Anatomie jednoho PROHLÉDNUTÍ…

30. neděle během roku B

Jr 31, 7-9/ Žd 7, 23-28/ Mk 10, 46-52

Kdybych měl z dnešního textů vyzdvihnout nějaké slovo nebo dvě, tak by to byla asi radost                a důvěra. Navzdory těžkostem, krizím a loučení... Bůh zatím mimo dosah našich očí připravuje nové, krásné a radostné věci. Slepí nakonec uvidí. Hluší uslyší. Zdeptaní pookřejí. Ztracení se vrátí. Rozptýlení jakbysmet.

Skrze Jeremjáše Bůh mluví k Izraeli. Izrael Jeremjášovy doby jde vstříc nepředstavitelné katastrofě: dobytí města, zničení chrámu, zajetí a rozptýlení v exilu. Přesto je právě jemu a právě  v této chvíli je řečeno: "Radujte se... Hospodin spasil tvůj lid." No, přesně řečeno: osloveno je Izraelovo potomstvo. Ale tak, aby to slyšela i tato ztracená generace. Budeš mít potomstvo. To jest budoucnost. "Nezapomeňte ve vší té zkáze na budoucnost. Pořád ji máte. Uvidíš kolem sebe zmatek          a zkázu, ale u Boha je rozhodnuto o dobrých dnech. To rozhodnutí je pevné a nezvratné. Nikdo to nezmění. Tvé potomstvo se vrátí." Náš překlad tam má minulý čas. Ono je to s těmi časy v hebrejštině velmi komplikované. To nebudu teď rozebírat. Přesnější překlad tohoto místa by byl: "Řeknete: "Spas, Hospodine, svůj lid." Tvoji potomci se vrátí i z nejzazších a nejnebezpečnější končin světa (sever!) a budou prosit o záchranu. Cestou domů budou prosit a plakat. Pláč pro nás představuje něco negativního. Ale ne vždy. Existuje také pláč, který přináší úlevu, při kterém se člověk cítí tak zvláštně dobře. Starokřesťanská tradice zná "dar slz" (pénthos). Velmi vzácný, ale velmi ceněný. Existuje taky blažený pláč. Darovaný. Jako zde.

Oni se vrátí. Budou znát moc dobře svůj hřích. Budou nad ním plakat a prosit za odpuštění. Ale v té chvíli už bude vlastně dobře. Bůh otevře cestu zpátky. Takovou, že si na ní nikdo nenatluče nos ani nevyvrkne kotník.

V evangeliu se dnes Ježíš setkává se slepým žebrákem u cesty. Ježíšova přítomnost v něm probudila naději. Proto volá, ale oni ho umlčují, jak to tak bývá :-). Kdo? Oni. Učedníci. Církev! Ale on se nedal. Doslova si to vykřičel. Víra má bezpočet podob. Mimo jiné někdy taky křičí a nedá se umlčet. A tak Ježíš ho zavolal. - Tu mu okolo stojící řeknou: "Vzchop se!" Tak to má náš překlad. "Vzchop se." Co vlastně znamená? Jiné překlady mají: "Buď dobré mysli." nebo "Měj důvěru!" - "Doufej!" - "Neboj se!" - "Vzmuž se!" Gramaticky je to imperativ. Přesto to smím vzít jako příslib, jako "Je to dobrý. Vstaň v očekávání toho nejlepšího." Mimochodem v řeckém vstaň lehce proznívá zmrtvýchvstání.      V češtině konec konců taky. Děje se to MEZI Ježíšem a Bartimaiem nebo kýmkoli jiným z lidí. Ježíš volá a pokud člověk pochopí a odpoví, začne něco opravdu nového - nebeského. Bartimaios chápe, vstává a jde k Ježíšovi.

"Co chceš, abych pro tebe učinil?" Co bychom na to odpověděli my? On řekl: "Pane, ať vidím."

A tak prohlédl.

Nyní by měla následovat chvála a obdiv kolemstojících. Ale tady ne. Místo toho tu najdeme něco mnohem silnějšího. Bartimaios jde za Ježíšem. Stává se učedníkem. Jde za ním... do Jeruzaléma... pod kříž. Tento příběh je pozváním i pro nás. Ježíš nás zve, abychom vstali ze své neschopnosti vidět Boha při díle v Ježíšovi. Zve nás, abychom vstali ze své neschopnosti následovat ho a zůstat    s ním až do konce.

Setkání s Ježíšem mění život. Setkání s Ježíšem tvoří z ničeho nové věci. Setkání s Ježíšem se děje - právě teď.