Zamyšlení

Rozhodnout se ZŮSTAT...

21. neděle během roku B

Joz 24, 1-2a. 14-17.18b/ Ef 6, 10-18/ J 6, 56-69

Nejprve pár poznámek ke čtení z Listu Efezským.

To je slovo k našemu boji. Všichni vedeme boj. Ať se nám to líbí nebo ne. (Mně se to třeba moc nelíbí… :-) Všichni jsme Boží bojovníci. Avšak nebojujeme proti lidem. Pravda, někdy musíme čelit zlobě a agresivitě některých lidí. Někdy musíme vzdorovat zlu, které přichází právě skrze lidi. Musíme vzdorovat – a říkat „ne“. Ale i tak je to boj proti duchům, myšlenkám, konceptům světa a života, ztělesněním a personifikacím určitých principů, které určují myšlení a chování lidí. Vedeme boj proti nadzemským duchům zla. Proti tomu, co některými lidmi hýbe. Někdy to mohou být davy – drtivá většina lidí. Bohužel jsou takové chvíle. Ale hlavně vedeme boj proti svým vlastním vnitřním démonům – strachům, malomyslnostem a mnoha dalším. Slovo apoštolovo, které jsme slyšeli, nám ukazuje, kde najdeme vždycky sílu, o co se v tomto boji můžeme opřít a jaké zbraně, máme k dispozici. Mít tyto informace rozhodně není k zahození.

Teď k hlavnímu tématu: k „pravému chlebu“ nebo taky „chlebu života“. Čtení z 6. kapitoly Jana dnes vrcholí motivem rozhodnutí. Je třeba se rozhodnout. Zůstat u Ježíše nebo se s ním rozejít.

Nejprve však vezmeme ještě první čtení z knihy Jozue.

Jozue završuje svou službu. Přivedl Izrael do Země zaslíbené a nyní je přivádí k rozhodnutí. „Vyvolte si, komu chcete sloužit a koho uctívat. Může to být Hospodin, který vyvedl vaše otce z Egypta. Mohou to být bohové praotců, které uctívali v severní Mezopotámii. Mohou to být bohové Kenaanců. Třeba sympatický a silný Baal. Nebo co vás napadne. Je to na vás. Rozhodněte se. Vyberte si. Ale tato volba má svou váhu a důsledky. Ne každé uctívání totiž osvobozuje. Některé může zotročovat. Některé nepřináší vůbec nic.“ Jozue si vybral. Teď vy. Kdo vás skutečně osvobodí? Kdo vás skutečně naplní? Komu budete sloužit? Koho uctívat?

Podobně v evangeliu. Ježíš měl zástupy. Ovšem ty teď houfně od něj odcházejí. Nemohly snést jeho řeči. Poslední kapkou byla slova o jezení jeho těla a pití jeho krve. Nemohly snést ten neslýchaný nárok: „Já jsem chléb života.“ Jak může být Ježíš z Nazareta chlebem života? A Ježíš jim to vůbec neusnadňuje. Naopak. A tak mnozí nakonec řeknou: „To nebudeme poslouchat“. A odcházejí.

Bylo to tak vážné, že Ježíše se ptá i Dvanácti – tedy těch nejbližších: „A co vy? Taky půjdete pryč?“ S Ježíšem to není vůbec jednoduché. Každý o tom víme své. - A přece. On dává něco, co nikdo jiný nemá. „COSI“ v něm a kolem něj je. Jak to jen říct? Jak to jen „uchopit“? Jak to „COSI“ pojmenovat? Kdo ho (=Ježíše) poznal a byl jím poznán, ten „nějak“ ví o tomto „cosi“. Pro toto Ježíšovo „COSI“, které jej činí jedinečným, se člověk stává jeho učedníkem. Následuje ho. (To je ten správný biblický termín.) Křesťanská teologie je pokusem toto Ježíšovo „COSI“ pojmenovat – vyjádřit slovy.

Šimon Petr to řekne výstižně: „Ty máš slova věčného života.“ Když ti budeme naslouchat a budeme s tebou, bude nás mít v moci tvůj věčný život, Ježíši. Proto neodejdeme. Proto zůstaneme. Ty jsi skutečný chléb života.

Tady se nám začíná rýsovat odpověď na otázku: Jak se to dělá jíst jeho tělo a pít jeho krev? Zůstávat s Ježíšem jako Šimon Petr, Jan, Jakub a další. Nejen fyzicky, ale také duchovně. Osvojovat si jeho smýšlení – jeho pohled na Boha, na svět, na život, na všechno… Jeho Ducha. Vrůstat do Krista a nechat ho vrůstat do sebe. Vlastně o tom nedokážeme mluvit jinak než v obrazech – v analogiích – podobenstvích.

Jíst tělo Kristovo a pít jeho krev souvisí s eucharistií – večeří Páně. Ovšem eucharistii – večeři Páně – třeba nejen slavit a přijímat, ale taky a hlavně žít.

Toto trojí se vzájemně prolíná a podmiňuje: slavit – přijímat – žít.

Je to velké tajemství, ke kterému nedokonale (jinak to ani nemůže být :-) spějeme.

A zároveň už teď na něm máme podíl.

Jsme živi, avšak již ne my. Žije v nás Kristus.
design by exarion.cz | 2009