Pokušení: Kdo opravdu jsme…

1. neděle postní - rok C (6/3/2022)
Dt 26, 1-11/ Ř 10, 8b-13/ L 4, 1-13

(nedělní bohoslužba)

Začínáme postní dobu. Ježíšovým pokušením na poušti. Jsou to zároveň i naše pokušení. V čem spočívají? Ve zpochybnění naší identity. Kdo opravdu jsme - jsem? Tak prosté to je. Ale nepředbíhejme. Ježíš je nejprve Duchem vyveden na poušť. Z komfortní zóny, jak dnes pěkně říkáme. Čtyřicet dní na poušti. Bez jídla. Může to vypadat i jinak. My se pokoušíme aspoň jednou za rok společně vyjít z naší komfortní zóny. Abychom se připravili na Velikonoce. Nepřipadá vám to jako zvláštní příprava na Velikonoce? Vystavit se krizi - nejistotě? Ale svoji logiku to má. Právě          a snad jedině tímto způsobem si uvědomíme to, na čem opravdu záleží. Naše vzájemná komunikace  i komunikace s Bohem se tak nějak zintenzivní.

Vystavujeme se krizi - nejistotě - nejzákladnějším otázkám. Stačí, když nějakou dobu nejíme. Ale může to být i cokoli jiného. Stačí, když něco - někdo zpochybní naše dosavadní jistoty. Najednou zmizí "náš známý bezpečný svět". Může to být virus odkudsi z Číny. Může to být válka skoro              v sousedství. Může to být krize ve vztahu. Může to být neblahá diagnóza. Prostě nejistota. Nevíme, co se to přesně děje. Jak je to možné, že se to děje? A hlavně: co bude dál? Co budeme dělat? Zvládneme to? Ale všechno to lze shrnout do otázky: "Kdo to vlastně jsme? Komu -čemu to vlastně věříme? A je to pravda? - Co když jsme se spletli? Co když je to všechno jinak? Co když... co když... co když se mi mi- nám všechno rozpadne?" Ty otázky si nosíme v sobě. Patří k našemu lidství. Není na nich samotných nic zlého. Důležité je, jak na ně odpovíme.

Pokušitel přistoupí a řekne: "Tak ty, prý jsi Syn Boží? A tomu jako fakt věříš? Jen tak? Jsi magor? Já bych se na tvém místě přesvědčil. Pán Bůh by ti to mohl nějak dokázat, jestli mu tedy za to stojíš. - A nebylo by to i víc podle Bible? Vyžádat si znamení. Zkus to. Vždyť na tom přece nic není. Za optání nic nedáš." Neznáme to? "Tak ty jsi věřící? To jako fakt? Ty jsi Boží dcera - Boží syn? No, když tomu chceš věřit. Prý máš věčný život - tedy příslib? Nezdá se ti to pěkně máklý? Copak je Bůh takový? Ty si myslíš, že Bůh je láska? Jo, určitě. Bůh plane hněvem a všechny hříšníky bude pálit ve věčném ohni. Všechno, čemu jsi věřil, jsou blbosti. Vždyť nemáš žádný důkaz." Copak to neznáme? I mezi námi lidmi. Dnes se tomu říká fake news, informační nebo taky hybridní válka. "Pravda je na straně Rusů a Putina. Všechno je to spiknutí Evropské unie a USA... Jen si opatři správné - necenzurované informace..." A člověk neví, co se vším tím zmatkem. Co je pravda? Kde je pravda? Kdo se v tom má vyznat? Vždyť je to úplný mišmaš...

Tehdy nás podrží naše vzpomínka.

Co se to s námi stalo. Co nám daroval a řekl Bůh.

Ježíš se mohl rozpomínat na: "Toto je můj milovaný Syn. Toho jsem si vyvolil." My také: "Nebojte se. Neboj se. Jsi můj. Jste moji. Přišel jsem, abyste měli život a to v hojnosti. Každý, kdo vzývá jeho jméno, bude zachráněn. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít... Jak bych se tě mohl vzdát...?" Anebo můžeme opakovat kolektivní zkušenost: "Můj otec byl Aramejec bloudící bez domova, sestoupil do Egypta            a s hrstkou lidí tam pobýval jako host. Tam se stal velikým, zdatným a početným národem. Ale Egypťané  s námi zle nakládali, trýznili nás a tvrdě nás zotročovali. Tu jsme úpěli k Hospodinu, Bohu našich otců,      a Hospodin nás vyslyšel, shlédl na naše pokoření, plahočení a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou a vztaženou paží, za veliké hrůzy, se znameními a zázraky..." "Hospodin je náš jediný Bůh. Budeš milovat Hospodina celým svým srdcem..." To je modlitba a vyznání víry. "Věřím v Boha Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země... Věřím v Ježíše Krista,... věřím v Ducha svatého..." Ve zmatcích        a znejistěních nás podrží svatá Slova a činy, která řekl nebo vykonal Bůh sám, a kterými je přijal Boží lid - staro- i novozákonní... Do toho se snažíme proniknout pořád - a obzvlášť teď v době postní. A to všechno nás přivede tváří v tvář Kristu. Tam je světlo. V jeho láskyplném pohledu. On je jeden z nás a současně jeden Boží. Byl pokoušen jako my a zvítězil nad Pokušitelem, abychom mohli zvítězit i my jako on. Věříme tomu?