Zamyšlení

Duby spravedlnosti a Boží zahrádka...

3. adventní B

Iz 61, 1-4. 8-11/ 1 Te 5, 16-24/ J 1, 6-8. 19-28

Z Izajáše slyšíme opět nádherná slova útěchy. Mluví asi prorok (nebo Služebník Hospodinův?). Reaguje tak na Boží dílo. To je tady hlavní: Boží dílo – změna, kterou připravuje on sám.

To smíme vztáhnout i na sebe. Ale měli bychom tak učinit pokorně – s respektem vůči prvotním adresátům i s přejícností vůči ostatním.

Jsou to vlastně výrazy, slova a obrazy, které by měly být povědomé. Nebo mohly :-) třeba „léto Hospodinovy přízně“. To známe možná spíš jako „milostivé léto“. To se odpouštějí dluhy a začíná se nanovo. Jsou to obrazy naděje a veliké radosti. Ty je nejlepší nechat na sebe působit a prostě se jimi nechat unášet spíš než je rozebírat. Možná si můžete vzít příští týden třeba jeden výraz – obraz, který je vám obzvlášť blízký, a meditovat nad ním.(Pro mě to třeba budou asi „stromové spravedlnosti“ [Kraličtí] nebo „Duby spravedlnosti“, jak má Český studijní překlad). A pak, aby se člověk na něj příliš nefixoval a neztratil tak bohatství Božího mluvení k nám, si vzít naopak ten, který ke mně promluvil nejmíň, a pro změnu nějaký čas zase meditovat nad ním.

Taky se podívejte na celou 61. kapitolu Izajáše. Není dlouhá. Její prostředek jsme totiž nečetli. Jde o verše 5-6-7. Podívejte se na ně. Třeba proto, abychom si připomenuli, že v Písmu i v blízkosti takových nádherných míst najdeme i taková, se kterými máme :-) problém :-).

Ale ještě zpátky k tomu hlavnímu. Těm, co jsou ponížení, zkroušeného srdce, zajatci, vězni, truchlící, bez naděje, (Nepřipomínají nám evangelní blahoslavené?) je určena Boží dobrá zpráva. Ti jsou v centru Boží pozornosti. Kdo by chtěl být zkroušeného srdce, bez naděje nebo něco podobného? Ale pokud jsme, může to znamenat, že jsme Bohu obzvláště blízcí. Neznamená to, že právě v těchto začíná Boží vláda? A není to taky cesta, kterou potřebujeme jít i my? Až se toho člověk leká! Ale copak právě to není cesta Božího Syna v našem světě?

Do našich nejrůznějších hrozivých vizí a dystopií Bůh mluví dobré slovo. On sám nás překvapí radostí, veselím, slavnostní – svatební a rajskou nádherou. To bude úleva! Obrovská úleva! Až tomu člověku bude mít problém uvěřit. Ale to se podá :-). Jen si představte tu úlevu, až to z nás všechno spadne...

„Jako na zahradě vzchází setba, tak Hospodin dá vyrůst spravedlnosti a chvále před pronárody,“ (tedy před pohany). Jsou to i dnešní nevěřící – ateisté a jak všelijak si ještě říkají? To může znamenat: „I pohané to uvidí.“ Ale taky „I u pohanů vyroste spravedlnost a chvála.“ I oni budou spravedliví a budou chválit Hospodina.

Až vyroste spravedlnost a Boží chvála, to bude pořádná nádhera! Ten největší div! To smíme doufat a čekat! Zcela vážně.

Už budu pomalu končit, ale ještě bych rád řekl něco ke čtení z 1. Listu Tesalonickým. „Stále se radujte. V modlitbách neustávejte.“ Držte se. Vydržte to třeba i dlouhou dobu. Pořád. Prožít rychlé vzepětí anebo nějaký zlom nemusí být tak těžké jako vydržet delší období, kdy to vypadá, jako by se nic nedělo. Člověk se tak rychle unaví! (Vidíme to dnes i kolem sebe s koronavirem a všemi těmi opatřeními. Už to trvá dlouho. Lidé jsou unavení. Ono vzedmutí solidarity a odhodlání z března je dávno pryč. Na tom si uvědomujeme, jak je taková únava nebezpečná.) Vydržet, dokud bude třeba je vždycky těžké. Někdy pomůže i to, že si řekneme sami sobě nebo ještě lépe, když nám to řekne někdo jiný: Vydrž to. Přece bys to teď nevzdal-a!? Další den přece můžeš. Ještě jeden den. Ještě jeden krok. Dokud bude potřeba. I když se zdá, že se modlíš – a máš pocit, že to k ničemu není. Nenech se mýlit. Tak to nám říká sv. Pavel.

„Za všech okolností děkujte, protože to je vůle Boží pro vás v Kristu Ježíši.“ Nemusí to znamenat nutit se za všechno děkovat. Dovedu si představit věci, za které nás Bůh opravdu nenutí děkovat. Život Ježíše Krista nám ukazuje, co Bůh pro nás připravil. A to je přijímat jeho dary, žít z nich, otvírat se prostě působení jeho lásky - a děkovat za ni. Apoštol nám připomíná vděčnost jako hlavní rys našeho (jaké slovo použít?) třeba trošku provokativně řeknu: našeho náboženství.

Je těžké vytrvat. Na rozdíl od času do Vánoc jako by to vůbec neutíkalo. A my jsme tak slabí…! I tady má pro nás Bůh osvobodivé slovo: „Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.“ K tomu není třeba nic dodávat. On je věrný. To by člověk taky mohl meditovat. Celý týden. A taky třeba pořád dál. Jako nejnadějnější slovo, jaké vůbec existuje. On je věrný!

design by exarion.cz | 2009