Šabbat šalóm!

9. během roku – cyklus B

1 S 3, 1-10(11-20)/ Ž 139, 1-6.13-18/ 2 K 4, 5-12/ Mk 2, 23-3,6

K Samuelovi:

"Tehdy bylo slovo Hospodinovo vzácné a prorocké vidění nebylo časté." Nevinné souvětí s mrazivým dopadem. Tehdy Bůh mlčel a stáhl se. Nikdo si už nepamatoval, jaké to je, když Bůh mluví. Nikdo      s tím neměl tu zkušenost. Toto musíme vědět, abychom porozuměli příběhu a nedivili se.
A co my? Jaké zkušenosti s Božím mluvením máme my? "Máme" evangelium. Příběh Ježíše Krista. Toto slovo neumlká. Pokaždé když se tu (nebo kdekoli jinde a kdokoli jiný) sejdeme, nezávisle na okolnostech, smíme ho slyšet. Bůh mluví. K nám. Do naší situace. Nejspíš jinak než si představujeme. Neříká nám třeba, co se stane a jak to bude vypadat. Ale říkám to nejdůležitější. Přinejmenším nám říká: "Nebojte se. Jsem s vámi. Nejste sami, i když si tak připadáte." Co víc potřebujeme vědět a slyšet?
Když my mluvíme, říkáme někdy dobrá slova, někdy nicotná, někdy dokonce zlá. Když mluví Bůh, vždycky říká dobrá slova. I když to tak třeba nevypadá. Boží slovo vždycky míří k dobrému cíli. Vždycky uvádí věci do pohybu dobrým směrem. I když je slovem soudu. Někdy nám připadá těžké, ale vždycky dobré. Když k nám Bůh mluví, už je to nejhorší za námi. Svědkem jednoho takového zlomu se stává teenager Šmuel, lidé kolem něj a celá tehdejší generace. Bůh začal mluvit. Ale je to obrovský nezvyk. Proto mládenec není s to sám poznat, že ho volá Bůh.
Jaké to je, když vás volá Bůh? Jak jste to prožili? Neobvyklé, mimořádné na jednu stranu. Obyčejné na druhou. Tak obyčejné, že si to spleteš. Potřebujeme se to učit. Ale ať už jsou na naší straně jakékoli překážky, Bůh je trpělivě překonává. Je trpělivý. Zkouší to, dokud nepochopíme. I když to třeba dlouho trvá. On má času dost.
Když Bůh mluví, je to taky těžké. Jak asi bylo Samuelovi, když slyšel o zkáze kněžského domu Élí?    O čem to Bůh vlastně mluví? Kam to máme zařadit? Jak to máme spojit s tím, co prožíváme? Mnohdy rozumíme a současně nerozumíme. Co v takové chvíli dělat? Pamatovat si. "Chovat" Slovo v srdci. Snažit se zapamatovat si, co to Bůh řekl. I když nerozumím, pamatovat si, připomínat si. Přijde čas, kdy porozumíme.
Samo Boží mluvení přes potíže, znamená naději.
Bůh si vybírá své lidi podle úplně jiných měřítek než bychom dělali my. Vyvolení Samuela, nemusí být zavržení jiných. Pro všechny to znamená: Bůh mluví, poslouchejte a přemýšlejte. "Kdo má uši      k slyšení, slyš!"

K evangeliu:

Tam jde o šabbat. Jak správně naplnit to (kolikáté pak?) přikázání Desatera? Sváteční den nás učí strukturovat čas. Není čas jako čas. Existuje čas v Božích očích mimořádný. Jak to říct? Čas "zvláště významný". Všechen čas je významný, ale některý je "zvláště významný". "Nabitý" Boží přítomností. Šabbat je čas blízký POČÁTKU a současně blízký CÍLI. Čas, kdy lze zažít Boží blízkost. "Kdy se Bůh prochází mezi námi." Kdy něžně utře z našich tváří všechny slzy. Tehdy nebudou možná slova potřeba. Tehdy bude mluvit život a bytí samo. Čas radosti, čas provoněný a jiskřivý jako nejlepší víno. To je šabbat. Tento čas nám Ježíš přináší. V hloubce našich srdcí probouzí radost. Toto přinesl také do oné synagogy. A docela ho naštvalo, že oni to nechápou. Jak to že to nechápou!? Celé generace opakují stará slova. Dobrá a svatá. Ale jako by zůstali na povrchu. Jak to že nechápou!? Náboženští lidé mají často tvrdá srdce. Drží stará, dobrá a svatá slova a přitom nechápou, co znamenají a jaké mají důsledky. To je smutné. Možná ti všelijak poranění, "životem skříplí", všelijak stigmatizovaní, tomu rozumí. Sice se to v Bibli nepíše, ale snad není drzé říct, že ten chudák s tou uschlou rukou, se tu sobotu radoval. Pochopil, "o čem ten šabbat je". Naproti tomu náboženské odborníky sžírá naštvanost a nenávist. Možná dodrželi všechno, ale bylo jim to "houby platné". To je strašně smutné.
Ježíš nám přináší šabbat. Čas radosti, čas provoněný a jiskřivý jako nejlepší víno. Necháme se pozvat?