Zamyšlení

Světýlko spásy...

Bílá sobota – Vigilie Vzkříšení

Gn 2, 4-25/ Gn 22, 1-19/ Ex 14, 8-31/ Ez 37, 1-14/ Da 3, 8-30/ Ř 6, 3-11/ Mk 16, 1-8

Věnujte, prosím, pozornost jednotlivým čtením této bohoslužby. Protože teď není možné se ponořit do jejich hloubky. Každé z těch čtení si to zaslouží.

Jsou to čtení o hlavních Božích dílem. O tom, co Bůh vykonal. Abychom z nich čerpali naději, že se jeho spásné plány naplní na nás i na celém světě.

Tomuto Božímu dílu říkáme „spása“.

CESTA SPÁSY JE OBTÍŽNÁ. Zakusit spásu není jen tak. ČLOVĚK SE TU DOSTÁVÁ BLÍZKO – nebezpečně blízko – KRITICKÉ HRANICI. Hranice života a smrti, bytí a nicoty.

Třeba STANOUT PŘED STROMEM POZNÁNÍ DOBRÉHO A ZLÉHO, před nebezpečím činu, který nepůjde vzít zpět. Ocitnout se v mrákotě.

Třeba PROJÍT MOŘEM – a tak tak se v něm neutopit.

Nebo být SVÁZÁN A POLOŽEN NA OLTÁŘ JAKO OBĚTNÍ ZVÍŘÁTKO - a tak tak nakonec nebýt obětován.

Nebo ZAŽÍT ZOUFALSTVÍ SMRTI A ROZKLADU – jako hromady nepohřbených na planině suchých kostí.

Nebo se OCITNOUT V ROZPÁLENÉ PECI cholerického velkovládce jako 3 mládenci Šadrak, Méšak a Abéd-Négo.

Nebo se ocitnout ještě skoro ZA TMY U PRÁZDNÉHO HROBU A VIDĚT ANDĚLA a být z toho hrůzou bez sebe.

POZNAT BOHA PŘI DÍLE ZNAMENÁ VŽDYCKY OCITNOUT SE NA HRANICI; ZAŽÍT OPRAVDU HODNĚ VÁŽNÉ VĚCI. Možná se mýlím. Ale toto vidím v biblických čteních. TEPRVE TAM, KDE JE TAK TO VÁŽNÉ. KDE SE TO ZDÁ UŽ ZTRACENÉ, POZNÁVÁME BOHA. Jeho blízkost a slávu.

Poslední dobou myslím na takové slovní spojení ze SZ v souvislosti s VYJITÍM Z EGYPTA. Dneska to nezaznělo (jestli jsem dobře poslouchal), ale patří to do této VELIKÉ NOCI: „HOSPODIN VYVEDL SVŮJ LID PEVNOU RUKOU A VZTAŽENOU PAŽÍ, ZA VELIKÉ HRŮZY, SE ZNAMENÍMI A ZÁZRAKY“. (Dt 26, 8: b´jad chazaqa úbi´zróa netúja úb´móra gadol úb´otót úb´moftím). Nevím přesně, co to může znamenat. Ve výkladech jsem nenašel odpověď. Ale myslím, že to nějak souvisí s tím, co jsem právě říkal.

BOŽÍ ČINY NEPOZNÁ TEN, KDO SE NEODVÁŽÍ JÍT K SAMÉ HRANICI. Nevím. Ale přijde mi to tak. Co myslíte vy? Jak to čtete v Bibli? Světlo Vzkříšení zasvítí tomu, kdo se nebojí přijít ještě za tmy ke hrobu – připraven na cokoli.

V příběhu u mládencích v rozpálené peci (jednom ze základních příběhů spásy pro Izrael ale i pro starověké křesťany) mne zaujala smělá odpověď králi: „JESTLIŽE NÁŠ BŮH, KTERÉHO MY UCTÍVÁME, NÁS BUDE CHTÍT VYSVOBODIT Z ROZPÁLENÉ OHNIVÉ PECE I Z TVÝCH RUKOU, KRÁLI, VYSVOBODÍ NÁS. ALE I KDYBY NE, VĚZ, KRÁLI, ŽE TVÉ BOHY UCTÍVAT NEBUDEME A PŘED ZLATOU SOCHOU, KTEROU JSI POSTAVIL, SE NEPOKLONÍME.“ (Da 3, 17-18). „Budeme věrni Bohu, který vyvedl naše předky z Egypta. Budeme doufat, že nás vysvobodí, ale i kdyby nás nevysvobodil… stejně mu budeme věrní.“ Úžasná odpověď. Oni jsou v Boží ruce a jsou připraveni od Boha přijmout cokoli smrt i záchranu… To je víra. Člověka, když to domyslí, až zamrazí. To je víra Abraháma, Izáka, Mojžíše, víra Ježíše a apoštolů. „Pevně se držím Boha a věřím, že nakonec nebudu zklamán.NEBUDU SE BÁT MOŘE ANI SMRTI ANI HROBU ANI PECE. To vůbec není lehké.

Toto TAJEMSTVÍ Boží spásy slavíme tuto noc. OBZVLÁŠŤ TUTO NOC.

Také si dnes uvědomujeme si své osobní napojení na toto uspořádání událostí zvaných „dějiny spásy“. JSME POKŘTĚNI DO TOHO VŠEHO. Protože JSME POKŘTĚNI DO JEŽÍŠE. To znamená, že jsme NAMOČENI – POTOPENI – DO JEŽÍŠOVY SMRTI A JEHO POHŘBU… To všechno jsou VÁŽNÉ VĚCI… TĚŽKÉ VĚCI… K NEUNESENÍ ale bez nich nepoznáme slávu Boží… Jsme do toho všeho osobně namočeni… JSME POZNAMENÁNI KŘÍŽEM, ALE TAKY V NÁS PŮSOBÍ VZKŘÍŠENÍ. Maličko, nenápadně, ale skutečně. VŽDYCKY KDYŽ NÁS VEDE LÁSKA, STÁVÁ SE VIDITELNÝM a VĚROHODNÝM... VZKŘÍŠENÍ.

design by exarion.cz | 2009