Návštěva Jeho veličenstva

1. adventní B

Iz 64, 1-9/ Ž 80, 1-8.18-20/ 1 K 1, 3-9/ Mk 13, 24-37

Advent byl vymyšlen jako příprava na Vánoce. Ale od samého začátku také jako připomínka                a příprava na parúsii. Tedy příchod Páně ve slávě. Kdy se zjeví jeho přítomnost naplno. Řecké slovo PAROYΣIA znamená osobní přítomnost. V době císařství se tak označovala osobní návštěva jeho veličenstva třeba ve městě. A to něco znamenalo. Pro tehdejší Římany to byla návštěva božstva. Pán přijde jako veličenstvo do našeho města! Jen si to představte! Ne každý něco takového zažije! Taková vzácná příležitost! Kdo by se mohl něčím takovým pochlubit!?

Můžeme si to představovat tak, že se na nebi ukáže obrovitánský Pán Ježíš, svítící a hřmící a vůbec hrůzu budící. Tak se to myslím i znázorňuje. "Takhle bude obrovský! A my před ním takhle malincí?"

Ale můžeme si to představovat taky tak, že ho uvidíme, jak všechno je v něm anebo on ve všem. Uvidíme, jak všechno z něho vychází a k němu směřuje. Taky poznáme základ všech věcí. Že to není naparující se člověk, ale někdo, kdo se rozdal do poslední kapky krve. Nepředstavitelné! Ukáže se, že všechno existuje díky takové lásce. Díky oběti! To je možná ještě nepředstavitelnější.

Karl Rahner v jedné své meditaci o vzkříšeném Pánu, píše o tom, že Pán vzkříšením neodešel            z tohoto světa, ale naopak do něho pořádně přišel. Stal se středem všeho. K němu všechno směřuje, vztahuje se. Všechno se pohybuje směrem k němu. V něm všechno nalézá svůj smysl. A on ze všeho tvoří své tělo. Jestli se nemýlím tak tančící tělo. Elegantně tančící tělo se skvělou choreografií ke slávě Boží (Ef 4, 16). Kam se hrabe StarDance?

Zkusme si představit, až se toto ukáže. Jaké to asi bude? Uvidět Parúsii? Dá se na to připravit? Co můžeme udělat? Snažit se být připraveni. To je asi tak jediné. Avšak vůbec to není málo.

Protože on přijde ZNENADÁNÍ (ř. exaifnés). Rychle. Bude to vypadat, že nic a NAJEDNOU… a jak se to už jednou "rozjede", bude to rychlé. "To neukočíruješ."

Tak nějak jako vyraší listí na fíkovníku. My to bohužel tady tak neznáme. Fíkovník vypadá dlouho, že se na jaře neolistí. A až těsně před vypuknutím léta, to přijde. Najednou.

Pán dává jedinou radu: "Bděte." "Nespěte!" Ale copak to jde? Potřebujeme spát. Chce Pán skutečně , abychom nespali?

Jasně, můžeme to slovo spát – nespat pochopit i v přeneseném významu. Ale stejně pořád zůstává: Co myslí Pán tím "Bděte!"?

Mít připravenou strategii nebo mít u postele či někde po ruce připravené pohotovostní zavazadlo. Když se probudím, vezmu ho a jdu. Když třeba čekáte narození dítěte, taky máte nachystané zavazadlo do porodnice. A třeba jdete spát oblečeni, abyste kdykoli třeba i uprostřed noci mohli vyrazit.

Když to dlouho vypadá, že se nic neděje, někdo by podlehl pokušení: "Mám spoustu času. Nachystám si věci zítra anebo prostě, až se to začne dít. To stihnu." "Houby, nic nestihneš. Jak to začne, bude to tak rychlé, že už nestihneš nic." Co z toho vyvodit? Dobře to víte. Dnes… o tom rozhoduješ, člověče – bratře-sestro . Dnešek je pro mou parúsii nejdůležitější. Jak dnes žiji s Ježíšem? A žít s Ježíšem znamená stávat se bližním druhým lidem, hlavně těm, co třeba nikoho nemají. Parúsie přijde. Avšak o tom, jaká pro nás bude, rozhodujeme už teď. Právě teď. Tak abychom na to nezapomněli. Je to neuvěřitelné, ale stává se to častěji, než bychom řekli. Často nás něco zaujme něco jiného tak, že se zapomeneme. Tak si na to dávejme pozor… Aspoň tu zkoušejme :-)