Zamyšlení

Učednické uši…

24. neděle během roku B (12/9/2021)

Iz 50, 4-9(a)/ Jk 3, 1-12/ Mk 8, 27-38

Pochopitelně nejde o uši jako takové, nýbrž o schopnost naslouchat tak, jako naslouchá žák učiteli. Tedy důvěřovat Mistru. Nechat se jím vést. Ne naopak. Že to není vůbec samozřejmé, vidíme dnes na příkladu Šimona Petra. Měl správné poznání, a přece neměl učednické uši. Není to lehké nechat se vést. Zvlášť když nás Mistr vede někam, kam se nám nechce…, kde se nám to nepozdává… kde to vypadá nebezpečně... Třeba do blízkosti kříže. Jenom sama blízkost kříže, nám dělá problém. Jsme-li upřímní. Jak toho Petra chápeme! „Mistře, co to povídáš!? To přece ne! Ty přece jako Mesiáš nemůžeš trpět! Ty přece nemůžeš prohrávat! Ty přece nemůžeš ztroskotat ve střetu se světem!“ - Ovšem, ať se nám to líbí nebo ne. Cesta Boha k nám a naše k Bohu jde právě tudy - přes kříž.

Ve čtení z Izajáše mluví Eved. To je hebrejsky a znamená to služebník nebo otrok (=Hospodinův). Nebo také uctívač Hospodinův. U Izajáše zůstává tato postava beze jména. Někdo. Kdo? Izajáš sám? Jiný prorok? Jedinec nebo kolektiv? Celý Boží lid? To, co z něj zbylo? Anebo to všechno dohromady? Všechno to je možné. A ještě víc! V Bibli je to klíčová postava. Možná jeden z největších titulů vůbec. V našem světě je služebník prostě jen sluha. Kdo si ho všimne!? Ale v Bible to je „Pan někdo“. Ve Starém zákoně je zosobnění takového Eveda sám Mojžíš. A naše křesťanská víra v něm vidí předobraz Ježíše z Nazareta. Ježíš je Pán a současně taky a právě SLUŽEBNÍK. Ten nejskutečnější… SLUŽEBNÍK. Ta nejdůležitější postava dějin spásy. Jak je to zvláštní, že právě SLUŽEBNÍK je ta nejdůležitější postava dějin spásy!?

Ale pojďme k dnešnímu čtení z Izajáše. Tam nám SLUŽEBNÍK dává nahlédnout do své situace, do vztahů, které ho určují. A tím taky do Božích plánů, cest.

Eved je učedník Hospodinův. Je zakotven v Hospodinu, v jeho činech a plánech. Cítí se stále spojen s Hospodinem. To je zdroj jeho síly a paradoxně i jeho problémů. Být spojen s Bohem v našem světě přináší těžkosti a problémy. Docela vážné. Služebník různě naráží. A to bolí. Jako by sem nepatřil! Je vystaven enormní zkoušce a zátěži. Ale nevzdává se Boha. I za takovou cenu zůstává na něho napojen. A vědomí Hospodinovy podpory posiluje a dává stabilitu.

Současně je SLUŽEBNÍK spojen s Božím lidem – s lidmi. Propojuje Boží lid - lidi s Hospodinem. Docela obyčejně: Přináší mu slovo. Těm, co klesají, padají, selhávají a vzdávají to, dává novou sílu.

Slovo není jen informace, obsah, myšlenka. My dnes máme sklon to takhle chápat. Ale slovo je osobní událost. Každé slovo má osobní kontext. Taky vyjadřuje vztah mezi tím, kdo mluví, a tím, kdo poslouchá. Když vám třeba někdo řekne: „Neboj se!“ Vůbec nic to s vámi nemusí udělat. Dokonce to může mít úplně opačný účinek. Ale když to řekne ta správná osoba, může s vámi toto jednoduché slovo udělat zázraky. Eved říká slovo tak, že to právě dělá zázraky. Lidé mohou ožít. Stávají se svobodnými, schopnými a ochotnými naplnit Boží vůli.

V čem spočívá tajemství této síly Služebníkova slova? Pořád zůstává učedníkem. Tím, kdo naslouchá, důvěřuje a nechá se vést. „On (Panovník) mě každé ráno probouzí, probouzí mi uši…“ Děje se to pořád, každé ráno. Nikdy to není hotové. Po každé znovu a znovu se musí probouzet. A Bůh ho probouzí. Není to výslovně řečeno, ale lze to z toho vyvodit: Služebník důvěřuje Bohu, že se to každé ráno znovu a znovu stane. Jeho uši se probudí a on bude schopen slyšet, co Bůh říká. To nejdůležitější dar a schopnost učedníka: SLYŠET. Být pozorný k tomu, co Bůh říká. Co opravdu Bůh říká? Co je opravdu v Písmu? Kudy vede Boží cesta pro nás i pro mě osobně? Kudy mne Bůh chce vést? - Často máme sklon slyšet to, co slyšet chceme. Co se nám nelíbí, co nám nezapadá do našich schémat, prostě vytěsníme. Co Bůh opravdu říká? To je ta otázka.

Eved se především učí: správně slyšet. Toto zaměření na mluvícího Boha dává Služebníkovu slovu onu sílu. V jeho mluvení totiž zemdlený posluchač zaslechne slovo samého Boha. V tom člověk pozná stvořitelskou moc a zároveň pozornou lásku, něžnost a zájem. To působí.

Jsme pozvaní k učednictví. To jest zaujmout místo naslouchajících. Pak se může stát, že i v našem mluvení, bude přítomno mluvení Boží. Obyčejně a přece mocně. Když to Bůh dá. Nemusí. On nic nemusí. Ale my se budeme učit v jeho škole. Zůstaneme v jeho přítomnosti, i když nás to bude něco - hodně - nejspíš všechno - stát. Protože není nad jeho přítomnost a jeho učení.

À própos: Co vlastně znamená ten kříž? Co všechno tam je? Nemysleme si, že už to víme. Něco maličko jsme o tom možná poznali, ale pořád je toho víc skrytého, co teprve máme objevit.

Setrvávat v jeho přítomnosti nám otvírá tajemství Božích plánů… Nemůžeme si je odnést. Máme je v něm. Když jsme s ním. Potřebujeme být hodně s ním, hodně naslouchat, hodně se učit… pořád a pořád, každé ráno, každý den… Není to žádná ostuda, že jsme teprve na začátku. Naopak je to ta největší čest a… radost.
design by exarion.cz | 2009