Zamyšlení

V bezpečí STROMU...

11. během roku B

Ez 17, 22-24 / 2 K 5, 6-10.14-17/ Mk 4, 26-34

Nejprve řeknu něco málo ke druhému čtení. Sv. Pavel píše mimo jiné: „Pokud jsme doma v tomto těle [ř. endémésai = být doma] , nejsme doma u Pána...– žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána… ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině [ř. exedémésa aor. = odejít; být v cizině, být vzdálen, daleko - dosl. i přeneseně]. To jsou obrazy. „Odcházením domů“ myslí sv. Pavel tělesnou smrt. Apoštol ví, jak je smrt vážná. Jen se s adresáty svého dopisu chce podělit o naději, kterou poznal, když se setkal s Ježíšem. Boží láska je silnější než smrt. Proto, ať žijeme, ať umíráme, máme důvěru. Za všech okolností patříme Pánu. U něho máme věčný domov. Ve své moci nás má láska Kristova. Žijeme z toho, co není vidět. Získali jsme nový život. Patříme někomu – něčemu většímu. A to mění náš pohled na všechno. Jsme noví a novýma očima vidíme také všechno nové. Když na nás přijdou různé smutky a strachy, zkusme si na Pavlova slova vzpomenout. Vyberme z nich třeba jednu větu, která je nás obzvlášť blízká, a opakujme si ji. Nebo se zkoušejme na všechno, co nás právě potkalo, nebo na to, co nosíme ve svých hlavách, podívat s vědomím, že všechno má ve své moci láska Kristova…

Z evangelia zazněla dvě podobenství o Božím království. To je hlavní Ježíšovo poselství: Boží vláda přichází a je už blízko. Boží vláda přináší spravedlnost, pokoj, pravdu a lásku – skutečně, ne jako nedosažitelný ideál či sen. To, po čem touží lidská srdce odjakživa – a nejen lidská :-) v něm přichází. Ono oprvadu existuje. On (=Ježíš) odtamtud přišel. Nyní vypraví, jaké to tam je. A taky, jak přichází do našeho světa. Navzdory všemu zlému a bolestnému: všemu překrucování pravdy, zneužívání moci… přichází a nic ho nezastaví.

a) Je to s ním jako s úrodou. Člověk zaseje a pak už to není na něm. Ať člověk pracuje nebo odpočívá, nervuje se nebo zůstává v pohodě, semeno samo od sebe vyklíčí, roste a zraje… až přijde čas žně. Je zaseto. Začalo to. Boží vláda přijde jako úroda. Ať se namáháme nebo si dáváme leháro. Nezávisí to na nás. Boží vláda přijde jistě. Jako dar. Můžeme být klidní.

b) S Božím královstvím je to jako s tím příslovečně nejmenším semínkem hořčice. Je maličké, ale vyroste z něj slušný keř nebo strom. Strom to je obraz království. Tak jsme to dnes četli z Ezechiele proroka. On tam má celou kapitolu o zasazených a vytrhaných cedrech a vinné révě. To mají být obrazy o izraelském království. On - Bůh – rozhoduje o těchto říších. Bujný strom nechá uschnout a jinému uschlému (= všemi odepsanému) dá vypučet do překvapivé velikosti a krásy. Podobné obrazy najdeme i v jiných starověkých kulturách. Nás lidi stromy vždycky fascinovaly a fascinují. Celý svět je strom. (Severská mytologie má svůj Yggdrasil, jasan-svět, pronikající všemi světovými sférami.) Nebo: velká říše je strom. Nejde jen o fascinaci stromy, jejich mohutností a krásou. Strom poskytuje bezpečí, ochranu, domov. Ptáci mohou hnízdit v jeho větvích. A nejen ptáci. Království, které ohlašuje Ježíš, začíná jako to nejmenší. Koho dnes zajímá nějaké Boží království, nějaký Bůh…? O co dnes zajímají a řeší lidé? Sice se to zlepšilo, přibývá lidí, kteří hledají něco – někoho vyššího nad námi, duchovní hodnoty, ale většinu společnosti to nijak nezajímá. Jednou poskytne toto království bezpečí a stín, ochranu a domov mnohým. To je Boží království: domov, bezpečí, stín, ochrana. U Pána máme svůj domov. Máme domov, který stojí za to. Jen mu zatím možná tolik nerozumíme a nedovedeme ho patřičně ocenit… ale věřím, že i to přijde… :-) Když se mu v důvěře odevzdáme...

design by exarion.cz | 2009