Společné jídlo a vzájemná služba...

(Zelený čtvrtek)

Budete jej jíst takto: Budete mít přepásaná bedra, opánky na nohou a hůl v ruce. Sníte jej ve chvatu. To bude Hospodinův hod beránka. Tu noc projdu egyptskou zemí... (Ex 12, 11-12)

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." (1 K 11, 23-24)

Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. (J 13, 2-4)

Památka VYJITÍ z Egypta... Hod Beránka... Památka poslední večeře - ustanovení večeře Páně. "TO KONEJTE NA MOU PAMÁTKU."

Klíčem je ono slovo památka - zpřítomnění.

Večeře Páně zpřítomňuje Krista a jeho čin v našem světě. Večeře Páně spojuje "náš běžný svět", který známe, se "světem Božím", který je pro nás zatím nový - nepoznaný. Vždycky, když ji slavíme a přijímáme, dotýkáme se tohoto "Božího světa" (= kde naplno vládne Bůh) a on se dotýká nás. Protože mezi námi a Kristem je všechno vzájemné.

Boží spása se zpřítomňuje v našem lidském světě jako hostina... jako sdílené jídlo. Co všechno to znamená? Jídlo. Základní všelidský symbol. Jídlo jedna ze základních nezbytností našeho života. Boží spása se zpřítomňuje v našem světě jako společné jídlo. Obyčejné jídlo! Bůh to tak chtěl a chce.

Můžeme přemýšlet o různých aspektech našeho jezení... Třeba o tom, jak jsme závislí na přísunu živin.... Jídlo to je taky (a v Bibli především) společenství. Jídlo lidi spojuje... i s Bohem.

Bůh nás živí... sytí, abychom mohli žít. Dává nám jídlo. Ale tady najednou vidíme mnohem víc, dává sebe sama.

Sv. Jan k tomu přidává svým vyprávěním o umývání nohou učedníkům ještě další symbol: službu. Kristus nám posloužil. Dal se za nás. To je jeho služba. Bohoslužba. Udělal to pro nás. My lidé žijeme spolu. Jsme odkázaní na druhé. My na jejich službu a oni zase na naši. Bůh do toho vstoupil. A posloužil nám. Bohoslužba. Najednou vidíme, že to je obráceně. Bohoslužba je služba Boha nám lidem.

Taky tu vidíme, jak je důležité službu přijmout. Je to určité pokoření. Chceme být nezávislí - i na službě druhých. Jak je to někdy ponižující být odkázán na službu druhých! To nejdůležitější můžeme přijít jedině jako službu druhých - a nejvíc jako službu samotného Boha.

Bůh zůstává ve spojení s námi. Nenápadně. Neviditelně. Ale dal nám znamení, kdy to můžeme prožít a uvědomit si (aspoň občas): když jíme s druhými a když si sloužíme navzájem. Když vyjdeme vstříc druhým a zaměříme se na ně... tehdy poznáváme Kristovu Přítomnost...

Bože soucitu,

naše srdce a náš duch

po tobě žízní jako vyprahlá země.

A ty na nás vyléváš svého Ducha:

pokoj Eucharistie,

která nás přivádí k životu.

Bratr Roger z Taizé, Na Zelený čtvrtek in Modlit se v tichosti srdce. Sto modliteb Brno Cesta 2017 s. 112