Díky Tomášovi Dvojčeti

2. velikonoční C (24/4/2022)
Sk 5, 27-32/ Zj 1, 4-8/ J 20, 19-31

"Náš" velikonoční příběh pokračuje. Od prázdného hrobu jsme se posunuli k setkání se Vzkříšeným. A to během jednoho dne! To už je velká věc. Setkání! Já-Ty. Nejen zajímavý úkaz, ale něco mezi Ježíšem a námi. Už to není jen náš zmatek anebo naše vzpomínka na Ježíše. Ne, děje se interakce mezi Ježíšem a námi. A v ní je toho strašně moc. Dá se říct, že celý smysl církve - křesťanství - je tu zhuštěn do jednoho dne. Ale zároveň se to děje roky a staletí. Až do konce tohoto světa. Vzkříšený nám "něco" dává, "něco" s námi dělá. A je toho fakt moc. Kdo by to dokázal všechno pojmenovat!

Přichází. Překonává naše uzamčení, uzavření, naše strachy... co jich jen je! Nikdo a nic v celém vesmíru (ani ty nejstrašnější síly a mocnosti) mu nezabrání přijít k nám. Jeho vzkříšení znamená, že k nám přichází. Iniciativně. "Na to můžem vzít jed..." :-). Říká nám: "Copak jste to pořád nepochopili? Všechno to znamená jediné: Mám vás tak rád - tak moc mne zajímáte - že neexistuje opravdu nikdo a nic, co by mi mohlo zabránit přijít k vám - k tobě.

Přináší pokoj. Šalom! Víte, co všechno "šalom" obnáší? Není to jen pozdrav. To jsou úplně nové vztahy. Úplně nová skutečnost. Integrita. Zdraví. Prostě to, jak "věci mají být. "Přináším vám nový život, nový svět. Pochopte, že moje Vzkříšení není jen vítězství Boží lásky, ale také začátek nového světa."

A to nejen vám, svému věrnému hloučku. Celému světu. To, co se tu děje, je nové stvoření. Vzpomeňte: Hle, nové činím všechno. A vy to máte rozhlásit. Jako mne poslal Otec, tak já teď posílám vás. Řekněte to lidem, jaký je Bůh. Řekněte, že dává každému - úplně každému novou možnost. To je odpuštění - pokání. Když to nerozhlásíte, lidi se budou trápit ve svých vinách (ti citlivější) nebo si budou myslet, že si musí urvat na úkor druhých, co půjde (ti cyničtější) anebo ve svém nihilismu budou páchat strašné věci. Máte obrovskou odpovědnost. Vy to máte zprostředkovat. Nebudou vám věřit. Budou vás mít za naivky a blázny. Ale někteří tu možnost využijí a poznají, jaká je to krása začít "s čistým štítem". Jaká je to krása, nemuset se Boha bát jako nějakého monstra, ale důvěřovat mu jako dobrému Otci. K tomu vám dávám Ducha svatého. Dech vzkříšeného života, dech svobody a lásky, co už neumírá. Tak si "vezměte". Nadechněte se ho. Není nad něj.

Já vím. Hezké řečičky. Zatím ve světě - kousek od nás - probíhá krutá válka se vším hnusným, co        k tomu bohužel patří. Když jsem říkal, že nikdo a nic nemůže zabránit Vzkříšenému přicházet, platí to i o této válce. Ani ona ani ukrutnosti ruských agresorů či kohokoliv jiného tomu nezabrání. Šance, kterou Bůh nabízí, nevylučuje soud a spravedlnost. Boží odpuštění není zrušení soudu. Ale šanci vstoupit do nového světa má každý. Na této válce vidíme bohužel také škodlivost ideologie -    i té křesťanské. Ve jménu jakéhosi svatého boje proti západnímu liberalismu a dekadenci vede Rusko tento boj - s požehnáním církve. Pozor na všechny řeči - i zabarvené nábožensky a hlavně apokalypticky! Apokalypsa nebyla psána jako návod na mučení a vedení války, ale jako útěcha pro všechny utiskované, že Bůh, jeho pravda a láska, navzdory všem bláznivým caesarům vládne. To platí i dnes. Víra v Boha nás vede k lásce - i k nepřátelům; ke svobodě pro všechny - i ty jinak smýšlející. Po ovoci poznáte je.

Nemohu ještě neříct něco ke svému oblíbenci Tomášovi. Nelze dost poděkovat, že ho ve sboru apoštolů "máme". "Tomášova nevíra nám pomohla k víře více než víra ostatních učedníků," sv. Řehoř Veliký. Copak nás neinspiruje jeho touha sáhnout si? Copak nás neučí jeho poznání (kdepak k němu asi přišel?), že spojovacím článkem mezi minulostí před smrtí a současností po vzkříšení budou rány. Zahojené. Spíš proměněné. Stopy jeho lásky. Existuje něco intimnější než ukázat druhému ránu a dovolit dokonce sáhnout si na ni. Moje manželka mi letos ošetřovala a pořád ještě ošetřuje rány. Je to velká síla a strašně moc to pro mě znamená. Ale zpět k Tomášovi Dvojčeti. A Kristus jeho touze rozuměl. Přišel speciálně pro Tomáše. Sáhl si Tomáš? Poznal, že Ježíš je Bůh a Pán. Nejde        o tituly. Spíš o to za nimi. Že on je opravdu ten první a poslední, ten Soudce světa, ten, kdo to všechno nese. Jestli to tak je, pak už není, čeho se bát. Pak už vstupujeme do nového světa, kde vládne svoboda a láska. Díky Tomášovi Dvojčeti to víme "o trochu víc" :-)