Svoboda hlasatelů Boží vlády…

I dnes nám liturgická čtení nabízejí dvě témata k zamyšlení. 1) povolání zvěstovat Boží dobré plány   (1 Kr a L) a 2) povolání ke svobodě Kristově (Ga). Jsou to 2 různá témata, ale vzájemně propojená. 

Podívejme se nejprve na to první: povolání zvěstovat Boží dobré plány. Elijáš - Elíša a pak Ježíš        a několik příkladů bezejmenných volaných. Elijáš se vrací ze svého zvláštního setkání                            s Hospodinem na hoře Choréb. Přišel tam vylít všechnu svou frustraci. (To někdy potřebujeme.) Avšak Bůh mu tam to, co Elijáše tolik frustruje, ukáže ze své perspektivy. A z ní to nevypadá vůbec beznadějně. Elijáš potřebuje, aby mu Bůh dal za pravdu, ale Bůh to neudělá. Nabídne něco mnohem lepšího. To je to, co potřebujeme i my. Chce se mi říct: "Obzvlášť v této době". Ale ne, to potřebuje každý a vždycky (uvidět to bolestné a frustrující z Boží perspektivy). Pokaždé to může být něco jiného, co nás rozesmutní: ztráta někoho blízkého, nějaká těžká zkouška naše nebo našich blízkých nebo cokoli jiného. My to všechno vidíme ze své perspektivy. A většinou nevidíme to nadějné. To nám může ukázat jen Bůh. Elijáš je tak zdrcen tehdejší situací Izraele a marností své služby, že si přeje raději umřít. Ale Bůh má s Elijášem jiné plány. Pošle ho z hory, kde chtěl umřít, zpět do Izraele zasaženého těžkou duchovní krizí, do Izraele, kterému hrozí nebezpečí nepřátelské invaze. S úkolem pomazat tři lidi. Chazaela za krále nad Damaškem; Jehúa za krále nad Izraelem a jakéhosi Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly za proroka místo sebe. My jsme dnes slyšeli, jak se Elijáš setkal s Elíšou. Elíša jako řádný syn oře na rodinném hospodářství. Elijáš se k němu přiblíží                a přehodí přes něj svůj pověstný plášť z velbloudí vlny. To byl jakýsi symbol Elijášovy prorocké služby. Tím vlastně Elíšovi říká: "Pojď dělat Izraeli proroka jako jsem já. Pojď se učit být mým nástupcem." Elíša rozumí a přijímá. Jen potřebuje nějak uzavřít svůj dosavadní život. Rozloučit se    s rodiči. Třeba jim vysvětlit, co se to vlastně chystá dělat a proč. Elijáš mu to dovolí. "Jen, Elíšo, nezapomeň, co jsem ti učinil a co to znamená." Tak se Elíša stane prorokem. Nejprve takovým asistentem Elijášovým a pak, až přijde čas, opravdovým nástupcem. On bude držet tu správnou duchovní linii Izraele. Bude připomínat VYJITÍ z egyptského otroctví, ale taky cíl, ke kterému toto VYJITÍ směřuje.

V evangeliu jde o následování v kristovském poslání. Tím je ohlašování počátku Boží vlády. Máme tam tři lidi. Nemají jména. Může to být kdokoli z nás, ze kterékoli doby. První se rozhodne sám pro tuto službu. Ale tak to nejde. Do této služby se nikdo nemůže povolat sám. Druhý je povolán Ježíšem. Chce to přijmout. Jen žádá o dovolení ještě pochovat svého otce. Udělat to, co je povinností potomka, slušností a náboženskou povinností. Ale Ježíš mu to nedovolí. Jeho odpověď zní tvrdě. Šokuje. Proč Ježíš reaguje takto? I my nejspíš cítíme jistou nevoli. Třetí je taky Ježíšem povolán ohlašovat Boží vládu. Chce to přijmout. Jen se chce ještě rozloučit. Nic víc než rozloučit. Ježíš na to odpoví: "Každý, kdo přiloží ruku na pluh a ohlédne se zpět, není způsobilý (hlásat) Boží vládu." Proč to říká? Proč to tak je? Člověka to možná zamrzí. Proč je to tak? O tom přemýšlíme a hledáme odpověď.

Zní to vyhroceně. Jako přehánění. Můžeme to vzít jako starobylý semitský vyjadřování. Nemáme to brát jako "doslovný návod". Chce to říct jediné: "Příchod Boží vlády, začátek naplňování Božích dobrých plánů, jimiž není nic jiného než naplnění života, vytváří radikálně novou situaci." "Radikální" znamená, že to jde "až ke kořenům". Být v této službě nejde "jen tak". Vyžaduje to celého člověka - celé jeho srdce. Nic. Dokonce ani žádné tradice a zvyklosti. Nic nás nemá vázat. Všichni lidé musí mít šanci dozvědět se něco o těchto Božích plánech. O naději, kterou vidí a vnáší do našeho světa Bůh. To mohou hlásat jen ti, kdo jsou těmto Božím plánům úplně odevzdaní. Nic dalšího je neváže.

Že to nemá nic společného s nějakým fanatismem, ukazuje předchozí epizoda s tou samařskou vesnicí. V jedné vesnici Ježíše odmítli. To apoštoly Jana a Jakuba tak naštvalo, že chtěli na tu vesnici ve svaté horlivosti přivolat trest jako na Sodomu a Gomoru. Ježíš je pokárá. Říká jim něco jako: "Pořád ještě nechápete, o co tu běží? Nepřišel jsem lidi zahubit, ale zachránit. Přicházím všem - opravdu všem - nabídnout šanci. Ani jejich odmítnutí nic na tomto mém plánu nezmění." Když ho vykázali          z vesnice, nečílil se. Šel prostě jinam. Tato služba není bojem proti těm druhým, co mají jiné názory, jinou víru, jiné způsoby uctívání, co nás neberou a nechápou. V této službě Bůh nabízí šanci všem. To mohou dělat jen lidé opravdu svobodní ode všech sobeckých vazeb.

A krátce ještě téma druhé: povolání ke Kristově svobodě. Ta je paradoxní jako je paradoxní Kristus. Svobodný je ten, kdo nežije pro sebe, ale pro druhé. Kdo nehledá své štěstí, najde ho. "Štěstí spočívá v sebedarování... Měj odvahu žít pro druhé...," napsal ve své poslední knížečce krátce před smrtí bratr Roger z Taizé, zakladatel a dlouholetý převor ekumenické komunity v burgundském Taizé. Přestat hledat své štěstí, zapomínat na sebe a na své strachy i plány, to je cesta svobody. Nejdu tu                    o sebedestrukci - či sebenenávist, nýbrž o nalezení správných vazeb. To nedokáže nikdo z nás svou snahou, pílí. To nedokážeme udělat sami. To může udělat jen Kristus, když se mu svěříme, když ho necháme mluvit do našeho života... Tato svoboda se v nás začíná pozvolna (u někoho možná o něco rychleji, u někoho pomaleji - ale vždycky spíš pozvolna (jako když se rozednívá nebo přichází po zimě jaro). Tato svoboda se v nás začíná rodit, jako ovoce na ovocném stromě. V našem případě to má být "ovoce Ducha". Slyšeli jsme dnes taky o něm. Ale to my nemusíme řešit. To hlavní je, abychom nechali Krista vstupovat do našeho života, do našich myšlenek, pocitů, plánů. To je důležité. Všechno ostatní pak z toho ve svůj čas vyroste... Věřím, že sami nebudeme vycházet              z úžasu...:-) Tato svoboda v nás začíná. Za nic na světě si ji nenechme vzít...