Světla a stíny HORY...

Poslední po Zjevení – cyklus C

Ex 34, 29-35/ Ž 99/ 2 K 3, 12-4, 2/ L 9, 28-36. (37-43a)

Prostřednictvím evangelia se ocitáme na jakési hoře. Nevíme, která hora to byla. I když tradice v tom má celkem jasno. Zase tak jasné to není. A není to ani důležité. Důležitá je událost sama.

Poté, co Ježíš mluví s učedníky poprvé o tom, že zcela jistě bude mnoho trpět, bude zavržen, zabit a pak třetího dne vzkříšen, a že taky učedníci mají na sebe vzít svůj kříž, bere s sebou Šímu Petra, Jakuba a Jana Zebedeovi, přezdívané "Hromburácové" (synové hromu) na horu, aby se modlil.

Stalo se to při modlitbě. Když se Ježíš modlí… Jedním z důrazů sv. Lukáše je modlitba. Podívejme se na Ježíše. On se modlí a důležité momenty jeho života jsou spojeny s modlitbou. Modlitba jako by tvořila "klíč" a snad lze říct i "spouštěč" těchto událostí.

"Jeho tvář nabylo nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo." Když se setkáváš s Bohem, odrážíš jeho světlo. Jako Mojžíš. A nikdo se nesetkává s Bohem jako Ježíš. On neodráží světlo. On má přímo v sobě zdroj. On je světlo. On je nebešťan. Je jeden z nás, ale vedle toho se dokáže bavit s blaženými nebešťany, s těmi velkými a nezpochybnitelnými autoritami jako je Móše a Elíjahú.

O čem se bavili? O jeho vyjití – originál má exhodos. Cesta ven. To je cesta Hebrejů z Egypta. Ježíšovým exodem bude jeho smrt v Jeruzalémě. Jí se završí vyjití z Egypta. On vyvede lidi ze stínu smrti, z područí zla, nespravedlnosti a hříchu, ze všech těch našich bezvýchodností a zoufalostí. Stane se tak draze. Za velmi vysokou cenu. Dokonce tu nejvyšší.

Na učedníky z toho všeho padne těžký spánek. Doslova "byli obtěžkáni spánkem" (ἦσαν βεβαρημένοι ὕπνῳ...). To je stav jakési nemohoucnosti, ochromení. Nejsou schopni ničeho. Nechápou. Neorientují se. Nevědí, co mají dělat. Prostě je to nad jejich síly.

"Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte." Ono je to podobné jako s Mojžíšem. Dostává se jím jakési potvrzení jeho věrohodnosti. "Tady se děje skutečně pravda. Tomu lze věřit." Samo o sobě je to příliš těžké. K neunesení. Ale nejdůležitější není porozumět světlům a bělobě roucha. Hlavní je poslouchat tohoto Ježíše a dělat to, co on říká a dělá. "Milovat Boha celým svým srdcem… a bližního jako sebe sama…" a další "ty věci". Jako u Mojžíše.

Světlo tváře je podružné. To, co Moše říká ke vztahům, k uctívání Boha. Jak správně žít v tomto světě. Za konkrétních podmínek. Které nejsou ideální. To většinou ani nebyly. To je důležité. Jak žít v tomto světě a životě, kde se dějí někdy "šílené věci" ...

To je i náš úkol. Žít víru v tomto světě. Všechno ostatní nám bude přidáno. Dovede nás to někam na hranici. A nás napadne: "Tak toto je konec." Tak těžké to bude. K neunesení.

Něco podobného, a mnohem většího než Mojžíšovi se děje i apoštolům a učedníkům a všem, kdo jsme tváří v tvář Ježíšovi. Jako je Ježíš větší než Mojžíš. V Pavlových slovech slyšíme něco jako polemiku s židovstvím. Mojžíš si dával závoj, aby skryl pomíjivost té záře své tváře. Oni si pořád dávají závoj. Tak nepoznávají. Nevidí, protože nechtějí. Ona to není ani tak polemika s židovstvím, jako spíš s určitými projevy uzavřenosti. ("Nechci vidět". "Zahaluji si raději oči i srdce.") Je otázka, proč se schovávají za závoj. Ale hlavní poselství smíme "číst" jako: "Pořád je tu šance. Závoj se dá odložit, tak jako ho odkládal ten Moše." Pak poznají, že Kristus je svoboda, kterou dává Duch. Kristus je svoboda. Každý, kdo se k němu obrací a jde za ním, to pozná. Otevřenost. Svoboda projevu. Před Bohem nemusí nikdo nic předstírat. V Ježíšovi máme plnou svobodu projevu, přístupu (πολλῇ παρρησίᾳ).

Nic extra není vidět, ale odrážíme vnitřní světlo Kristovo. To znamená, že právě tady navzdory naší chudobě, nevýznamnému společenskému postavení, navzdory všemu zdání, právě tady se vyjevuje Boží přítomnost. Právě odtud, kde je Kristus, je všechno nově nasvíceno. Je to tajemství. Je to tajemné světlo. A přece lidská svědomí to poznají. Nemusí tomu rozumět. Ale poznají, že to je autentické. Že Kristus je autentický a jeho cesta a jeho hodnoty, jsou autentické. Což vůbec není málo. :-)