SLOVO „otvírák“...
4. během roku
Dt 18, 15-20/ Ž 111/ 1 K 8, 1b-13/ Mk 1, 21-28
Mé kázání bude mít tři body :-): 1) Kristova svoboda; 2) Prorokování a 3) Ježíšovo vyučování
Kristova svoboda
To se vztahuje
k dnešní epištole. Smí se jíst maso z pohanských obětí? Ano či ne?
Kam až sahá křesťanova svoboda? Je spíš úzká nebo spíš široká? Co myslíte?
Máme svobodu. Řekl bych, že širokou. Ale naše svoboda nesmí znejisťovat
bratry a sestry na cestě spásy. Nejde jen o to, že "mám svobodu". Ale také
o ty druhé. Jestliže mé pojetí svobody, mate bratry, tak raději přijmu
omezení. Nebudu jen hledět na sebe. O to jde v Kristu:
nehledět na sebe, netočit se kolem sebe (ani kolem své svobody v Kristu).
Jako když jdeme spolu po cestě, bereme ohledy na sebe navzájem. Láska je
důležitější než všechno ostatní.
Prokování
O tom bylo dnes 1.
čtení z Deuteronomia. Část Tóry o prorokování. Připomenu souvislost,
protože není ze čtení tak jasná. Izraeli se zapovídají mezi lidmi tehdy jinak
běžné věštecké praktiky: z hvězd, z mraků, z letu ptáků, z dopadu
šípů, z vyvolávání duchů zemřelých, z jater obětovaný zvířat… a
spoustu dalších. Bůh bude mluvit skrze pověřené prostředníky, proroky.
Vzorem prorokování je Mojžíš. Až tu Mojžíš nebude, pošle jim Bůh jiné
prostředníky. Jako byl Mojžíš.
Prorok zprostředkovává Slovo. Prorokovi se děje Slovo. To je
zvláštní událost zasahující nitro proroka. Nikde se nevysvětluje technická
stránka věci (Jak se to děje). Prostě se to děje…
Prorocké slovo má autoritu.
Působí. Formuje dění. Vždyť je to slovo Boží. Proto je potřeba ho poslouchat.
Prorok na druhé straně nesmí podlehnout pokušení (a to je dost velké) říkat to,
co se chce slyšet.
Starozákonní prorokování připravuje cestu Ježíši. Nejen že o něm mluví,
ale už tím, že se v prorokování Slovo stává součástí našeho světa a
našich životů. Tak připravuje cestu tomu, až se Slovo stane tělem.
Vyučování
Evangelium otvírá téma
vyučování. Ježíš v kafarnaumské synagoze učí. To znamená vykládá Tóru a
Proroky. Učil ne jako zákoníci, ale jako ten, kdo má moc. Tedy: Učí jako
ten, kdo má autoritu. Napadlo mne: Jak učí dnešní křesťanští kazatelé? Co
myslíte? Taky jako zákoníci? Nebo jinak? Jak?
V čem spočívalo to zákonické vyučování? Opírají se o autoritu
významných předků. Citují autority… "Naši mistři učili xxx" nebo třeba:
"Hillel říká: xxx, ale Šammai říká: yyy a Rabbi Jehuda říkal: zzz..."
Odkazují ke společenství učitelů a ke Slovu. Ale mezi nimi a Slovem pořád vězí
"trhlina".
Ježíš učí jinak. Neodvolává se na předchozí autority. Mezi jím a Slovem
je cítit zvláštní blízkost. Jeho výklad zaujme. Ale ne nějakou
rétorickou technikou. Jeho autorita prostě je. Nepotřebuje sugestivním
projevem na sebe poutat pozornost. Nepotřebuje hrozit sankcemi. Skutečná
autorita toto nepotřebuje. Ježíš mohl říct: "A to, o čem mluví Izajáš,
nastává právě teď." A oni prostě vědí, že má pravdu… Tato jeho autorita osvobozuje.
Jeho autoritu vnímáte jako svobodu. On je tak strašně moc svobodný! Tato jeho
svoboda je nakažlivá. Když ho slyšíte mluvit o Božím království, cítíte,
jak vás do něho uvádí. Jak se toto království před vámi doslova otvírá. Když
Ježíš mluví, děje se to… Neřeší se technická stránka věci (Jak se to
děje?). Prostě se to děje. Otvírá se svět Božích zaslíbení… A on je tak,
ale táááák skutečný! Zlo je přemáháno. Nečistí duchové posíláni pryč. Mrtví
jsou kříšeni. Nemocní uzdravováni. Hříšníkům je odpouštěno. Tento svět se otvírá
i nám.
Pane, pomoz nám slyšet slovo
evangelia tak, aby nás osvobozovalo a otvíralo nám tvé království. Nyní a na
věky. Amen.