Dveře do nekonečna

Zmrtvýchvstání Páně

Sk 10, 34-43 / Ž 118, 1-2. 14-24/ 1 K 15, 1-11/ J 20, 1-18

Musím přiznat, že už se cítím "ukázaně". A obávám se, abych neomílal jen fráze. Budu se držet letošního schématu. Kázání jsem rozdělil do sedmi poznámek. Sedm to je takové biblické a dobře se to pamatuje :-)

První: Dnes slavíme největší událost, kterou asi na tomto světě nemáme šanci pochopit. Můžeme    o ní mluvit jen v obrazech a podobenstvích. Je jako dveře otevřené do nekonečna.

Druhá: Kdo by "uchopil" nekonečno? Ale nakonec to ani není náš úkol. Naštěstí je to mnohem skromnější. Můžeme těmi dveřmi nahlížet. Těšit se z toho, že to nekonečno je; že je dobré a že je pro nás. Taky pro nás.

Třetí: Ještě k tomu neuchopitelnu. Bůh tuto velikou událost vzkříšení udělal svým typickým způsobem. Kromě svědků Vzkříšeného nikdo neviděl. To je ta potíž se vzkříšením. Jeden náš teolog nazval tuto událost "nefotografovatelnou". Nelze ji beze zbytku zachytit technikou. Nenajdeme ji na rovině jevů a úkazů. Patří do našeho světa a současně někam jinam. Najdeme ji jedině na rovině víry nebo chcete-li důvěry. Jen důvěra "uvidí". Jen důvěra dává tento vzkříšený život.

Čtvrtá: Vzkříšení je Boží čin. Tehdejší náboženské autority odmítly Ježíše jako posla nebeského království. Ale Bůh se k němu přiznal. Učinil ho soudcem živých i mrtvých. Tedy soudcem posledního soudu. Také univerzálním vládcem nad živými i mrtvými. Když slyšíme "soudce", spíš se bojíme. Soud nám není příjemný. Asi proto že se bojíme, že bychom nejspíš neobstáli. Přesto: Poslední rozhodnutí nad našimi osobními životy i společnými dějinami má v rukou on. Jeho soud znamená, že on má moc dát věci do pořádku. V jeho jménu budou odpuštěny hříchy každému věrnému.

Pátá: Bůh vzkříšením potvrdil Ježíše jako toho, k němuž směřuje celá Bible, všechny naděje od Adama až po poslední generace. V něm k nám přichází Bůh. V něm se děje spravedlnost. V něm spočívá i naše osobní naděje. On se stává ohniskem všeho toho dobrého dění.

Šestá: Říká se, že vzkříšení propojuje a završuje celé evangelium (=celou náboženskou nauku). Bez něho by to byly jen fragmenty. Bez vzkříšení by křesťanství bylo torzem. To také znamená, že cílem všeho Božího jednání je život; naplněný, celistvý, věčný; naplněné vztahy, porozumění; pravda, dobro a krása. Takový život, jakým žije Bůh sám.

Poslední - sedmá: Znamením toho, že jsme s tímto Životem spojeni, je křest. V něm jsme ponořeni do Ježíšovy smrti a vzkříšení. V této víře dnes pokřtíme chlapečka Kryštofa. I jeho polijeme                  a namočíme do Ježíšova velikonočního dějství. Budeme při tom myslet na něho (=na Kryštofa), ale také na svůj křest.