Hrobové ticho...
(Bílá sobota)
Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly.
Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou.
Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. (Ž 88, 5-7)
Dneska to bude krátké. Není moc, co říct. Kristus spočívá v hrobě. Je mrtvý. Mlčí. Bůh mlčí. Je ticho. Ticho Bílé soboty.
Takto o něm mluví starobylá homilie: "Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla, protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.
Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti; jistě přichází vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn."[1]
Jaké to je, když Bůh mlčí? Když se nám zdá, že tady není. Odešel. Nechal nás tu samotné. Neznáte takové chvíle? Myslím, že každý je známe. Jsou příšerné. K neunesení. Přece k našemu životu patří. Přece nás - možná jen ony - mohou něco důležitého naučit. Ale kdybychom si je měli dobrovolně vybrat...? Ani za nic bychom to neudělali. Ale všechno není věcí naší volby. A tak jsou chvíle, kdy je třeba unést ticho a mlčení... v důvěře..., že právě v tomto tichu, mlčení a prázdnu se někde v hlubinách děje to nejdůležitější a opravdu dobré... Protože Bůh je láska a dobro - to nejlepší dobro... I když mu nerozumíme a máme pocit, že to neuneseme...
Co se to děje, když Bůh mlčí? Nebo spíš neděje?.... Spočiňme v tom... Nechme toto ticho na sebe působit... Připomínejme si při tom, co nám Bůh o sobě prozradil v oné Večeři a taky ve vzájemné službě a nejvíc ve smrti Ježíšově... Možná tak k nám nakonec toto ticho promluví tak, že se budeme divit. Možná. Kdo ví? Ale dosti slov... Zaposlouchejme se do TICHA...
Bože veškeré věčnosti,
i když je v nás všechno tiché,
naše srdce k tobě mluví,
modlí se,
a my se odevzdáváme tobě.
Bratr Roger z Taizé, Na Bílou sobotu in Modlit se v tichosti srdce. Sto modliteb Brno Cesta 2017 s. 114
[1]Cit. Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu (PG 43,439); český překlad Denní modlitba církve. Lekcionář pro modlitbu se čtením 2. Doba postní, velikonoční triduum a doba velikonoční Praha Česká liturgická komise 1988 s. 166; dostupné z: https://lh.kbs.sk/cz/default.htm