Nový rok Páně 2022

Oktáv Narození Páně (Nový rok Páně 2022)
Nu 6, 22-27/ Ga 4, 4-7/ L 2, 15-21

2. O Tváři...

Na úvod bych si zase po čase dovolil odkaz na náš podcast :-), který s Markétou každý týden              a někdy i víckrát za týden připravujeme. Pokud mám vaši e-mailovou adresu, posílám odkaz na sdílený soubor každý týden. Dále najdete na běžných podcastových aplikacích pod názvem "Kázání CČSH Kuřim". To je vždycky taková I. verze zamyšlení nad bohoslužebnými texty. Většinou delší      a podrobnější. I když ne vždy... No, a pak o tom člověk přemýšlím a otevírají se nové a pohledy. Tak v nás biblické slovo "pracuje". Tak to je a tak to má také být.

Slyšet Boží slovo je vždycky velmi náročný "podnik". Vyžaduje pozornost, trpělivost, čas, hlavně naše srdce a rozum. Musíme se k textům vracet a opakovaně číst. A vydržet při tom chvíle, kdy nám svaté čtení nic neříká a nedává... Prostě Boží slovo se nám neotevírá lehce a snadno. Vždycky na nás klade velký nárok. Ale stojí to za to...

Do nového roku vstupujeme tradičně starozákonním kněžský požehnáním z knihy Numeri.

'Hospodin tě požehná a ochrání tě,

Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv,

Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.'

Tak to čteme v ekumenickém překladu. Překladatelé se tu odvážili o něco nového. Neříkají "Ať ti Hospodin požehná" atd., jak to má naprostá většina jiných překladů. Tvůrci ekumenického překladu říkají "Hospodin ti požehná" atd. Gramaticky je to možné. (To jsou ty zvláštnosti hebrejské gramatiky :-)

Tak Izraelec smí z úst kněze slyšet: "Hospodin ti požehná." Kněžské požehnání je tu ve službě zvěsti. Boží požehnání nemusíme na Bohu vyprošovat. Bůh žehná z nebe. A kněží toto požehnání prostě předávají lidem.

Co je vlastně "obsahem" tohoto kněžského požehnání? Život, pokoj, ochrana a hlavně bytí tváří        v Tvář Bohu. (Naše děti, když byly malé, tomu říkaly "O Tváři...") Tvář tu prezentuje Boha vůči člověku a dalším tvorům. Bůh, které dosvědčuje Bible, se obrací k tvorům. Neuzavírá se do sebe. Naopak. To je asi hlavní a největší zázrak. Bůh se obrací k nám. Zajímá se o nás. Mluví k nám... Rozjasnit Tvář znamená přívětivě se usmívat. Víme, co to je, když se někomu rozzáří Tvář. A obrátit Tvář je jasné. Když se od nás někdo odvrátí, ani se na nás nepodívá, to je hrůza.

Bůh žehná a chrání. Bůh se přívětivě usmívá a smilovává se. Bůh se k nám neobrací zády, naopak obrací se k nám a klade na nás svůj šalom. V tom je všechno. To mi připomíná jedno zásadní modlitbu sv. Ignáce z Loyoly z jeho exercicií: "... Dej mi jen svou lásku a milost, to mi stačí."

Svým požehnáním kněží na Izraelce "vloží Boží jméno" a Bůh jim požehná.Musíme přemýšlet, co to znamená. A s tím souvisí druhé: Co to je Boží Jméno? - To není žádné zvláštní slovo nabité nějakou mocí. Je to slovo zpřítomňující věřícím Boha a jeho dílo: vysvobození z Egypta a z Babylóna a ze všech dalších možných zajetí. Pro nás je vrcholným uvedením do tajemství tohoto Jména život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista (Jméno Ježíš - Jošua).

Boží jméno zvěstuje, že Bůh je přítomen s námi ve všem. (JSEM, který JSEM. BUDU, který BUDU.) Je tu přítomen ze svého rozhodnutí. Tato jeho přítomnost je zdrojem veškeré naděje.

Boží dar je vždy zároveň výzvou. Větší než jsme s to unést a sami ze sebe naplnit. Ale právě tím nás připravuje na milost. Když na nás po prvotním nadšení přijde "vystřízlivění", že "to prostě nedáme"..., právě tehdy jsme konečně s to přijmout milost. Právě tehdy jsme teprve připraveni pochopit aspoň o trošičku víc, co to ta milost vlastně je. Boží láska nás vždycky předchází a klene se nade všemi našimi pokusy a ztroskotáními i selháními. Právě ona má naštěstí první i poslední slovo. S tím smíme vstupovat do každé nové hodiny... Bohu díky! Kéž nás toto vědomí lásky                a milosti provází po všechny hodiny a dny nového roku :-)!

1. Jméno nad všechna jiná jména (podcast)

Omlouvám se, ale opět to nebude lehké. Bude potřeba pozorně naslouchat, vracet se k tomu                a přemýšlet o tom. Jiná cesta bohužel není :-) Tak rád bych vám to udělal lehké a aspoň trochu zábavné. Možná to prostě neumím, ale přesto si spíš myslím, že Boží věci halt nejsou lehké ani zábavné. Kladou na nás hodně velký nárok.

První, co jsme dnes z Bible slyšeli, bylo starozákonní kněžské požehnání z knihy Numeri. Co to vlastně je tento text? Modlitba? Oznámení? Obřadní přání? Všechno dohromady? Už překlad zněl zvláštně, nemyslíte? "Hospodin tě požehná a ochrání tě..." Oznamují tu kněží "hotovou věc", která se prostě stane, nebo to, co by se mělo stát, prostě přivolávají svou modlitbou -přáním?

Když srovnáte ekumenický překlad s jinými, uvidíte ten rozdíl. Tak jak to tedy je? Co je správně? "Hospodin tě požehná" nebo "Ať tě Hospodin požehná"? Co je v originále? Dá se říct, že obojí. To jsou ty zvláštnosti starohebrejské gramatiky. Žehnací formule je tedy oznámení i přání i zvláštní forma modlitby. Je to dobré slovo, chvála, dík a všechno to, co se tím označuje: život, plodnost, růst a rozvoj dobrého.

Když žehnají Áronovci, žehná jejich ústy Bůh sám. Takové požehnání je víc než lidské přání. "Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám..." To vypadá jako klíč a zároveň to zní dost divně: "vložit na někoho Jméno Hospodinovo". Není to jako nějaké čarování? Nějaká zbožná manipulace? Může jméno nahradit víru a vztah? Jak vůbec v této souvislosti chápat Jméno? A jsme u tajemství Jména. To není žádné zvláštní slovo nabité zvláštní mocí. Je to slovo zpřítomňující věřícím Boha      a jeho dílo - vysvobození z Egypta a z Babylóna a ze všeho. Toto Jméno zvěstuje, že Bůh je přítomen s námi ve všem. Jeho přítomnost je zdrojem veškeré naděje. A on tu je přítomen ze svého rozhodnutí. Kněžské požehnání (jakkoliv nedokonalé a vydané napospas lidským tendencím manipulovat svatými věcmi) je jedním ze způsobů zpřítomnění TOHO, KDO TU UŽ DÁVNO S NÁMI JE a kdo je dárcem všeho dobra. On se nepotřebuje zpřítomňovat. To potřebujeme my pro sebe a pro své bližní a tento svět.

Jestli je nad začínajícím novým rokem vysloveno Jméno, není to nic jiného, než připomínka toho, že on je přítomen a čeká na nás - jako dar, příslib a výzva. Nemusí nám vládnout žádný strach... Toto neznámo není děsivé. Naproti nám jde ten, který je jediný opravdu dobrý.

Další dnešní čtení jsou vánoční. Nejdřív z Galatským. (Prý je to nejstarší vánoční a mariánský text Nového zákona). Tady se nám připomíná, že toto narození mezi nás, mění zcela zásadně naše možnosti. Činí z nás potenciálně děti Boží. Záleží na nás, zda tyto možnosti využijeme. Sv. Pavel píše k těm, kdo Krista přijali, a tak se mohou plným právem považovat za Boží děti. Stejně tak jako my. V tomto narozeném Ježíšovi jsme i my děti Boží.

Boží dar je vždy zároveň výzvou. Větší než jsme s to unést a sami ze sebe naplnit. Ale právě to nás připravuje na milost. Když na nás po prvotním nadšení přijde "vystřízlivění", že "to prostě nedáme"... právě tehdy jsme konečně s to přijmout milost. Právě tehdy jsme teprve připraveni pochopit aspoň o trošičku víc, co to ta milost vlastně je. Boží láska nás vždycky předchází a klene se nade všemi našimi pokusy a ztroskotáními i selháními. Právě ona má naštěstí první i poslední slovo.

Evangelium se zdá takové prosté a jednoduché. Nenechme se mást. Pod povrchem se skrývá obrovská hlubina. Pastýři se radují z narozeného Mesiáše. Josef s Marií se diví, co jim to pastýři povídají.

Maria to všechno zachovávala v mysli a přemýšlela o tom. Tak se stala nejen Matkou Mesiáše, ale taky učitelkou duchovního života. Nerozumí tomu. Má před sebou první střípky Boží mozaiky. Ještě není jasné, jak to všechno do sebe zapadne... Ještě je mnoha nejasností. Ale nevadí. Maria to chová  v srdci. Taky by se dalo přeložit, že to všechno v srdci shromažďovala (συμβαλλουσα). Nechce to všechno hned vyřešit a zvládnout. Dokáže být před Bohem i se svým neporozuměním. My můžeme taky. Maria nás to učí. To je obrovská úleva! Smíme být prostě před Bohem se svými střípky, otázkami, tápáním... s vědomím nebo spíš tušením, že to všechno přece jen má smysl... ale my ho zatím "nemáme" a budeme si muset počkat.

Osmý den po narození chlapce obřezali a tak ho připojili ke smlouvě Abrahamově. Při té příležitosti mu dali jméno. Tehdy ne zas tak neobvyklé: Jošua. I v Bibli najdete víc takových Jošuů. To jméno je složeno ze dvou slov: Božího jména a slova "spása - záchrana - pomoc". "Hospodin - spása". Platí to vždycky. Takový prostě Hospodin je. Jeho tajemství nás přivádí ke spáse - k vyvedení z Egypta a ze všech dalších zajetí. Ale v případě tohoto Jošuy to platí naprosto a naplno. Celá ta Hospodinova spása, co začala Abrahamem a Mojžíšem, se naplní právě v něm. V něm přichází spása mezi nás        a do našich srdcí. V něm to je naprostá pravda. A všeho se nám zpřítomňuje v jeho jménu. Ježíš - Jošua. Jeho jméno neseme, v jeho jméno doufáme..., v jeho jménu jdeme vstříc všemu, co k nám přichází v dnech a měsících nového roku...