Kristovo panování…

34. neděle během roku C
Jr 23, 1-6/ Ko 1, 11-20/ L 23, 33-43

V katolické církvi se poslední neděle liturgického roku slaví jako Slavnost Krista Krále. Tato myšlenka je poměrně moderní. Její původ a vývoj je sám o sobě docela zajímavý. Ale tím nebudu zdržovat. Ujalo se to i v ekumeně. (RCL má "Reign of Christ"). Což by mělo doslova znamenat "Kristovo panování" nebo "Kristova vláda". To je asi přesnější než "Kristus Král". Tak i my si dnes připomínáme Krista jako Vládce obnoveného tvorstva. Kristus jako Vládce obnoveného tvorstva: to dává hluboký smysl a je to biblické.

Duchovní věci a politika spolu souvisejí. Obojí se týká lidských dějin. Politická moc je velká síla. Zároveň je tato blízkost politiky a náboženství ožehavá a nebezpečná. I v naší silně sekularizované společnosti občas vidíme, jak se křesťanské hodnoty používají v politickém boji. Co jsou ty křesťanské hodnoty? Jak vládne Kristus tvorstvu?

První čtení bylo z Jeremjáše. Zaznělo v době, kdy se přiblížil velký krach. Davidovského království    a jeruzalémského chrámu. Byl to konec světa, jak ho znaly generace. Už se to nikdy nevrátí zpět. Nikdo si tenkrát nedokázal připustit ani představit. "Zničení chrámu? Jeho totální vyplenění? To by přece Bůh nikdy nedopustil!" I dopustil. Do tohoto bortícího se světa Bůh ohlašuje, že se v určený čas. Jen Bůh ten čas zná. On sám (Bůh) se ujme vlády. Prostřednictvím spolehlivých pastýřů shromáždí všechny rozptýlené, vyhladovělé a vystrašené izraelské ovečky, co přežily.

"Hle, přicházejí dny, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý." Jaký efekt má to obyčejné slovíčko "Hle"? "Je to přede mnou. Já ho vidím. Blíží se..." Výhonek (hebr. Cemach). To byl jednu dobu mesiášský titul. O čem to prorok mluví? O obnovení judského nebo izraelského království? Taky. Ale hlavně o vládě přesahující obzor našich pozemských dějin. Tato vláda přinese spravedlnost. Mezi lidmi i v lidech. Povede ke spravedlnosti. Budeme souzeni a obnoveni. Nikoli odsouzeni. Hospodin- naše spravedlnost.

Z Listu Koloským zazněl veliký chvalozpěv na Krista - kosmického Krista. Tady to není jen Pán Izraele a církve, ale celého tvorstva. Od nejmenších stavebních dílečků hmoty až po soustavy galaxií. On je Pánem všeho stvoření. Všechno má v sobě otisk Krista. On všechno slaďuje do dokonalé harmonie. Všechno ho poslouchá. Dobrovolně a rádo. Všechno ho uznává. Proč? Protože SE VYDAL ZA VŠECHNY dobrovolně na kříži. Jeho oběť (doslova: jeho krev) usmířila všechno na nebi a na zemi.

To je on: Ten, který se za všechny vydal na kříži. V tom je zdroj jeho vladařské moci. Nenechá se obsluhovat svými poddanými, ale sám poslouží svým poddaným. Nenechá za sebe umírat své vojáky, ale sám položí život za své vojáky - i nevojáky. Ukřižovaný Král. Za všechny se rozdal "do poslední kapky krve" (J. Reinsberg). To je úplně jiné panování. Budoucnost patří lásce, která slouží      a rozdává se, která se nebojí sama o sebe. My si na tento paradox pořád zvykáme. Pořád to nějak nechápeme. Pořád s tím nějak bojujeme. Ne, že by se nám to nelíbilo. To zas jo. Komu by se to nelíbilo?! Všichni s tím někde v hloubce ladíme. Byl to velký slogan sametové revoluce. Tak nějak napadl Václava Havla. Bylo to takové překotné. Ale je to biblické slovo - biblická víra a naděje: "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí." To neznamená, že už to je "hotové". Ani to neznamená, že v zápase za pravdu a lásku máme být pasivní. Právě vědomí, že nakonec bude vládnout ukřižovaný Vladař, nás osvobozuje a ponouká, abychom ani my dnes nevzdávali tento zápas, ale učili se bojovat Kristovými zbraněmi.

Láska je mocná síla. Strašlivá. Jako smrt. (viz Pís 8, 6). Může hodně bolet. Může hodně stát. Dokonce i život. Ale ona - jedině ona - představuje podle naší víry budoucnost světa.

Kéž bychom v ní dokázali už nyní aspoň trochu následovat našeho ukřižovaného Krále! Amen.