Zamyšlení

Náš duchovní domov

Výročí vzniku Církve československé husitské 8. 1. L. P. 2021

Iz 56, 1. 6-7/ Ef 2, 19-22/ L 19, 1-10

Biblická čtení pro dnešní připomínku používá křesťanská tradice jinak při výročí posvěcení kostela. To je velmi trefné. Symbol domu, přebývání v něm a z tohoto přebývání pak se odvíjející vztahy… To je něco tak lidského a zároveň duchovního. Lidé, co bydlí spolu, a ještě k tomu bydlí s Bohem. To je zázrak. To je kostel. To je církev. To je to, co oživuje. Církev – náš duchovní domov!

To je dar a současně výzva. Dar? „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat ve tvém domě.“ Proč musí? Co ho nutí? Není to jeho láska? Pro všechny to byl odporný vrchní celník. Fuj! Ale Ježíš chtěl být strašně moc s ním. Vybral si ho ze všech Jerišanů.

A teď ta výzva. Tomu daru se potřebujeme otevřít. Připustit si ho Boha k tělu. Opustit svůj krunýř. Stát se zranitelným. Návštěva Ježíše ze Zachea udělala úplně jiného člověka. Ježíš ho nemoralizoval ani nekáral ani mu neříkal, co má dělat. Prostě byl s ním. Zajímal se o něj. Ostatní vyplynulo tak nějak samo. Vidíte to taky tak?

To je dům. To je církev. I když tam to slovo nepadne. To je přebývání s Ježíšem v jednom domě.

Máme duchovní domov. Není dokonalý. To víme moc dobře. Jiné domy se nám zdají lepší… a asi jsou :-). Každý jsme si asi prošli fází, kdy jsme se za svůj nedokonalý duchovní domov tak trochu styděli a říkali jsme si: „Jinde by to asi bylo lepší.“ Pak jsme si ale uvědomili: Tady jsme doma. Sem patříme. Tady máme kořeny. Tady jsme se naučili číst Bibli a modlit se a společně slavit Boha. V církvi jsme poznali skvělé lidi. Taky jsme poznali, jak nás tito lidé ovlivnili. A hlavně, jak nás mají rádi a my je. I když si někdy nerozumíme a někdy si třeba vysloveně jdeme na nervy. Patříme k sobě. Jsme jedna rodina. V tom všem poznáváme k našemu úžasu (vždycky nad tím žasneme a věřím, že budeme žasnout). V tom všem poznáváme: Ježíše.

Tady jsme opravdu doma. Tady je s námi Ježíš. A někdy nám přímo říká: „Tady tě chci mít.“ - „Chci tě tu. Máš svobodu. Můžeš jít, kam chceš. Ale když budeš žít svou víru tady, budu rád.“ Věřím, že leckdo z nás může o tom vydat svědectví.

Strpte, prosím, ještě něco k výročí – jako takovému. Loni jsme slavili 100 let. A bylo to velkolepé. Plánovali jsme velké oslavy a - všechno bylo nakonec jinak. Přesto nám bylo mnoho darováno. Jinak. Neplánovaně. Ale to bývá vždycky nejlepší. Museli jsme vkročit do neznáma. Museli jsme přemýšlet o tom, co je v životě (i životě církve) podstatné. Uvědomili jsme si důležitost setkávání a sdílení. Věřím, že jsme nově zakusili, jakým bohatstvím je biblické slovo. Museli jsme hledat nové cesty zvěstování a sdílení evangelia. Objevili jsme nebo vyzkoušeli nové možnosti. Vstoupili jsme víc na internet a poznali, že i to je cesta. Ne že by všechno bylo bezproblémové. Ale v zásadě jsme zjistili, že to je možné a dobré. Museli jsme improvizovat. A zjistili, že to jde. Tak jsme mohli celý jubilejní rok prožít v jakési duchovní přítomnosti našich zakladatelů a jejich situace. Trochu víc jsme je mohli pochopit. Dotkli jsme se svých kořenů. A snad i načerpali novou inspiraci, abychom se nebáli (nebo se aspoň báli míň :-) vstoupit do neznáma, abychom se nebáli toho tak rychle se měnícího světa kolem nás ani nového prožívání náboženské dimenze, jehož jsme svědky u svých bližních, ani nové podoby církve, která přichází. Snad jsme dostali novou inspiraci, abychom naslouchali Božímu mluvení skrze Bibli a tradici, ale taky skrze lidi a svět kolem nás. Snad jsme zakusili také úžas nad mnohotvárností Božího mluvení a působení. A z toho novou radost. Bible nás učí, že každé setkání s Bohem přináší po početních zmatcích a strachu nakonec radost… tichou, obyčejnou radost

Ježíš jde před námi a potkává se s námi, kde bychom to nečekali. To nás inspiruje žít a pečovat, jak jen to jde – o svůj duchovní domov, ale taky o Boží svět. A to je moc dobře. Tak všechno nejlepší! :-)

Modlitba

Z lekcionáře (mírně upravena)

Bože všemohoucí, děkujeme ti zvláště dnes za duchovní domov, který jsi nám zbudoval v Církvi československé husitské. Prosíme tě, pečuj i nadále o stavbu své církve, aby se všichni, kdo vcházejí do našich sborů, setkali s tvou láskou.

K tomu ještě:

Probouzej v lidech touhu po tobě, aby tě hledali a nebáli se těch velkých otázek lidského života a jeho smyslu.

Žehnej také všem církvím a křesťanům. Vzájemně se duchovně obdarováváme, inspirujeme a patříme k sobě. Děkujeme za ně, za to, že smíme žít svou víru spolu s nimi. Společně dosvědčujeme spásu v Ježíši Kristu.

Prosíme za ty, kdo přicházejí do našich sborů. Prosíme, přiváděj i další nové příchozí a nám dej, abychom je dokázali vlídně a s láskou přijímat.

Prosíme a děkujeme i za ty, s nimiž se setkáváme na internetu a prostřednictvím různých médií nebo „jen“ v duchovním „prostoru“. Děkujeme za všechny duchovně hledající, za všechny, kdo se modlí, meditují, vyhledávají ticho. Společně dosvědčujeme duchovní hloubku života.

Děkujeme za všechny, kdo hledají pravdu, spravedlnost, dobro; za všechny, kdo se snaží žít v souladu se svým svědomím; za všechny, kterým není lhostejný osud druhých lidí ani celé naší planety.

Prosíme také za naši českou společnost, vyváděj nás z naší malosti (z našeho, jak říkal Masaryk: Kocourkova a Hulvátova), z naší uzavřenosti, vyčůranosti, strachu a nedůvěry, abychom se otvírali druhým, učili se spolu s nimi žít a přispívali svým dílem k lidskému, myšlenkovému a duchovnímu rozvoji Evropy i celého lidstva.

Buď tvoje jméno oslaveno a posvěceno ve všech lidech a celém stvoření - také v nás a skrze nás. Pro Krista, tvého Syna a našeho Pána na věky věků. Amen.

design by exarion.cz | 2009