Zamyšlení

Ach, to vzkříšení…!

3. velikonoční C (Misericordias Domini)

Sk 3, 12-19/ 1 J 3, 1-7/ L 24, 36b-48

Ach, to vzkříšení! Pořád nás mate! A my nevíme, co s ním! No, vzkříšení samo o sobě to nás úplně uniká. Nám vlastně úplně „stačí“ setkání učedníků se Vzkříšeným. Jako v dnešním evangeliu. Kolik to bylo emocí?! Kolik vnitřního zmatku a rozporů?! Berme to jako svědectví, že to bylo skutečné, mimořádné a silné. Strašně silné. Každého by „vykolejilo“.

Tak nejdřív se strašně – ale opravdu strašně báli – že vidí ducha (přízrak, fantom, přelud). Bojíme se duchů. A on jim ukázal, že je hmotný. Má tělo z masa a kostí. Dokonce někteří se domnívají (a řekl bych, že právem), že Vzkříšený je ještě hmotnější než my. To spíš my jsem mlhaví přeludové. Má tělo. Protože vzkříšení je vzkříšením těla. Tedy obnovení jednoty těla – duše – a ducha… hmoty a ducha. Není to jen označení toho, že Ježíš je teď u Boha… (jako my jednou budeme…) A už vůbec ne jen toho, že „smrtí to nekončí“. To všechno je sice pravda, ale není to celé. Vzkříšení je nový život v novém těle. To je nové stvoření našeho světa… Počátek nového stvoření… Anakefalaiósis - Recapitulatio (sv. Ireneus Lyonský) – obnovení, nové zopakování, shrnutí všeho pod Kristem jako hlavou…

Šlo si na něj šáhnout. Nejen ho viděli a slyšeli, ale mohli se dotknout a on se – i když se to výslovně nepíše – dotýkal jich. Taky s ním jedli. On jedl s nimi. To ukazuje na eucharistii – večeři Páně. Tato hostina nás propojuje se Vzkříšeným.

Vrátil se. Během Velikonoc jsem to slovo v jednom kázání použil. Citoval jsem T. Špidlíka. Nezávisle na něm jsem tuto myšlenku našel i u C. S. Lewise. Vrátil sejako se jednou vrátíme my… do našeho světa – obnoveného, nově stvořeného. Budoucnost nezvratně začala. Tak o tom třeba přemýšlíme my dnes. Kdo ví, co se jim honilo hlavou tenkrát?

Pak měli radost – ale strašnou, strašně velikou… tak velkou, že tomu ani nemohli uvěřit. Jen se divili. My se nedivíme. Tedy jim. Tento zvláštní zmatek, tu zvláštní směsici emocí a myšlenek taky známe – aspoň trošičku :-)

A pokračuje to hlavní: rozhovor – vyučování. Jako dřív. Mistr učí a oni poslouchají. Co učí? Vysvětluje Písma (tedy náš Starý zákon). Asi ne v detailech. Spíš hlavní linie. Kam to všechno směřuje. Aby pochopili, že to děsivé, čeho byli svědky, ukřižování Mesiáše, do toho patří. Přesně to odpovídá Boží linii. Všechno je to v pořádku. Směřuje to k Boží vládě.

(Pro nás dnes možná ta krize spočívá v něčem trochu jiném. Neřešíme linii Bible, ale třeba se ptáme: Proč musí být Boží cesta právě taková? Proč zlo tolikrát vítězí? Proč to tak dlouho trvá? Proč to vypadá, že lhářům a podvodníkům to nakonec zase projde? Proč ta Boží cesta není přímočařejší? Proč se vracíme tam, kam jsme si mysleli, se už nikdy nevrátíme? Viz třeba současná politika. )

Ale Boží cesta jde neomylně k cíli. Dobrému. Tomu nejlepšímu cíli. Vzkříšení znamená její definitivní potvrzení. Tak jistě jako Kristus opravdu vstal z mrtvých, tak jistě… se naplní Boží zaslíbení… tak jistě nastává tento Boží nový svět… a my do něj patříme (taky)… Nastává nový Boží svět… prolíná se tajemně s tím naším starým… V tom je ta potíž (a zároveň taky krása… :-)

Kristus opravdu vstal z mrtvých… My to poznáváme na tom, že smíme znovu začínat. Dostáváme znovu šanci… Můžeme vyjít ven ze svých pevností a vězení… To je to pokánímetanoiazměna názoru, změna pohledu… Můžeme vidět všechno jinak. Ta změna perspektivy (právě tato konkrétní) znamená strašně moc… I když bychom to zpočátku a možná i dlouho neřekli… To je to, co před námi otvírá Vzkříšený… Bůh bere do svých rukou naše životy… a ze všeho toho… i toho zmateného, temného a zlého… prostě ze všeho, jak to je a jak jsme to prožili a prožíváme, tvoří něco nového, k našemu vlastnímu úžasu dobrého a krásného. Ne jednou, ale pořád… I v nás se to nové tajemně prolíná s tím naším starým… V tom je ta potíž ( a zároveň taky krása… :-)

Ale my si to nemáme jen „užívat“. (I když je to velmi lákavé…) Máme se o to dělit s druhými. „Vy jste toho svědkové…“ Toho, že tato alternativa je otevřená pro všechny – že Bůh nabízí a hlavně tvoří to nové, plné života, nadějné...
design by exarion.cz | 2009