Máš mě fakt rád?

3. velikonoční C (Misericordias)
(Ž 33, 5b-6a)/ Sk 9, 1-20/ Zj 5,11-14/ J 21, 1-19

Dnes jsme toho z Bible slyšeli opravdu hodně. O tom, jak se horlivec Saul Pavel "srazil" se Vzkříšeným Pánem před Damaškem. Pak jsme prostřednictvím druhého čtení tak trochu "nakoukli" do nebeské slávy, abychom "viděli triumf a vládní postavení" Krista, zabitého Beránka (= toho, který obětoval sebe sama za všechny). Nejvyšší moc má ten, kdo nejvíc miluje. Ten, kdo se úplně rozdal. Do poslední kapky krve.

A pak jsme slyšeli o ranním zjevení Vzkříšeného některým učedníkům za úsvitu na břehu Genezaretského jezera v Galileji včetně zvláštního dialogu apoštola Petra se Vzkříšeným. Je toho strašně moc. Jak to "uchopit" a čím vůbec začít? Dlouho, dlouho jsem nad tím bezradně seděl. Věřte mi. Četl jsem si v novém komentáři k Janovi od Jana Roskovce. [ROSKOVEC, JAN Evangelium podle Jana (ČEKNZ 4) Praha Centrum biblických studií AVČR Česká biblická společnost Praha 2020] Vřele doporučuji!

Nakonec bych řekl toto: Zjevování Vzkříšeného jsou limitovaná. Početně. Například evangelista Jan mluví jen o třech. Trojka má svou symboliku. (Mimochodem symbolů je tu všude taky strašně moc.) Zjevování Vzkříšeného jsou limitovaná. I časově. "Historicky." Podle výčtu apoštola Pavla v 15. kapitole 1. Listu do Korinta bylo posledním zjevením právě Pavlovi - asi to před Damaškem.

Zjevením se myslí, že učedníci viděli svými fyzickýma očima, slyšeli svýma fyzickýma ušima            a sáhli si svýma fyzickýma rukama na Vzkříšeného. A viděli, slyšeli, cítili. Ale bylo to zvláštní. Třeba to, že ho viděli a nepoznávali. Aspoň ne všichni. Věděli, že je to on, ale úplně jisti si nebyli. Ale zeptat se neodvážili. Co to znamená? Že to byla zvláštní zkušenost. Tak nějak "hraniční". Jasná          a nejasná. Světlá a přece skoro noční. Jako by patřila do tohoto světa, ale mnohem víc ani ne. Toto zjevování Vzkříšeného jednoho dne skončilo. Počet takových svědků byl omezen.

Co tato zjevení tedy znamenají pro nás? Třeba ty kapitoly 20 a 21 z Jana? Nejsou to sice naše zkušenosti a zároveň nám přece jen pomáhají "porozumět", "nějak uchopit" naši zkušenost se vzkříšeným Pánem. Protože my ji taky máme. Nám se sice Vzkříšený Pán nezjevuje tak jako apoštolům, ale přichází k nám. Setkává se s námi. Zasahuje do našich životů. Probouzí v nás víru. Probouzí v nás otázky. Stává se silnou výzvou. Zvlášť tyto letošní válečné Velikonoce to dělají. I tato naše zkušenost se Vzkříšeným je zvláštní. I o ní by se dalo říct, že je "hraniční". Je součástí našeho světa, ale mnohem víc jiného; toho, jak by židé řekli "přicházejícího" (olam haba). Teologové by řekli: Toho eschatologického. (= posledního, definitivního). Vzkříšený i k nám mluví. Oslovuje nás. Taky nám říká: "Děcka, máte nějakou pochoutku?" "Jak vám to tentokrát šlo?" - A my se pokoušíme odpovědět. Třeba řekneme: "Nic moc." A on mluví. "Co tak to zkusit víc napravo?" Taky nás zve            k jídlu. Je to víc než kousek chleba nebo rybičky. Tím jídlem se uskutečňuje spojení s ním. I my jsme s ním jedli po jeho zmrtvýchvstání. Slavili jsme a jedli. Slavíme a jíme večeři Páně. To nás spojuje. Jedli jsme spolu. Víte, jak moc to v Bibli znamená. Pravda. Toto společenství se Vzkříšeným nemáme "pod kontrolou". Vůbec ne! To on. Je to tak lepší. Určitě.

Prostě i my jsme se stali součástí zvláštního příběhu. Můžeme si ten dnešní z rána na jezeře, promýšlet a představovat. Co všechno nám to v Bibli připomíná? Co je tu podobné? A co naopak úplně jiné? Kam nás tento příběh chce přivést? Za sebe bych se odvážil jen zopakovat to, co jsem už říkal: Pomáhá nám nějak "uchopit", "pojmenovat" a "aspoň trošku porozumět" našemu zvláštnímu spojení se Vzkříšeným. Že se děje. Že tvoří tajemnou realitu našeho života. Že nás formuje. A to znamená strašně moc!

A pak je tam ten Petr. A zvláštní dialog. Tušíme, proč je to tak a s čím to souvisí. Petr je tu pověřen péčí o učedníky - tedy o budoucí církev. Hlavní kvalifikací pro vedení církve je láska k Ježíši - opětování jeho lásky. Ale i zde je potřeba hodně přemýšlet: "Co to opravdu znamená milovat Ježíše a sledovat jeho zájmy." Velmi snadno zaměníme své představy za zájmy Ježíše Krista. Musíme na to dávat velký pozor. Pokušení je tu opravdu velké! Nebezpečně velké! Miluji opravdu ukřižovaného a vzkříšeného Pána? Vím vůbec, co to je opravdu milovat ukřižovaného a vzkříšeného Pána?

Ale snad se nedopouštím velké svévole, když si dovolím i tento příběh vztáhnout na nás - na všechny. Setkáváme se Vzkříšeným a je to tak zvláštní. Člověk má tolik otázek na vzkříšeného Pána. Tolik bychom toho chtěli vědět a poznat. A Pán nic nevysvětluje. Místo toho nás třeba ke svému ohništi. Tam se může ohřát. Dává nám najíst. A posílá nás zpátky na jezero. A hlavně se ptá. On nás. "Ty, máš mě rád?" Osobnější už to nemůže být. Je to mezi jím a námi - mezi jím a mnou (každým      z nás). "Ty, máš mě rád?" - Neptá se kvůli sobě. Ptá se kvůli nám. Ptá se... a nám se tím otvírá úžasná šance. Jedině tak se pomaličku vstupuje do tajemství zvaného Vzkříšení...