Jako ve snu…

3. adventní B

Iz 61, 1-4.8-11/ Ž 126/ 1 Te 5, 16-24/ J 1, 6-8.19-28

Dnes začneme žalmem. Je tam totiž takové slovo, které velmi dobře vystihuje adventní naději (nebo naději vůbec). V tom je shrnuta základní zkušenost Izraele a současně základní očekávání. Nuže, tedy jaké je to slovo, studente? V našem překladu "změnit úděl". Některé starobylé překlady toto slovo uvádějí jako "přivést zpátky zajatce". I na starozákonní hebrejštinu je to krátké slovo.      (A to je co říct!). Zní šúv. Doslovný překlad by byl "obrátit [se]."

Změnit úděl – přivést zpátky zajatce – obrátit (se). Boží lid mnohokrát zhřešil, zklamal. Hřeší            i zklamává dodnes. Proto musel projít různými zajetími. Že to je bolestná a pokořující zkušenost netřeba zdůrazňovat. A přece Bůh se svým "nesvatým" lidem neskončil. Provede ho zajetím, ale pak přivede ze zajetí zpět. Bůh otvírá svému lidu východisko ze zajetí. "Z exilu vede cesta zpět." A je to Boží cesta. Nikoli lidská. Jiná ani nemůže být.

Hospodin změnil úděl svého lidu. Úplně obrátil situaci. Je to pro nás neuvěřitelné. Ne, že bychom mu nevěřili, ale když to zažijeme, máme pocit, jako by se nám to jen zdálo. Je to na nás "až příliš krásné". Říkáme si: "Je to vůbec možné?" Bylo nám jako ve snu. Nespíme. Museli jsme se ,štípnout do nosu´. Museli jsme se smát. Museli jsme Boha chválit." "Museli" tady neznamená tlak a nucení. Prostě na to, co Bůh dělá, nelze reagovat jinak. Byli jsme ve tmě a najednou jsme se ocitli v nádherném světle. Došlo nám, že se nemáme čeho bát. Ta obrovská úleva! Najednou je to úplně jinak.                    A způsobil to Bůh! Plakali jsme a teď to nejde se nesmát. Padali jsme únavou a teď lehce hopkáme. Co se to jenom děje? Je to jako potoky v Negevu. Máte tam údolí, která jsou úplně suchá. Ale stačí když zaprší, valí se tudy spousta vody.

Bůh dokáže přinést změnu. Změna je možná. Protože Bůh je prostě takový. I v tom žalmu je změna vzpomínkou na to, co Bůh způsobil, a současně nadějí, že to udělá i nyní. Tato naděje pak dává odvahu o tuto změnu i prosit a poznávat, že taková prosba odpovídá Boží vůli. Bůh miluje změnu. Změna, dobrá změna je možná. To je vlastně evangelium (MUDr. Zdeněk Susa, přednáška v rámci diecézního vzdělávání). Může to být jinak. Může se to obrátit k dobrému. To smíme čekat a doufat. A při tom se "opíráme" o to, co Bůh vykonal a jaký je.

V této souvislosti můžeme pochopit i vystoupení Jana Křtitele a očekávání těch, kdo jeho slovo přijali. Otvírá se jedinečná šance. To je to, o čem mluví Mojžíš a všichni proroci. Pořád žijeme v této chvíli, kdy Bůh otvírá své šance. A my se jich smíme chopit.

Ještě něco k Janu Křtiteli. Nevím, jak to máte vy, ale jsem dlouho ty úvodní pasáže evangelia                s Janem Křtitelem jen tak rychle prošel k vlastnímu Ježíšovu příběhu. Asi tak jako přeskakujeme        v knize úvod a spěcháme "k jádru věci". Avšak Jan uvádí do evangelia. Připravuje nás, abychom mu (=evangeliu) víc a lépe rozuměli. Jan do evangelia patří.

Z toho, co říkal, víme jen málo, ale to stačí. Mimo jiné jsme dnes slyšeli: "Za mnou přichází někdo silnější." Já vás křtím jen vodou. On vás "poleje" Duchem z nebe. Mezi mnou a Tím, který přichází, je obrovský rozdíl. Později Ježíš řekne, že tento Jan zaujímá ve společnosti otců, proroků a všech vyvolených výjimečné postavení. Je největší ze synů lidských. A přece ve srovnání se všemi                      v nebeském království je pořád menší (viz Mt 11, 11).

Jan zcela vážně řekne: "Nejsem hoden rozvázat mu (=Přicházejícímu) řemínek jeho obuvi." Kdybyste tak poznali důstojnost Toho, který přichází! Nevažte se na mně. Já nejsem důležitý. Já ho jen uvádím. Ale on (Ten Přicházející) je opravdu veliký a silný a důležitý. K němu míří celý Zákon, Proroci a Žalmy.

Poznání Přicházejícího zprostředkované Janem nás vede k pokoře a úctě. Ten, kdo se ocitne opravdu blízko těmto událostem, je velmi pokorný. To dělá ta blízkost. Kdo přijme pozvání do blízkosti Přicházejícího, nebude nakonec to dobré, tu dobrou změnu, brát jako něco samozřejmého. Naopak. Je to ten největší zázrak. Nikdy nás nepřestane udivovat.

Zkusme zbývající adventní týden prožít v blízkosti Jana. Můžeme si opakovaně číst toto evangelium a přemýšlet o Janovi a jeho poselství. Věřím, že nám to může přinést velký užitek.