Mami, všechno nejlepší k narozeninám…
3. velikonoční B
Sk 3, 12-19/ Ž 4/ 1 J 3, 1-7/ L 24, 36b-48
Kristus se zjevil učedníkům ve večeřadle. My jsme taky ve večeřadle. Liturgický prostor chápeme jako pokračování jeruzalémského večeřadla. To znamená, že také setkání se Vzkříšeným pokračují. Jako přišel tehdy a tam, věříme, že přichází také sem a teď. Věříme, že on překonává všechny překážky, aby byl on s námi a my s ním. Protože v tom spočívá věčný život. To je překonání smrti. Když jsme my s ním a on s námi. A dobrá zpráva je, že on chce být s námi a že se nenechá ničím od toho odradit. Odtud pramení naše naděje.
"My" to označuje nás, kdo se tu setkáváme. Kdo jsme tu dnes. Ale také ty, kdo sem chodili dřív, a už umřeli. Ale i ty, kdo sem občas přijdou. Nebo chtějí přijít a nějak nevědí, jak začít… Jsme tu i za ostatní – za společenství lidí a všech tvorů, za ty, kdo jsou povoláni k plnosti života, takové, jakou žije Ježíš. Netvoříme nějaký elitní klub. Naopak jsme znamením, že "Bůh a Kristus je PRO všechny". A také, že Bůh všem odpouští a nabízí novou šanci. Ono to vlastně spolu souvisí. Kristovým životem, smrtí a vzkříšením Bůh všem říká: "Lidičky, všechny vás mám rád. Rozumím vám. Chci vás přijmout a obdarovat. A nebojte se, nechci se vás zmocnit a pak držet a nepustit. Věřte, nemám žádné postranní úmysly." A my to máme dosvědčit: "Ano, Bůh opravdu nemá žádné postranní úmysly. Dává nám život, který sami nejsme s to vytvořit. Jen tak, protože on prostě takový je."
Tuto plnost života máme jedině spolu, jako "společný podnik". Bůh chce, abychom vytvářeli něco společného. Zvykli jsme si tomu říkat "obec" nebo "farnost". Tato naše v uplynulém týdnu završila 100 let. Tedy úctyhodná dáma (aspoň pokud jde o věk). Nebo křehká stařenka. Nebo nemocná chuděra… Jak ji vlastně vidíte vy? (O proroku Jeremjášovi vypráví židovská tradice, jak jednou měl vidět jakousi zuboženou ženu v černém, vlasy rozcuchané a naříkající: "Kdo mne utěší?" "Kdo jsi?", ptal se prorok. "Člověk nebo duch?" A ona řekla: "Já jsem tvá matka Sijón." (WIESEL, ELIE Von Gott gepackt Freiburg im Br. 1987 s. 98n). Jak vypadá naše maminka farnost? Jak ji vidíte? Já jako to první; tedy jako "úctyhodnou dámu". Každopádně: naše maminka. "Naše maminka slaví stovku." To je něco. Tak jsme jí připravili "malou oslavu". Snad ji tím potěšíme. Naše maminka… Dost možná ji všelijak trápíme. Nemáme na ni vždycky čas. Možná někdy i ona nás někdy trápí. Ale pořád nás shromažďuje pro Ježíše. Kdyby nic jiného, tak toto je zcela zásadní. Shromažďuje nás pro Ježíše, pro jeho život.
Patřit Ježíšovi neznamená přestat být sám sebou, ale ještě víc být sám sebou. V tom nejlepším slova smyslu. Se sobectví a takovým tím "já, já a nic než já" to nemá nic společného. Nejlepší je být s druhými a pro druhé. To je cesta k radosti a tomu, co nazýváme štěstím. Jen na ní se tu setkáváme se Vzkříšeným.
Tak mami, naše oslavenkyně: Všechno nejlepší… na mnohá léta…