Zamyšlení

Posvěcováni Pravdou...

7. velikonoční B (ze Slavnosti Nanebevstoupení Páně)

Sk 1, 1-11/ Ef 1, 15-21/ J 17, 6-19

Po čtyřiceti dnech zjevování odešel vzkříšený Pán do nebe. A učedníci zůstali sami. Zůstali jsme sami. Zůstali? Nezůstali. Pán je s námi. Jinak než dosud, ale je s námi. Tajemně, skrytě, neviditelně, ale je. My se musíme učit s tím nějak žít :-).

Pán je v nebi po pravici Otce. To znamená v centru té jediné opravdové moci, která tvoří a uchovává svět. Je Pánem a vládcem všeho. Pořád je to on. Ten samý, který se vydal za všechny. V tomto jeho postoji se nejvíc ukazuje Boží přítomnost. To je sláva : „být úplně v Bohu“. Ježíš je úplně v Bohu.

A jeho sláva je i naše. Tam (= v jeho slávě) je podle Písma naše definitivní budoucnost. K jaké naději jsme povoláni, jak bohaté a slavné je naše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme!?! Nemůžeme než žasnout...

Odešel a jednou se zase potkáme. „Co tu stojíte a hledíte k nebi… Tento Ježíš znovu přijde…“ A pak už budeme navždy s Pánem.

Evangelní čtení obsahuje Ježíšovu modlitbu za učedníky. Takovou modlitbu na rozloučenou. Je plná hlubokých slov a myšlenek. Dnes bych se zastavil u těchto: Posvěť je pravdou (řecky: hagiason autús en té alétheia); tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. Copak to znamená? Jde tu také o nás – o učedníky ve světě. Jak správně být ve světě? Když budeme posvěceni Pravdou. Učedníci – Pravda – svět. O toto trojí zde jde.

Být posvěcen“ to je kultický termín. Znamená něco jako „být oddělen pro Boha“, „být Božím kněžstvem“. (V naší tradici je toto slovo spojeno se svátostí kněžského svěcení – Karel Farský, Agenda.) Ano, jde tu o novou podobu kněžství. Každopádně to je možné jedině skrze Pravdu. Ta je Boží. Co Bůh řekne, je Pravda. Boží záměry a plány jsou pravda. Ježíš je Pravda. Pravda je to, co obstojí, co je pevné, trvalé, spolehlivé, co má perspektivu, protože to odpovídá Božím záměrům.

Svět se Janovi jeví neschopný poznat a přijmout Boha; neschopný Pravdy. Vzpomeňte na Pilátovu otázku: „Co je pravda?“

„Sám sebe za ně- pro (řecky: hyper) ně zástupně posvěcuji.“ Svou smrtí na kříži, která je svědectvím Pravdě, svým oddělením se pro Pravdu a ztotožněním se s ní, Ježíš vytváří podmínky pro naše posvěcení Pravdě a Bohu. Ježíšova smrt na kříži představuje základ a východisko i pro naše pobývání ve světě. Abychom žili ve světě a zároveň patřili Pravdě.

Toto posvěcení není izolace. Naopak. Jsme posvěcováni nést evangelium jako spolehlivé slovo Pravdy dalším lidem… Jsme posvěcováni nést evangelium jako spolehlivé a osvobozující slovo všem. To není samozřejmé. Je to nové slovo. Jiné. Mocné a přesahující nás. Není to slovo církve. Církev není jeho majitelem. Není to církevní ideologie. Je to slovo Boží. Boží mluvení do našeho světa schopné osvobodit kohokoliv. Toto vědomí nevede k ničemu jinému než pokoře. Jsme zasvěceni takovým „věcem“. Sami ze sebe na ně nemáme. Bez Boha a jeho pomoci jsme úplně neschopní pro toto dílo.

Ježíšova modlitba na rozloučenou vlastně říká: Všechno je pro toto dílo připraveno. Nyní čekáme a prosíme o zmocnění Božím Duchem… To si budeme připomínat a slavit za týden na Svatodušní svátky.
design by exarion.cz | 2009