Zamyšlení

Vydržme to s proroky...

15. neděle během roku B

Am 7, 7-15/ Ef 1, 3-14/ Mk 6, 14-29

Když jsme uvěřili v Krista, bylo nám dáno všechno. Dostalo se nám nádherného údělu. A to platí. Stali jsme se součástí nejvelkolepějšího podniku obnovy celého kosmu. Odcizené tvorstvo se stává znovu plně Boží. Ještě to probíhá – není to hotové, ale běží to a děje se to. To je rámec, v němž žijeme svůj křesťanský život. Je to mnohem větší, mnohem krásnější a slavnější, než si dokážeme představit. Náš úkol v tom všem je prostě být chválou tohoto Božího díla. Nejen zpívat chválu, ale žít a být jako chvála. I to je nám darováno v Ježíšovi. A my se to učíme žít… Tak tolik ke druhému čtení. To dnes bylo z Listu Efezským.

Jinak téma dalších textů by se dalo vyjádřit takto: Prorok a jeho poslání a úděl v Božím lidu. Volně navazujeme na to, co bylo minulou neděli. Proroci byli různí. Proroci jako nositelé biblické tradice kritizují krále a mocné i náboženský establishment. Mluvím o prorocích ve Starém zákoně. Prorok problematizuje vládnutí. Není to ovšem záměr. To tak nějak vyplyne z povahy věcí. Jeho úkolem je připomínat, co říká Bůh. Tedy mluvit Božím jménem do společnosti. Připomínat, co říká Bůh, znamená mnohdy připomínat nepříjemné věci. To, co lidé vědí, ale nechtějí slyšet. S proroky to není lehké. A ani nemá být. Ale bez proroků? Hrozí katastrofa. Že se zapomene na Boží řád, na spravedlnost a na Boží cestu.

Ámos působil někdy v polovině 8. století před Kristem. V té době je Izraelské království rozděleno na Judsko (jih) a Izrael (sever). Ámos pochází z judské Tekoje, ale působí v izraelském Bét-Elu. Tehdy královské svatyni. Kniha Ámos je celkem malá biblická knížečka. Doporučuji číst ji po oddílech. Třeba jako takovou letní četbu. Teď je k dispozici i nový komentář Adama Mackerleho (MACKERLE, ADAM. Ámos. Když Bůh musí řvát jako lev ČEKSZ 30 Praha 2017). Ale určitě si přečtěte celou 7. kapitolu. V liturgii z ní dnes slyšíme jen část. Z pochopitelných důvodů. Ale o dost tím přicházíme.

Slyšíme jednu vizi a jeden konflikt.

Nejprve ta vize. Hospodin na hradbách s čímsi kovovým v ruce. A pak to kovové vhodí doprostřed lidu. Není úplně jasné, co to je. Jestli olovnice nebo prostě cín. Spíš to druhé. Celé to působí zvláštně. Jako taková hra se slovy. Vždyť je to prastarý text! Ale smysl se zdá jasný – a hrozný.Už nebudu dál promíjet,“ říká Bůh. Už nebudu svůj lid chránit před jeho hříchy. Země pozná zkázu. Svatyně i paláce – království. Kult i monarchie: to všechno skončí! -

Pozor na klamné spoléhání! Pozor na klamnou víru a naději! Pozor na klamný výklad Božího slova! - Můžeme se velmi mýlit! - Boží slovo nás neuklidňuje jen, ale taky klade nepříjemné otázky. Když se to stane, co my? Co s námi tato myšlenka dělá? Co uděláme jako posluchači? - To je totiž ta nejdůležitější otázka: Co s námi udělá jeho Slovo? Co v nás otevře?

Vraťme se do Bét-Elu. Zbývá nám ještě ten konflikt. Správce svatyně kněz Amasjáš zasáhne. Označí Ámosova slova za protistátní spiknutí, které je třeba zarazit a utnout. Jako oddaný poddaný podá zevrubnou zprávu o incidentu králi a sám zasáhne. „Seber se, vidoucí (tak se říkalo prorokům), a utíkej do judské země, tam si prorokuj, co chceš. Ale tady nám to kazit nebudeš. Tady je králova svatyně a dům království. Jako by tím říkal: Tady nám do toho žádný tvůj Bůh nebude zasahovat.“

Amasjáš vidí v Ámosovi „profíka“, co se živí prorokováním. Takových tenkrát bylo víc. Ale mýlí se. Ámos má svou obživu. Dobytek a fíkovníky. Prorokovat ho ani nenapadlo. To z něj udělal Bůh. Ale když to udělá Bůh. Tak to se nedá umlčet ani poslat pryč. Kdyby ano, nijak si tím člověk nepomůže. Před Bohem neutečeš. A Hospodinovo slovo stejně nevyženeš…:-)

Můžeme v souvislosti s dnešními čteními přemýšlet třeba nad těmito otázkami:

Jak se chováme k Božímu mluvení?

Jak přijímáme třeba obtížná a nepříjemná slova a výzvy?

Jak se stavíme k Božím slovům, která zpochybňují naše pojetí života – i toho duchovního, k řečem, které nabourávají naše schémata a systémy – i ty náboženské? To jsou ty otázky.

Copak není smyslem Božího mluvení právě dávat život, hojnost života? Většinou je to dlouhá cesta. Plná zápasů. Chce to právě podívat se na zdroje našeho odporu, pochopit trochu víc ty vnitřní souvislosti. Vytrvat v tom a poznat víc sebe i Boha. Každé oslovení Bohem otvírá šanci. Jestliže smyslem Božího mluvení je dávat a rozhojňovat život, tak proč ho odmítat? Proč ho posílat pryč? Vždyť by to byla velká škoda! Vydržme to s proroky, vydržme to s Božím slovem.
design by exarion.cz | 2009