Představme si: Jsme někdy ve druhé polovině 7. st. př. Hrůzy asyrské nadvlády pominuly. Národům svítá naděje. Jeruzalém může být hrdý na svého krále Jošijáše. - A do toho Bůh ohlašuje soud. Velmi tvrdými a drsnými slovy. Momentálně nehrozí žádný vpád vojsk. Co se to děje? V tehdejším Jeruzalémě jste mohli najít lidi – asi bohaté a vlivné, sebevědomé, opájející se jistotou, že Bůh nezasahuje do dění. Zasahuje Bůh do dění? Nezasahuje? Těžká otázka. Vzhledem ke všem zvláštnostem Božího jednání. Někdy myšlenka, že Bůh nezasahuje do lidských dějin, je výrazem bolesti a zklamání. Jindy nadutosti. Takového toho postoje, kdy jistí lidé říkají: „My o věcech rozhodujeme. Poručíme větru dešti… My máme věci pod kontrolou...“ Když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Jako vždy je to otázka srdce. Ti, proti kterým Sofonjáš mluví, svým postojem říkají něco jako: „Od Boha nelze nic čekat. On žádnou spravedlnost neprosadí… My jsme pány situace.“ Takový postoj to je zkáza. Nejspíš horší než asyrské a babylonské hordy dohromady. Takový postoj narazí. Dříve nebo později se srazí – se svatým Bohem, který je láska. Bude to velmi bolestná srážka. Hrozná. O tom mluví prorok. Dynamika zkázy je rychlá, překvapivě rychlá. Člověk si může plánovat, jak bude mít věci v rukou... a stejně ho to nakonec dostane...

Bůh říká hrozné věci, právě proto, aby se nakonec nestaly. I kdyby ale nastaly – jako tomu bylo v tomto případě – nemusí to znamenat, že je to definitivně „v háji“. Někdy potřebujeme takto dostat přes (však víte co?), abychom se konečně vzpamatovali.

Bůh říká někdy těžké věci. Nejde to jinak. Rozumíme jeho slovu? Hledáme porozumění? Víme, proč je Bůh říká?

Ve druhém čtení jsme o pár století dál. Sv. Pavel píše církvi v Tessalonice.

„Nespěme, bděme, neopájejme se ničím“ – ani svými myšlenkami a vizemi. Buďme střízliví. Co to je „být střízlivý“? Nepít nic opojného, aby náš úsudek nebyl zamlžen :-) Abychom viděli, co se děje. Abychom nezapomněli, jaký je Bůh a jací jsme my. Abychom si nic nenalhávali. Vstříc tomu, co se děje a přichází, oblečme si víru a lásku s nadějí jako zbroj k obraně – jako kryt. Věci, co se dějí, mohou být hrozné a nespravedlivé, ale my se budeme držet toho, že Bůh je dobrý, že je potřeba neztrácet naději a myslet na druhé víc než na sebe. Pokusíme se „v hrozném světě“ dělat dobré věci, i když to bude vypadat, že to nemá cenu. Když jsme uvěřili v Krista, přijali jsme v něm ujištění, že Bůh má s námi jiné záměry, než abychom někde propadli zkáze.

Jako evangelní čtení jsme měli podobenství o hřivnách. Kolikrát už jsme ho slyšeli a přemýšleli o něm?! Určitě na ně máme svůj názor. Ocitáme se tu ve světě velkých financí. Aspoň na nás obyčejné lidi. („Talantos“ - největší řecká měnová a váhová jednotka; 34 – 41 kg stříbra). Na tu nejmenší částku by dělník, co vydělá denár na den, pracoval asi 16 let, a na nejvyšší přes 80 let.

Pán odešel na dlouho. Na tak dlouho, že se leckdo ptá, jestli je to pravda a jestli se vůbec ještě vrátí. Není tu a svěřil část svého nemalého majetku (?) služebníkům. Zřejmě bez instrukcí. „Naložte s mým majetkem, jak nejlépe umíte.“ Co s tím udělají? Co byste udělali vy? A pak nakonec přeci jen přijde. A bude účtování. - Odměna za dobrou službu je být v radosti Pána“. Představte si být v radosti takového Pána. Jaký on vlastně je? Kdybyste měli jen toto podobenství, jak by se vám vlastně jevil? Líbil by se vám? Probouzel by ve vás to nejlepší? Nebo byste se ho báli? O to tady totiž šlo. V správě svěřených financí se víc, než finančnické schopnosti služebníků, ukazuje to, jak ten který služebník svého pána vidí.Bál jsem se, proto jsem tvé peníze zakopal. Tady je máš a dej mi pokoj.“ Byl to opravdu strach? Jak se asi zrodil v jeho srdci? Přemýšlejme, jak by se třeba jinak mohl tento příběh odvíjet. Co kdyby…? Co kdyby neměl strach z pána? Je to důležité pro nás… „Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ „Buďme střízliví, oblečme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přilbu.“

„Kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Co je vlastně v této souvislosti „mít – nemít“. Copak to je něco jiného, než dávat to, co mám – vlastně, co jsem přijal, k dispozici druhým… i když tím riskuji – ztrátu, nepochopení, zranění, zklamání a kdoví co ještě?

Tento čas, kdy tu Pán není, můžeme vzít jako příležitost něco pro Pána dělat. Není to neužitečný mezičas, o kterém bychom si přáli, aby už byl za námi.

Tak to je pár myšlenek k dnešním textům. Přeji, ať se vám podaří najít slovo pro vás! Bůh požehnej vaše čtení a přemýšlení nad Biblí! Amen.

design by exarion.cz | 2009