Zamyšlení

Vrůstání do Krista...

18. neděle během roku B

Ex 16, 2-4. 9-15/ Ef 4, 1-7.11-16/ J 6, 26-35

Nejprve něco k druhému čtení.

Na cestě Kristově je obrovská pestrost. A přece se tu vyjevuje jednota. Jednota v pestrosti. Bůh nemá rád monokultury (L. Armbruster :-). Základ je položen a my teď rosteme k cíli: „až bychom dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, do zralého lidství" (dosl. zralého člověka ; ř. eis andra [anér] teleion).

Na Kristově cestě je všechno v pohybu. My také. Kde v tom najdu orientační bod? V lásce. Budeme-li se orientovat na lásku, nemineme cíl. „Buďme pravdiví v lásce“ (nebo taky „říkejme pravdu v lásce“; ř. alétheuontes de en agapé...), „tak porosteme do Krista.“ Takhle se vrůstá do Krista: konáním pravdy a lásky, spojováním těchto dvou hodnot. Vždyť pravda a láska to je Kristus sám.

Nezapomeňme, že vrůstání je proces. Chce to čas. Mnoho času a mnoho trpělivosti. S druhými i sami se sebou.

Evangelní čtení navazuje na evangelium minulé neděle. Jen jsme přeskočili verše 16-20 (Ježíš kráčí po moři) a verše 22-25 (zástupy hledají Ježíše).

Dnes začínáme slovy: „Ježíš jim odpověděl (= těm zástupům).“ Ovšem ne na jejich otázku: „Mistře, jak ses sem dostal?“ Ale na jejich motivaci. To jsou ty zvláštní rozhovory s Ježíšem u Jana. Jako by každý účastník mluvil o něčem jiném. Ježíš a lidé si nějak nerozumí. „Ježíšův svět“ je jiný než ten náš běžný. On je doma u Boha. Některá nedorozumění se nepřekonají snadno. Není to jen věcí komunikačních dovedností. Potřebujeme vstoupit do toho „světa Ježíšova“.

Teď k té motivaci zástupů. „Hledáte mě…, protože jste se nasytili.“ Zajímá vás jídlo. Tak to s námi prostě je. Zajímá nás jídlo. No, aby ne! Vždyť bez jídla bychom umřeli hlady. Ale Ježíš nás nepřišel nakrmit. Přináší víc. My potřebujeme jídlo, ale potřebujeme taky víc.

Rozhovor pokračuje. „Co po nás Bůh chce?“ Co jsou „skutky Boží“? Nic jiného než věřit v toho, koho Bůh poslal. Nic jiného. To stačí. To není špatné, že? To osvobozuje. Nic jiného není třeba, než abychom brali vážně toho, koho Bůh poslal. Abychom přijímali, co on říká a přemýšleli o tom. Hledali v tom a nechali se jím vést.

„Uděláme to, ale prokaž se nám, že to jsi opravdu ty, že tě poslal Bůh. Dokaž nám to nějak. Jako Mojžíš.“To je stálá potíž: „Dokaž.“ - „Porovnej se s Mojžíšem, ať ti můžeme uvěřit.“ - „Sestup z kříže.“ Lidsky to můžeme pochopit. Komu můžeme věřit? Není to lehké. Ale přesto… žádné průkazy nebudou. Musíte se rozhodnout: „Buď uvěřím anebo ne.“ Taková rozhodnutí se děje jedině v hlubině srdce. O nic vnějšího se nemůžeme opřít. Jedinou pomocí nám tu snad může být: „Dává to, co Ježíš dělá a říká, smysl s tím, co se píše v Mojžíšovi a Prorocích? Ukazuje to stejným směrem?“ Ale i to je jen pomůcka. Rozhodnout se nakonec musíme sami.

Pravý (taky pravdivý; ř. aléthinos) chléb, co dává život, přichází z nebe. Jako mana. Ovšem ta je předobrazem tohoto chleba. Pravý chléb je něco jiného. Není to jídlo. Je to osoba. Nesytí jen žaludky, ale uvádí nás do světa vztahů, důvěry, lásky, svobody a smyslu; do světa Ducha, do života... VĚČNÉHO. (Pokračování příště… :-)
design by exarion.cz | 2009