Zamyšlení

Těžkopádnosti prvního dne...

BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ

Sk 10, 34-43/ 1 K 15, 1-11/ J 20, 1-18

BŮH JEŽÍŠE TŘETÍHO DNE VZKŘÍSIL A DAL MU ZJEVIT SE…“, tak to řekl sv. Petr v domě setníka Cornelia (viz 1. čtení). Doslova: TOHOTO BŮH VZKŘÍSIL TŘETÍHO DNE… (řecky: túton ho theos égeiren té trité hémera.)

Petr připomíná celý příběh. Všechno to začalo po Janově křtu. Ta ohromná naděje, kterou v některých lidech vyvolalo vystoupení Ježíše z Nazareta! Boží království se přiblížilo! A pak? Vypadalo to, že to všechno zase skončí Ježíšovou smrtí na kříži. NAKONEC NESKONČILO. Dostalo to úplně novou dynamiku a rozměr. NESKONČILO TO. Naopak začalo… BŮH JEŽÍŠE TŘETÍHO DNE VZKŘÍSIL.

Možná pro začátek jen opakujme tuto větu ve své mysli. BŮH JEŽÍŠE TŘETÍHO DNE VZKŘÍSIL. Nechme ji na sebe působit. Tak nějak jako pašijový příběh. BŮH JEŽÍŠE TŘETÍHO DNE VZKŘÍSIL…. Není mrtvý. Neskončilo to. Naopak. Co všechno to znamená, co z toho vyplývá, to budeme muset pro sebe objevit. A nejde jen o náš rozum. Jde i o srdce. Hlavně o srdce.

Co to znamená? ODEŠEL A VRÁTIL SE. Vzkříšení znamená: VRÁTIL SE. (Jako se i my jednou vrátíme… [T. Špidlík, C. S. Lewis – nezávisle na sobě] VRÁTIL SE. A zároveň je to všechno tak jiné, tak strašně jiné! JE TO ON. Ale i on je tak jiný. PROTOŽE VZKŘÍŠENÍM ZAČÍNÁ OBNOVA VESMÍRU. ON SE VRACÍ DO OBNOVENÉHO KOSMU. Je to ten náš vesmír a zároveň jiný. VZKŘÍŠENÝ JE POČÁTKEM NOVÉHO VESMÍRU.

Vzkříšený aspoň v těch pár příbězích setkání jako by byl POŘÁD V POHYBU. NA CESTĚ K OTCI… A ZÁROVEŇ DO GALILEJE … A K UČEDNÍKŮM… A K NÁM. Přichází také k nám… Zve nás, abychom se k němu přidali. Vydali se na cestu k lidem… a k Otci… JEHO SPOJENÍ S UČEDNÍKY - s námi - NESKONČILO. Jen bylo přeneseno na jinou rovinu. DO POHYBU SE DALO COSI ÚPLNĚ NOVÉHO… Učedníci jsou do toho vtahováni - a my spolu s nimi. Do něčeho nového, neznámého. Nevíme, jak se k tomu postavit… jak to uchopit,... kam to zařadit…, jak se v tom pohybovat...(a to tak nějak bytostně potřebujeme). A ono ho nejde uchopit ani zařadit. Proto říká Marii: „NECHYTEJ MĚ. MĚ NEZASTAVÍŠ, “ (řecky: mé mú haptú). Ale taky je v tom: „UŽ MĚ NIKDY NEZTRATÍŠ. Je to nové. Ale neboj se toho. Nenechej se tím zmást.

A tak stojíme před touto novou skutečností… TAK PRÁZDNÍ, TĚŽKOPÁDNÍ, ZMATENÍ… A říkáme třeba divní věci… Myslím si (možná troufale), že všechny tyto pocity a vnitřní rozpory a zmatky jsou plně na místě. Není to žádná hanba. Dovedete si představit jinou reakci na setkání s něčím takovým? Ale upřímně… Nebylo by to divné? Nepřirozené?

I KDYŽ ČLOVĚK MÁ ASPOŇ „ZÁKLADNÍ PRŮPRAVU“. Je informován. Zná slova, která tuto skutečnost vyjadřují. Zná biblické příběhy, které připravují cestu… SKUTEČNOST VZKŘÍŠENÍ SAMA NÁS PŘESTO VŽDYCKY „DOSTANE“. My jsme to tak trochu věděli… ale stejně nás to „sebere“. A my na to nevěřícně mžouráme… a koktáme...

ZNOVU SE SNAŽÍME PROŽÍT TEN PRVNÍ DEN. Ještě jsme v zajetí, možná v šoku… možná v zajetí bolesti a hrůzy… V posledních dnech jsme se přiblížili k hranici bytí a nebytí. Spíš jsme ji tak trošku přešli. Už to byl na nás veliký nápor. Co teprve toto! Potřebujeme se vzpamatovat. A to chce čas.

A ON PŘICHÁZÍ K NÁM… a bere nás na cestu… ba, ještě víc. BERE NÁS DO TANCE. Před lety jsem v jedné knížce našel zmínku o FRESCE TANČÍCÍHO KRISTA v kostele v Choře v Istanbulu. Našel jsem si ten obrázek. Není to těžké najít. Je to TRADIČNÍ VYOBRAZENÍ KRISTA SESTUPUJÍCÍHO DO PODSVĚTÍ. Přichází vytáhnout ze smrti praotce Adama a pramáti Evu. Oběma podává ruku a vyvádí je směrem vzhůru. VYOBRAZENÍ V CHOŘE TO ZOBRAZUJE SE ZVLÁŠTNÍ JEMNOSTÍ A ELEGANCÍ. Vzkříšený jako by tančil a do svého tance bere také Adama s Evou. Tančící Kristus. TOLIK ŽIVOTA, TOLIK POHYBU, TOLIK ELEGANCE!

KRISTUS NENÍ MRTVÝ. VRACÍ SE za Maří Magdalénou, Petrem a oním učedníkem, kterého miloval… a za dalšími učedníky – dokonce i za námi. NESKONČILO TO. NAOPAK POKRAČUJE... Není lehké se s tím srovnat... ale to nevadí. Víme, kdo je Kristus a jaký je… a hlavně víme, že on nás dobře zná… SVĚŘME SE MU. Nechme to na něm. Nebojme se...

design by exarion.cz | 2009