Zamyšlení

Kusy skutečného Chleba...

17. neděle během roku B

2 Kr 4, 42-44/ Ef 3, 14-21/ J 6, 1-15

Dnes to bude pár drobků z nalámaných chlebů z druhého břehu Tiberiadského jezera v Galileji.

První. „Ten Ježíš je fakt príma. Uděláme z něho svého Krále a bude nám dobře. S ním budem mít pořád co jíst. A když někdo onemocní, Ježíš ho uzdraví. Nic nám nebude chybět.“ Tak nějak si to možná řekly ty zástupy. Lákavá představa? Jen se nikdo nezeptal toho Ježíše. Prostě se rozhodli, že to udělají. Chtěli se ho zmocnit, aby ho udělali svým králem. Chtěli s ním manipulovat. Komentátor (Jan Roskovec) podotkne, že prvního násilí proti Ježíšovi se dopouštějí nikoli jeho protivníci, ale jeho stoupenci. Myslí to dobře – ti stoupenci. Jak jinak :-)?! Ale vůbec nechápou, kdo tento Ježíš je. A o co mu jde a co přináší.

Nepochopili znamení. Špatně si ho „přečetli“. V podobném nebezpečí jsme i my.

Ježíš uzdravuje nemocné a sytí hladové a přijímá odmítané. Pomáhá lidem v jejich nesnázích. Ale jde mu o víc. To všechno je znamení. A znamení ukazuje nad sebe nebo za sebe. Kam? O tom máme přemýšlet nad evangelii i nad proroky, žalmy i Mojžíšem. Jak jim rozumíme? Co nám Ježíš přináší a nabízí? Co bychom od něj rádi my?

Druhý. Ježíš se nenechá zmanipulovat. Nikým. Ani protivníky ani stoupenci. Unikl. Klidně, suverénně. Vrátil se na horu a zůstal sám. Může nám to znít poněkud smutně. Ale je to dobrá zpráva. Ježíš zůstává sám sebou. Nikdo a nic ho neodvrátí od jeho cesty. Pro nás je to ale někdy těžké. Nechápeme ho – vždycky. Ty zástupy to jsme tak trochu i my. Chtěli bychom si tady spokojeně žít a hodilo by se nám, kdyby nám s tím Ježíš prostě pomohl. Kdyby svou moc použil k takovému účelu! Ale on nás volá někam dál a výš. Tam, kde to ještě neznáme. Bojíme se toho a nedovedeme si představit, že bychom tam někdy mohli spočinout. Cesta se nám zdá těžká. Musíme na ní opustit to, na co jsme byli zvyklí a co pro nás tvořilo základní jistoty. To bolí.

Třetí. „Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi.“ Ježíš se dívá na nás. Jak se dívá? Když usedá na hoře obklopen učedníky, to je učitel. Autorita. Ale tady najednou víc Hostitel. Řeší, čím pohostí příchozí. Nemusel by, ale řeší to. Takový on už je. Chce dát to, co nasytí. Pravý chléb. Kéž bychom to chápali! O tom uslyšíme víc několik příštích nedělí. Pro začátek si jen zkusme představit tento Ježíšův pohled, jak se nás dotýká, jak nám chce dát poctivý chleba, abychom mohli žít – tak nějak víc, tak nějak pravdivěji. Aby nás ta cesta za Ježíšem tam, kde to ještě tak neznáme a nedovedeme si to představit, nebyla tak těžká.

Čtvrtý. „Řekl Filipovi: Odkud nakoupíme chleba, aby se všichni najedli? To řekl, aby ho zkoušel...“ Když slyším takovou větu „aby ho zkoušel“ znepokojí mě to. Představa, že Bůh nás zkouší - mě zkouší, není příjemná. Někde v koutku duše se bojíme, že bychom nemuseli obstát. „Tak raději, Pane, raději nás nezkoušej.“ Proč chudáka Filipa v takové chvíli zkouší? - V komentáři jsem našel osvobozující odpověď. Cílem takové zkoušky je přivést tázaného, aby něco pro sebe nového zjistil, poznal. Nejde tu o dilema „obstojí“ – „neobstojí“ ani o známky jako ve škole. Jde o poznání, zkušenost. Jde o to, abychom rostli, „posunuli se dál“. Ježíšovy otázky můžeme chápat právě takto. Tak mi přijde, že to nejdůležitější poznáme právě díky takovým otázkám našeho Pána. I když zpočátku vůbec nechápeme a říkáme věci, kterou jsou tak nějak mimo. Třeba jako ten Filip.

Pátý. Zázrak sycení zástupů je zázrakem dělení se. Když se odvážíš podělit se o to, co máš a co jsi, budeš se sám divit tomu, jakou to má sílu. Protože zázrak dělení vyjevuje a zprostředkovává něco z tajemství Ježíšovy osobya ta, jak víme, zjevuje a zpřítomňuje tajemství osoby živého Boha. To nás přivádí ke zdroji ŽIVOTA a BYTÍ na věky.

design by exarion.cz | 2009