Zamyšlení

Triumf Krista…

34. během roku A

Ez 34, 11-16. 20b-24/ Ef 1, 15-23/ Mt 25, 31-46


Poslední den liturgického roku nám připomíná DEN, kdy se ukáže celá Pravda. Bude to den triumfu Krista. Věříme, že on Kristus, je budoucností světa, celého vesmíru. K němu všechno směřuje. On je bod Omega (antropolog, paleontolog, jezuitský teolog Teilhard de Chardin).

Triumf Krista. To není triumf nějaké ideologie. Spíš triumf životního postoje. Triumf víry. Která v tomto světě vsadila všechno na pravdu a lásku a počítá se s tím, že Bůh se k ní přece jen úplně nakonec přizná. Láskou se tu myslí odvaha dát svůj život k dispozici druhým – být s druhými, naslouchat jim – mít pro ně pochopení – nesoudit – dávat se a nebát se odmítnutí, opuštění ani vlastní slabosti a smrtelnosti. Triumf solidarity. Což je opak distancování se. Solidární Kristus na sebe bere všechny bolesti, slabosti, nedostatky druhých lidí. Solidární Kristus na sebe bere viny celého světa. Nesoudí, ale nechá se raději sám odsoudit. Stává se bratrem všech – zvláště těch nejposlednějších.

O tom je dnešní evangelium. „Hladověl jsem a dali jste mi najíst. Žíznil jsem a dali jste mi napít. Byl jsem na cestách a ujali jste se mne. Byl jsem nahý a oblékli jste mne. Byl jsem nemocný a ve vězení a navštívili jste mně.“ Nemusel by. Nic ho nenutí. Ale sám se tak rozhodl.

Nesmíří se se zlem, ale i s ním bojuje… láskou. Vypadá to jako naprostá praštěnost… To nemůže dopadnout dobře, ale Bůh ho nakonec vzkřísí…

I pro nás, kteří jsme měli možnost tu a tam Krista poznat, je to pořád nové a pořád si na to zvykáme. (A úplně nám to nejde.)

To je triumf Krista. Úplně jiné moci a síly. Připomíná to heslo Tomáše Garrigue Masaryka: „Ježíš, ne caesar.“ Ano, Ježíš, ne caesar.

My křesťané bohužel moc nedokážeme takového Krista zprostředkovat světu. (Je otázkou, zda vůbec.) Pak se nemůžeme tolik divit, že mnozí Krista neberou. Vždyť jakého Krista prezentujeme!

Až se naplní všechno, bude to zřejmé. Ježíš, který se nebál rozdat se pro všechny, je budoucností – definitivní budoucnosti vesmíru a pravdou dějin. K němu to všechno směřovalo a v něm to všechno dostává smysl.

Asi pro všechny to bude velké překvapení. Budoucnost světa a pravda dějin už je tady dávno s námi. V těch, kdo mají (lidově řečeno) smůlu nebo aspoň nemají takové štěstí. Kdo by to byl řekl!?

Ale bereme-li vážně poselství Bible, tak jsme to museli mít pořád před očima. Všechno je jinak než se to jeví. Nebeské království k nám přichází v chudých, hladových, nešťastných, ano – i v těch, co selhali a ztroskotali… Kdo není lhostejný k bolesti druhým, vstupuje do nebeského království, aniž by si to uvědomoval.

Kdo ne, zůstává venku. Nepoznal dveře.

Takový Kristus je budoucností dějin a celého vesmíru. V tom je naděje, kterou nikdo a nic nemůže zneškodnit.
design by exarion.cz | 2009