Moudrosti poklad z nebe...

17. během roku A

1 Kr 3, 5-12/ Ž 119, 129-136/Ř 8, 26-30 (-39)/ Mt 13, 31-33.44-52

Začali jsem dnes Šalomounem. Velkým mudrcem. Moudrost si vyprosil jako dar. To znamená, že si ji cenil nade vše. Hledal ji. Vybral si ji. A Bůh mu ji dal. Moudrost neznamená co největší soubor znalostí. Nejsou to informace, ale taky a hlavně, jak s nimi nakládáme. Jak a pro co žijeme. Moudrý člověk ví, že náš život a možnosti jsou ohraničené. Musíme volit, jak se svým životem naložíme. Každá kultura si cení moudrost a nabádá lidi, aby ji hledali. To není samozřejmé. Rádi se zabýváme hloupostmi a maličkostmi. Věcmi a tak. Karl Rahner má takový krásný obraz: Člověk je bytost žijící na břehu velkého oceánu. Můžeme se dívat na moře, naslouchat vlnám, hledět k obzoru. Ale stejně tak se můžeme otočit k moři zády a zabývat se kamínky pod našima nohama. Volba je na nás.

Šalomoun prosí o vnímavé (dosl. slyšící) srdce. Aby dobře slyšel hlas hledajících spravedlnost            a právo. Jako král má řešit soudní spory a rozhodovat o osudech svých poddaných. To není jen tak. To představuje obrovskou odpovědnost. Možná také prosí, aby jeho srdce slyšelo hlas Boží moudrosti, který zaznívá v Tóře, Prorocích. Také v evangeliu. Potřebujeme moudrost, i když nejsme králové a královny. Abychom se lépe orientovali v labyrintu současného světa. A nacházeli cesty vedoucí do Božího království.

Duch se v nás modlí za svaté (=ty, kdo patří Bohu) a za trpící Boží stvoření. S láskou o nás mluví          s Bohem, protože nás důvěrně zná. On jediný ví, jak nám je. V této atmosféře Ducha můžeme i my mluvit s Bohem. Učíme se mu naslouchat. Vnímat jeho přítomnost. Rozumět jeho záměrům, úmyslům, které má se světem i s námi.

Jeden ze základních poznatků je ten nejtěžší a zároveň velmi osvobozující: "Těm, kdo milují Boha všechno spolupůsobí (synergei) k dobrému. Nejde tu o žádné kouzlo. Prostě tam, kde je láska Boží, se mění cíl a směřování věcí. Láska je největší silou. To neznamená, že milujícím Boha se vyhnou všechny těžkosti a trápení. Ale, že všechno povede k dobrému konci nebo lépe: k dobrému vyústění. I tak je těžké nést ta různá trápení. Jako milující Boha neseme podíl na mesiášském údělu. Ten se nejzřetelněji ukázal na tom, kdo nejvíc Boha miluje. A nebyla to žádná maličkost. Proto se vedeni Duchem modlíme za všechny – zvlášť za ty, na které ta trápení aktuálně nejvíc doléhají. Uvědomujeme si, že k sobě patříme, že jde o tom, abychom spolu šli a došli do cíle.

Evangelium před námi otevírá nepochopitelné tajemství: vyústění všeho. Kam to všechno směřuje? Odkud a kam to jdeme nebo jedeme?

Cíl všeho představuje naplnění v Kristu. Ale cesty k tomu jsou podivuhodné, nepochopitelné              a divné. Ta cesta je nad naše síly. Potřebujeme nutně pomoc Boží a taky lidskou.

Boží království začíná jako to nejmenší vůbec a v cíli je z něho obrovský strom. Každý v něm najde domov, bezpečí a odpočinek. Mezi všemi "nabídkami" a "alternativami" jako by se Ježíšovo království úplně ztrácelo. A přece ono představuje dobrou budoucnost pro všechny.

Jako trošička kvasu nakonec prokvasí velkou nádobu plnou těsta (Ze 3 měřic mouky prý byste napekli chleba pro 150 lidí.), tak Království pronikne a naplní všechno. Jakmile dáte kvas do těsta, nezastavíte ho (=ten kvas). Boží království má svou sílu. Jak jednou začne, není síly, která by ho zastavila. I když se o to leckdo bude snažit. "Odkud se berete tato síla?" diví se protivníci. No, odkud asi? Ani naše lidská malost a malost lidí a lidských struktur v církvi Království nezastaví.

Království se skrývá jako poklad v poli. Má svou cenu. Ale kdo ho najdeme a správně ohodnotí? Ten, kdo si všímá. Ten, kdo hledá a přemýšlí. Spousta lidí si ho nevšimne anebo podcení. Ale najdou se tací, kteří poznají, že jeho hodnota převáží všechny poklady a perly světa. Jsou lidé, kterým to otevře oči, a oni neváhají a dají všechno. Představme si, jak asi bylo člověku, který našel skrytý poklad, anebo tomu obchodníkovi s perlami, když našel perlu, jaká se jen tak nevidí. Kéž bychom takto znovu přijali zprávu o království!

Všichni jsme nějak unavení světem, životem… i tím církevním... každý jsme si zažili nějaká ta zklamání. Možná se nám evangelium stalo něčím, co opakujeme. Líbí se nám a přijímáme ho (pochopitelně), ale jako by to nějak ztratilo jiskru nebo šťávu. Stalo se nám naukou, zákonem, který neoživuje, jen nás tak nějak setrvačně udržuje v chodu. Potřebujeme (znovu) ožít.

Je jako rybářská síť. Zachytí všechno. Ryby i haraburdí. Možná nás trápí, že jsme chycen se vším tím, co k ničemu není. Nakonec to Bůh přebere. Jako přebere i nás a naše myšlenky, vzpomínky, emoce, představy. A zbaví nás balastu.

Jsme jako hospodář s velkou stodolou a ještě větší půdou. Ani nevíme, co všechno tam je. Něco málo jsme poznali, ale velká část půdy pořád skrývá nejrůznější tajemství. Celé to obrovské bohatství Starého zákona a taky toho Nového. Dosud neobjevené významy a souvislosti. Boží slovo v Bibli je staré a přitom pořád nové a aktuální.

Pochopili jste to? Ježíšova otázka chce podnítit naše přemýšlení a představivost. To nás přivede          k poznání. Odpověď na Ježíšovu otázku nebude slovo či věty, ale naše hledání, naše naslouchání onomu přicházejícímu království.

Za toto hledání se modleme: Pane, daruj nám a všem, (znovu) poznání tvého evangelia, abychom            v něm znovu ožili, abychom měli sílu nést těžkosti a došli spolu s celým světem do cíle v tobě.