Hvězda, voda, Duch a víno...

Křest Páně
Iz 42, 1-7/ Ž 29/ Sk 10, 34-43/ Mt 3, 13-17

V závěru vánoční doby nás starobylá tradice vede k tomu, abychom přemýšleli o tom, jak Bůh svého Syna zjevuje světu. Nejrůznějšími způsoby: velkou hvězdou východním mágům, ve křtu          v Jordáně a proměněním vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské. Všechny mají společnou myšlenku: Bůh překonává bariéry mezi lidmi, aby všem zjevil slávu svého Syna.

My dnes rozjímáme především tajemství zjevení ve křtu v Jordáně. Uvádí nás do něj část 42. kapitoly Izajášova proroctví. Hospodin představuje Izraeli (i celému světu) svého SLUŽEBNÍKA. On uskuteční Boží dobré plány vyvolenému lidu i všem ostatním. Vyvolení jednoho lidu neznamená odmítnutí těch ostatních. Je to dar pro všechny. Bůh si vyvolil Izrael, aby se jeho požehnání dostalo do nejzazších koutů země. Je to jeho cesta ke všem. "Církev je první krok Ducha ke světu," (Jan M. Lochmann).

Izrael v situaci, kdy k němu mluví Izajáš, ztroskotal v babylónském zajetí. Přišel o království,            o chrám... no, téměř o všechno. Ale nikoli o své místo v Božích plánech. Bůh připravuje něco nového.

Chystá se jednat prostřednictvím SLUŽEBNÍKA. Moc toho o něm nevíme. Je to tajemná postava. Prostě NĚKDO věrně sloužící Hospodinu. A proto bude moct Hospodin skrze něj jednat. Svobodně a bez překážek.

NĚKDO, kdo si vůbec nezakládá na sobě. ("Nepěstuje si" své ego.) Prorok nezná jeho jméno ani jeho čas. Ale to podstatné ano. Bůh sám ho zmocní svým Duchem. Pomaže ho. Tak se uváděli králové či kněží do úřadu. Vylili jim na hlavu nádobu plnou oleje. Tady nebude olej, ale Duch.

Jeho metody budou neobvyklé a nečekané. Nebude hlasitě křičet. Neuslyšíte ho na ulicích (= ve veřejném prostoru). Nebude vystupovat s autoritou, jak by se očekávalo. Nebude na nikoho tlačit. Bude jednat s velikým soucitem. Nalomené nedolomí. Doutnající neuhasí. Spíš všem přinese šanci. A to i těm, jejichž situace vypadá beznadějně. Vyvede svůj lid ze zajetí. Znovu postaví to, co je            v troskách. Hospodin ho učiní SMLOUVOU pro Izrael a SVĚTLEM pro ostatní národy.

Celé jeho dílo povede k tomu, že se otevřou oči slepých a uvěznění vyjdou z žalářů svých beznadějí, malomyslností, strachů a smutků.

Naše křesťanská víra vidí v Izajášových slovech o SLUŽEBNÍKOVI proroctví o Ježíšovi. On jedná přesně ve stylu tohoto SLUŽEBNÍKA.

První čin jeho veřejného působení je přijetí křtu. Nechá se pokřtít spolu s ostatními. Podrobí se Janově autoritě. Bere na sebe lidskou hříšnost - tedy: odloučenost, samotu, odcizení, nalomenost    a doutnání. Nic ze sebe nedělá. Přijme náš úděl, aby dal všem nový život. Tento postoj se Bohu líbí. Protože nejvíc odpovídá tomu, jaký Bůh je. Pokora sama.

Nad světem, ve kterém je on a jedná podle Božích představ, se otvírá nebe. Sestupuje Duch. A Bůh    k němu promlouvá. Představuje ho Izraeli i ostatním národům. "To je on, můj milovaný Syn." On je tou cestou Boží. Tudy chodí Bůh. A my ho smíme následovat.

Duch představuje dar Božího života. Proudí k nám "čerstvý" Duch pravdy, lásky, svobody a Božího života. Na náš svět. V něm všechno pookřeje.

Východní křesťané v tento svátek žehnají vody. (Odvážnější se do vody dokonce vrhají.) Východní křesťanská tradice dává této události ekologický rozměr. Kristus svým křtem posvěcuje vodu            a všechno tvorstvo. V něm se naplňuje touha celého tvorstva, které sténá a vzdychá porodními bolestmi a očekává zjevení slávy Božích synů a dcer. Kristem Bůh začíná obnovu všeho tvorstva. Každému se otevírá dobrá šance.