Který se nikdy neunaví…

5. během roku

Iz 40, 21-31/ Ž 147, 1-11. 20c / 1 K 9, 16-23/ Mk 1, 29-39

Dnes budeme přemýšlet především o prvním čtení. To byl Izajáš. Poselství přečteného oddílu může znít takto: Hospodin je Pán, Stvořitel a Vládce dějin… Prorok mluví ke zbytkům Božího lidu, ztracenému mezi Babylónem, Aššúrem a Egyptem (Můžeme si dosadit podle naší situace), kterého dostihly jeho hříchy… (I tady si můžeme dosadit své konkretizace)
Co říká (=prorok)? "Vzpomeňte si, kdo je vaším Pánem a co to znamená. Nemyslete jen na své problémy ani na všechny důvody ke strachu a malomyslnosti." Učte se myslet na Boha; na to, jaký on je a co dělá.
Prorok ve svém útěšném kázání používá obrazy. Bez obrazů a podobenství tu jsme ztraceni. Pomáhají nám nějak se přiblížit "k neuchopitelnému".Hospodin jedná jako stavitel světa. Klade základy. Spolehlivé a pevné. Sídlí nad obzorem země (hebr. al chúg haarec=). Bůh jako obzor všeho, co bylo, je a bude. Jako kočovník, co staví svůj stan. Taky jako Pán hvězd a taky jako silák, jako někdo mocný. Je to Bůh věčný (hebr. olam; = "od nevidím do nevidím"… od prapočátků země až po nejposlednější konce.). Stvořitel končin nebe a země.
Neexistuje nic, co by on neměl ve své moci. Jak s těmito obrazy naložit, aby se staly útěchou                a pomocí i nám v této době? To je ta otázka.

Jak je Hospodin Pánem? No, JINAK, než si běžně představujeme. Jeho vláda neznamenala obnovu Davidovského království. Není to návrat starých zlatých časů. V našem případě třeba plných kostelů a povinného vyučování náboženství. Co můžeme očekávat ve své situaci?

Myslím, že nastává čas na starého, dobrého (ano!) Bonhoeffera. Mám na mysli text publikovaný mezi jeho korespondencí z vězení nadepsaný "Několik slov víry o Božím působení v dějinách." V co mohl doufat křesťan v nacistickém Německu, za strašné války, ve vězení za účast na přípravě atentátu na Hitlera?

"Věřím, že Bůh ze všeho, i z toho nejhoršího může a chce dát vzniknout dobru. K tomu potřebuje lidi, kteří připustí, aby jim všechny věci sloužily k dobrému. Věřím, že nám Bůh v každé tísni chce dát tolik síly          k odporu, kolik jí potřebujeme. Nedává ji však dopředu, abychom se nespoléhali sami na sebe, ale jen na něho. V takové víře může být překonán všechen strach před budoucností. Věřím, že ani naše chyby                a omyly nejsou marné a že pro Boha není o nic těžší vypořádat se s nimi než s našimi domněle dobrými činy. Věřím, že Bůh není nadčasový osud, ale že na upřímné modlitby a odpovědné činy čeká a odpovídá."

Jak Bůh vládne v dějinách? Svět je skutečný. Dějiny jsou skutečné. Bůh dává svým tvorům svobodu. Riskuje, že budou jednat hloupě a taky zle. Ale on je mocen obrátit věci dobrým směrem. K naději      a životu. Zlé a hloupé činy mají důsledky. V tom spočívá soud. Zlé a hloupé činy působí ve svých důsledcích bolest a trápení pachatelům. Ale bohužel nejen jim. To nás na tom možná děsí nejvíc. Že to nakonec odskáčeme všichni. Nejvíc ti nejmenší a nejslabší a nejzranitelnější.

Jak Bůh vládne v dějinách? Stává tím nejmenším a nejslabším a nejzranitelnějším                                    a nejbezmocnějším. To nás možná neděsí, ale moc nevíme, co s tím. Tušíme, že to je důležité, ale "naše hlava to nebere"...
Bůh vstupuje do dějinných zmatků a otvírá nová východiska. Nejmocněji to dělá prostřednictvím Ježíše. V něm se otvírají nové perspektivy. Dobré perspektivy. To dnes čteme v evangeliu. Nemocní vstávají k uzdravení. Horečka je opouští. Spoutaní zlými duchy nabývají svobody. Mnohým se vrací naděje. Unaveným se znovu dostává síla a elán.
S největší pravděpodobností úplně jinak, než si to malujeme ve své fantazii. Ale děje se to. I my          a náš dnešní svět jsme k tomu přizvaní… Snažme se pozorně naslouchat tomu, co tento Ježíš říká.