Světlo Velké noci

Bílá sobota

Gn 1,1-2,4a/ Gn 22,1-18/ Ex 14,10-31/ Iz 55,1-11/ Ez 37, 1-14/ Ř 6,3-11/ Mk 16, 1-8

Světlo Velké noci
Tuto noc slýcháme při bohoslužbě tradičně víc čtení. Zasazují událost Ježíšova vzkříšení do celku Božích spásných plánů od samotného počátku. Jím to všechno vrcholí. K němu to všechno směřuje.

Bůh překonává nicotu chaosu nebytí (děsivé tohú vabohú ve stvoření), nicotu smrti (akeda = spoutání Izáka, planina suchých kostí), nicotu Egypta, moře a pouště. Ježíšovy Velikonoce (a tedy    i ty naše) navazují na židovský pesach a potvrzují ho.

Bůh také překonává také nicotu hříchu Božího lidu.

Bůh překonává toto všechno, co ohrožuje jeho dílo, celé jeho stvoření.

Toto veliké Boží vítězství dnes slavíme. To je Veliká noc.

Jak Bůh všechno to, co umenšuje a ohrožuje život, přemáhá?

JAK? Důležitá otázka. A současně tady začíná ta potíž. Dělá to jinak, než bychom si mysleli. Vstoupí do toho. Vystaví se tomu. Té děsivé nicotě tohú vabohú a smrti a Egypta a hříchu…

Když nás pak tyto temné síly zasáhnou, on tam je s námi. Když jsme paralyzováni různými úzkostmi, nejistotami a strachy, když jdeme temnou roklí, kdy se zdá, že světlo zmizelo, on je          v tom všem s námi. Dlouho jeho přítomnost ani necítíme. Pro nás nebo pro někoho z našich bližních je prostě noc. Teprve pak někdo a někdy až po dlouhé době to pozná. Do tmy přichází jako světlo. Do smrti přichází jako život a vzkříšení.

Tam, kde to vypadá, že všechny cesty skončily, on otevře cestu. Východisko. Dobré řešení. Mořem. Dá se jít mořem? Neutopíme se? Tudy přece nikdo nechodí. On ano. On vede své lidi.

Jít mořem v noci. Jak slavnostní! Ale taky děsivé! Jen si to představme. Mezi smrtí a životem, uzounkou cestičkou on nakonec vede své vyvolené. Do pouště. Tam, kde se moc nedá žít. Tam, kde jsou strašidla a šelmy a jedovatí hadi. Tam, kde sluneční žár všechno spaluje a nemáš se kde schovat. Právě tudy Bůh vede svůj lid. Dlouho to vypadá, že do smrti, ale ono je to do života. Ale nic jednoduchého a laciného to není. Jen víra toto vydrží, protože "vidí" i ve tmě. Tato víra je dar.

Zvlášť v posledních letech mnohým připadá, jako by nás obklopovala stále větší temnota. Jako by… Ale je tu světlo. Ovšem JINÉ. Ale JE. Jen se potřebujeme naučit v něm chodit a dívat se do tmy či šera. Pomalu jistě nám přece jen svítá.