Zamyšlení

Univerzální Pomocník...

Seslání Ducha svatého - cyklus B

Sk 2, 1-11/ Ř 8, 22-27/ Jan 15, 26-27. 16,4b-16

Ježíš pro nás žil, zemřel na kříži, vstal z mrtvých, ukazoval se učedníkům. Čtyřicátý den se rozloučil a odešel do nebe. A padesátý den nám daroval svého Ducha, abychom byli navzájem duchovně spojeni. Ježíš s námi a my s ním, ale také my navzájem. To „my navzájem“ znamená církev. Spojení nejrůznějších lidí Ježíšovým Duchem. Proto dnešní den slavíme jako narozeniny církve. (Teď je v Českém zápase kázání Štěpána Kláska a on v něm mimo jiné píše o pěkné tradici v jejich sboru, podle které si dnešní narozeniny církve připomínají narozeninovým dortem. To je velmi inspirativní. Co říkáte? :-) Tak to dneska slavíme.

Působení Božího Ducha je nekonečně mnohostranné a mnohotvárné… Ježíšovým prostřednictvím se nám Bůh rozdává až do nejniternějšího nitra… To, co dnes slavíme, je velmi, velmi niterné… mocné a niterné, šílená vichřice a zároveň ten nejjemnější vánek. Paradox. Odpusťte mi ten výraz. Už zase ho používám. Ale nenajdete vhodnější.

Dnešní čtení nabízejí malou ukázku toho nejdůležitějšího z působení Ducha.

1) On je dárce porozumění. Pán smysluplné komunikace. Je schopen spojit lidi v porozumění. Porozumět si je víc než se naučit cizí jazyk. To taky, ale to samo o sobě nestačí. Cosi (nevím, jak to říct) se musí v nás uvnitř změnit… náš nejhlubší postoj ke světu, k druhým lidem, naše srdce?… To udělal on – Duch. A kdekoli si lidé opravdu porozumí (opravdu)… bývá to zvláštní a silný zážitek… čas od času se stane… klidně můžete říct: „Tady je při díle On.“

2) Oživuje v nás a v celém tvorstvu naději… myšlenku, že věci nespějí do katastrofy, ale ke spáse. Nemáte žádný důvod myslet si takové věci. A přece. Když si myslíte… třeba někde v koutku duše, že věci mají smysl, že navzdory všem hrůzám a sviňárnám směřují k něčemu dobrému… že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Je tolik důvodů to vzdát a pochybovat o tom! A přece… Něco v nás… spíš Někdo v nás to nedopustí. Tady je při díle On – Duch Kristův.

Taky se v nás modlí, když my už toho nejsme schopni, když už nemáme chuť a sílu… A jsou takové momenty… Poslední dobou častější… A přece… Tady je při díle On – Duch Kristův.

Abychom poznali Kristova Ducha, musíme se vydat na cestu do svého nitra. Je to těžká cesta – ta nejtěžší. Kolik je to nebezpečí, nástrah, sebedestrukce, úhybných a klamných manévrů a mechanismů! Když vytrváme, tak někde „úplně u dna“, pod vším haraburdím… najdeme někoho, kdo je nesmírně jemný, křehoučký na jednu stranu, ale na druhou je to obrovský silák. Žasnete překvapením. Ten, kdo skoro jako by ani nebyl, nás nese… a nejen nás.

3) A taky je náš Přímluvce. Řecký originál evangelia používá obtížně přeložitelné slovo. Něco jako „pomocník v soudním sporu“ – „advokát“ . Ten, kdo nám pomáhá. Povzbuzuje nás k dobrému. Zastává se nás a mluví v náš prospěch… O každém z nás říká: „Ale on–a není zas tak špatný-á.

Ježíšův odchod ze světa do nebe znamená bolestný předěl. Něco skončilo. Už to nebude jako dřív. Ale přišlo něco nového, co potřebujeme objevit a naučit se s tím žít – „používat to“. Spojení s Ježíšem neskončilo. Jen přešlo na jinou rovinu. Děje se uvnitř… jako nová vnitřní zkušenost… totéž jako předtím, ale jinak. Objevíme, že ona nám dá sílu a naději a schopnost lépe komunikovat a nebát se a milovat, když se jí otevřeme. Jak to přiblížit ono „otevřeme se“? No, nevím. Třeba když přijmeme, že by to tak mohlo být, že je to tak i pro nás osobně a pro všechny další lidi… postupně to začneme „vidět“ a zakoušet…? Otevře nám to úplně nový pohled. Vypadá to jako nic, ale je to síla. Skutečná síla. Odtud se mění všechno. O tuto zkušenost se máme podělit s druhými lidmi. „Podívej, co se mi stalo…“ Tomu se říká svědectví.

Ježíš řekl: „Duch o mně vydává svědectví, tak vy vydávejte svědectví.“ My do toho taky patříme :-)

design by exarion.cz | 2009