Neoptimistické kázání o příchodu Království

3. během roku B

Jon 3, 1-5. 10/ Ž 62, 6-13/ 1 K 7, 29-31/ Mk 1, 14-20

Varuji dopředu :-): Dnes to bude těžké. Možná až nesnesitelné. Možná málo optimistické. Nevím, jestli je to roční dobou, okolnostmi blízko i daleko, četbou, mým osobním založením… A dost možná vším dohromady.

Epištolní čtení nám dnes připomnělo pomíjivost. "Podoba (ř. schéma) toto světa pomíjí". Osobně mne oslovilo, že synonymem řecké pomíjet (paragein) je také odcházet. Všechno je na odchodu. To dobré i to těžké.

Dnes je plno lidí frustrovaných z toho, že svět, jak ho znali, končí a přichází to, čemu nerozumí a co se jim nelíbí. Je to těžké. Je to frustrující. Ano. Přesto se můžeme pokoušet toto odcházení přijímat jako těžký, ale také osvobodivý dar. Jdeme po hraně propasti. Uvědomujeme si svou slabost                a ohrožení. Třeba svých vztahů. Zvláště těch nejbližších. Tam asi nejvíc. Ale také v tom máme možnost uvědomit si, že nad propastí nás nedrží naše síla, naše schopnosti, dokonce ani naše víra… Nic z nás. Je to jiná moc… Milost… Působení Boží… Dílo Ducha svatého, které jediné nás může naplnit.

Dobrá zpráva zní: Nastal čas a Boží vláda se přiblížila. Dá se tomu rozumět a stejně se potřebujeme ptát, co to vlastně znamená? Co znamená čas, o němž Ježíš mluví? Co znamená blízkost Božího vládnutí, která tento čas ozvláštňuje? Myslím, pro nás dnes.

Z naší perspektivy se máme celkem dobře. Nic nám nechybí. Ale máme strach (anebo si prostě uvědomujeme), že o to všechno bychom mohli rychle přijít. Už několik desetiletí. Ale rok od roku víc. A nejsou to jen hmotné "věci". Tak třeba: nestane-li se zázrak, možná nám bude po příštích parlamentních volbách vládnout Babiš s Okamurou. Vydrží Ukrajina? Co když v Americe vyhraje Trump prezidentské volby? Co si my lidé vybereme? Co skutečně chceme?

Kéž by tak přišla Boží vláda!

Jak přichází a jak funguje… Boží vláda? Jak přichází? Ve zvěstování. Jako možnost. Jako alternativa. Ještě lépe jako výzva. Bude přijata?

Přichází do lidských myslí. Do mezilidské komunikace. Do našich rozhovorů. Do sdílení našich myšlenek. Do našich informačních zmatků. Znevýhodněná. Nemá žádnou vnější moc. Většinou přehlížená. Odepsaná. Ztracená. Protože příliš obyčejná… Nezbývá nám než věřit, že navzdory tomu všemu, navzdory pojmovému zmatení, si cestu do lidských srdcí najde.

Čím je tento čas zvláštní? Když říkám "tento čas", myslím tuto etapu od Kristova narození až po dnešek. Celých těch víc jak 2000 let. Je to čas zvěstování. Kdy v našem světě může znít zvěst. Institucionálně i spontánně. Úspěšněji. Někdy jsme to pořádně zbabrali. Pokoušíme se zvěst nějak uchopit a do toho se nám míchají naše představy a předporozumění. Ale stále je čas zvěstování. Stále to můžeme pochopit. A lidé s námi. Nebo spíš my s lidmi. Boží vláda začíná v lidských srdcích a mezi lidmi.

Ona blízkost nemusí být prostorová ani časová. Může to být blízkost osobní. Každý máme blízko sebe království. Dělí nás jediné: přijetí a setrvání.

Přicházející vláda Boží si žádá víru a obrácení. To jsme mnohokrát slyšeli a promýšleli a snad i sami říkali. Takže jen krátké opakování. Víra je důvěra, že Boží záměry se naplní. A nikdo je nezmaří. Jakkoliv se to teď může zdát nereálné a bláznivé. Právě v tom, co se obecně považuje za neúspěch. Přichází v selháních a ztroskotáních. Boží vláda se nepotřebuje porovnávat s vládou světa a soutěžit s ní. Není s ní ani proti ní. Boží vláda je jiná. My se teď potřebujeme s touto jinakostí učit žít v tomto světě, ve všech těch zmatcích a dobře míněných snahách napravit svět. Je to asi ten nejnáročnější požadavek. Jsme naladění na něco jiného. Potřebujeme se přeladit. To je to druhé: pokání, obrácení, změna pohledu, změna názoru. Řecky prostě metanoia. Obsah toho slova si můžeme snad vyložit jako "naučit se otevřenosti, že to s tím královstvím je jinak" a nezanevřít na ně. Držet se ho, i když to vypadá ztraceně.

Když o tom tak přemýšlím, napadá mne ještě něco k tomu zvěstování. Představme si ho setkání        s Ježíšem. Ježíš v něm zjevuje svou tajemnou blízkost. Ukazuje nám, že všechno může být jinak…      A za těchto okolností má největší smysl věřit a doufat.

Každá chvíle, kdy do naší mysli vstupuje evangelium, ať v soukromé četbě nebo ve společenství (což je lepší), ale o to teď tolik nejde. Každá taková chvíle je momentem, kdy se nám "to může stát". A stane-li se nám, je to dobré i pro naše okolí. Tak Boží vláda přichází. Víra nám pomáhá držet se víc tohoto přicházení.