Zamyšlení

Pokrm na cestu pustinou...

19. neděle během roku B

1 Kr 19, 4-8/ Ef 4, 25-5, 2/ J 6, 41-51

Milé sestry, milí bratři,

pokračujeme :-) Berte má slova jako takové doprovázení vaší četby. Sami se dívejte do Písma a pozorně čtěte a přemýšlejte o tom.

První čtení postupně nabízejí starozákonní motivy Božího chleba. Dnes chlebovou placku z příběhů Elijášových. Podpopelný chléb. Není důležitý sám o sobě. Recept na něj nám nic zvláštního nepřinese. Ta placka není důležitá sama o sobě. Jde o zvláštní chleba. Ale jeho zvláštnost je v něčem jiném. V jistém smyslu je to to nejobyčejnější, co si lze představit. Teprve okolnosti ho činí zvláštním.

Vypadalo to, že Elijáš dosáhl vrcholu svého životního úsilí. Právě vybojoval svůj boj s přesilou Baalových proroků na hoře Karmel. Celý Izrael viděl jeho triumf. - Ale tu přichází krize. Psychologické vysvětlení tu nevystačí. Prorok ztratil chuť žít.Už dost, Hospodine, vezmi si můj život…“ A Bůh jeho modlitbu slyší. Naštěstí jinak, než si Elijáš přeje. Probouzí ho z té strašné únavy životem. Na kraji pouště mu dá najíst a napít. Stačí jedna placka a trocha vody. Není důležité co a kolik. Důležité jsou okolnosti a dárce. Tento chléb a tato voda dá sílu na cestu. Je to zvláštní cesta. Vypadá to, jako by víc než světem musel prorok projít důležitý úsek sám v sobě. Čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Celou tou pouští až k pustým skalám sinajských hor. Prorok se vrací tam, kde to všechno začalo. Musí projít celou tu cestu svého lidu a vrátit se k Počátku. A projde… tam se potká s Bohem a toto setkání mu otevře oči…

I my nejspíš známe v nějaké podobě tu únavu a krizi, do které se propadl Elijáš. Sami bychom se z toho nevyhrabali. Bůh nás probouzí (vždycky je to jeho iniciativa) a dává nám pokrm, abychom měli sílu na cestu, vrátit se a znovu projít cestu Božího lidu, abychom si uvědomili, že tam patříme a že to je i naše cesta. K Počátku pod horu Sinaj a do večeřadla. Tam, kde se Bůh rozdává svému lidu a všem lidem i ostatním tvorům. Ta cesta není lehká. Bez Božího pokrmu bychom se neodvážili na ni vyjít ani na ní setrvat. Na ní se mění náš pohled. Bůh nám nemusí nic říkat. Stačí jít a dívat… a postupně mnohé vidíme jinak. Boží pokrm je potrava poutníků. Je pro ty, co jdou pouští, k Počátku…

V evangeliu pokračuje Ježíšova diskuse s uvěřivšími židy o pravém chlebu. Ale mohl by to být kdokoli z nás. Ježíš zprostředkovává život od Boha. On žije a dává život, jakým žije sám Bůh. To je smysl pravého chleba.

To je silné poselství. Člověk se s ním musí nějak srovnat – a není to jednoduché.

Pro ty lidi tam je problémem Ježíšův původ. Jak můžeš pocházet z nebe, když jsi vyrůstal jako kluk v Nazaretě jako jeden z nás? Jak ti můžeme něco takového věřit? - Jsou věci, které nevidíme. Něco se nějak jeví. Ale ne vždy jsou věci, jak se jeví. A pak jsou věci, které člověk sám od sebe prostě nemůže přijmout. Prostě to nejde. „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec“. Chápu, že něčemu takovému těžko věříte. Je potřeba, aby vám to dal Otec. - Dá to Otec? Každému? Nebo z toho někdo bude vyňat? To není otázka Otce, ale nás lidí. Smíme věřit, že Otec to dává všem. Ale kdo uslyší a přijme? Je to těžké, ale nezoufejme. Ježíš připomíná slovo proroka Izajáše (54, 13): „Všichni tví synové budou Hospodinovými učedníky...Přijde čas, kdy Boží lidé, budou Božími žáky. Bůh jim dá poznat své záměry a plány. I takové těžké věci. Bůh vyučuje. Když čteme Mojžíše a Proroky a evangelium, děje se něco mezi Bohem a námi i v nás. (To je to Boží přitahování.) A my postupně poznáme, jak může být Ježíš z Nazareta pravým chlebem z nebe. Jen čtěme společně Mojžíše, Proroky i Apoštoly. Postupně se před námi otevřou Boží plány – a my budeme žasnout. Jen se nenechme odradit. Poměrně dlouho to bude připomínat dlouhou cestu pouští (viz myšlenky k dnešnímu prvnímu čtení).

Ještě zdaleka jsme s chlebem života neskončili:-). Takže: pokračování příště… :-)

design by exarion.cz | 2009