S Ním a s nimi v bouřce...

12. během roku B

1 S 17, 32-49/ Ž 9, 10-21/ 2 K 6, 1-13/ Mk 4, 35-41

Dnešní evangelní příběh je jasný. Potřebujeme jen objevit jeho poselství pro nás dnes. Co by to tak asi mohlo být?

Naše role je jasná. Jsme ti učedníci. Nebo přinejmenším ta posádka jedné z těch lodí, co je doprovázely.

Co dělali? Strašně se báli. Ovšem za bouře. Co je špatného na tom, bát se velké bouře a ještě na vodě? Není to vlastně normální? Ale oni se báli enormně. Pravda, ale možná byla i ta bouře enormní. Co my víme?

Na druhou stranu: Ježíšovu otázku "Proč jste tak ustrašení?" nemusíme nutně chápat jako výčitku. Neříká jim: "Ach jo, vy jste strašní. Pořád se bojíte a nemáte víru." Nemusí to být soud. Spíš konstatování. Možná údiv.

Ježíš svou autoritou utišil bouři, vítr i vlny. Tuto jednu bouři exemplárně utišil. Ale není spousta jiných bouří a jiných živelných pohrom, které neutišil? Znamená víra přesvědčení, že všechno dobře dopadne? Vždyť vidíme a slyšíme, že plno věcí prostě dobře nedopadá. Tak co s tím?

Když k tomu ještě připočítáte toho Davida a Goliáše, otázky se nám ještě namnoží. Znamená to, že "odvážnému štěstí přeje"? Že tam, kde je Bůh, přemůže slabší silnějšího? Lze jít vždycky proti Goliášům? Co to znamená jít proti němu (= Goliášovi) ve jménu Hospodina zástupů? Není to špatné použití svatého Jména? Tak co s tím?

Předně: nezevšeobecňovat. Jak to často míváme ve zvyku. Každý biblický příběh je jedinečný. Každý náš příběh je jedinečný. V Bibli má vždycky primát to jedinečné, konkrétní před obecným.

Bible je pozváním k víře. Ovšem co znamená věřit v těchto souvislostech? Položme si následující otázky: Co kdyby Goliáš porazil Davida? Co kdyby se ti učedníci na moři utopili? Ztratily by tím tyto příběhy smysl? Ztratila by smysl jejich víra? Byla by jejich odvaha k ničemu? Byla by jejich svědectví jen odstrašujícím příkladem? Co myslíte? Za sebe bych si troufl říct, že nikoliv.

Tam, kde je přítomno svaté Jméno; tam, kde se najde nějaký ten David, který věří v přítomného Boha, tam má cenu odpor proti Goliášovi. Tam je svědectví takové víry silné pro současníky i pro pozdější generace.
Tam, kde je přítomen Ježíš, tam má smysl bojovat s bouří a nepřízní živlů, i kdyby to měl být prohraný boj. Bylo by to jistě i tak cenné svědectví a povzbuzení pro víru.

Ovšem boj s Goliášem anebo s bouří může vypadat různě. Ukazuje se, že nejdůležitější bitevní pole si nosíme uvnitř sebe. Řekněme ve svém srdci. Tam se rozhoduje o tom, jestli nás strach z přesily úplně ovládne anebo jestli nám zůstane nějaký ten výhled na odpor. Jestli dostanou nepřátelé "naše tělo, ale nikoli naši oddanost". Jestli tu má odpor přece jen smysl. Odpor tu znamená nepřijmout tuto situaci jako jedinou a poslední danost.

To hlavní poselství najdeme v tom, že svaté Jméno (=Bůh sám) je se svými lidmi, že Ježíš (= Bůh sám) je se svými učedníky. To jest mezi těmi, kým pohrdá a komu se vysmívá nafoukaný Goliáš.      S těmi, kdo se už už potápějí. Kdo navzdory okolnostem, dál se drží toho, že jsou v Božích rukou. Tady spočívá zdroj Davidovy síly. Jestli je nějaká síla i pro nás (jako že opravdu je), pak právě tady.

Tady možno zmínit i dnešní epištolu. Místo Boha i Božích služebníků je mezi těmi, kdo se potápějí, kdo dostanou přes ústa… A přece se neutopí, a přece je neumlčí… Ale toto "a přece" nemůžeme chápat jako prokazatelnou jistotu, jako něco automatického. Naopak to odkazuje ke skutečnosti, která je... ,řekněme, jiného řádu. Vždycky je to překvapení. Vždycky je to "nějak jiné". Vždycky je to Boží… Biblický Bůh, zdá se, má zvláštní zalíbení v situacích, které jsou… které vypadají jako "pořádný průšvih". Jsou "úplně nemožné".

Podívejte se! Vidíte ho? Vidí ho vaše víra? Toho Přítomného. Možná nám to ještě dlouho potrvá. Možná ještě dlouho budeme ustrašení… Ale aby ho ASPOŇ naše víra viděla; ASPOŇ, aby to v nás dál "pracovalo". Dříve nebo později nás to nakonec dovede ke svaté bázni. Naše otázky, možná (nejspíš, určitě :-) i naše výčitky a nářky, nakonec umlknou. A nastane velké ticho. Ticho života          a jeho hloubky. Nikoli mrtvé ticho, ale živé ticho, plné života...