Texty a zamyšlení k pašijovému týdnu a velikonočnímu třídenní

Slavnost smíření před Velikonoci (Středa 13/4/2022)
Jon 4/ Ž 32/ Ž 38/ Ž 102/ J 20, 21-23

Slovo přivítání a povzbuzení

Vítejte, sestry a bratři, slavíme smíření, které Bůh sám vykonal a daroval lidstvu. Do tohoto smíření zahrňme i všechny naše hříchy, naši nelásku, sobectví, nevrlost... prostě všechno. Svěřme se do Božího milosrdenství.

Nemusíme nic dělat. Jen se prostě nechat vést Slovem Božím - tím, co nám říká Bůh ve svém Synu, který se za nás a za všechny vydal.... V jeho lásce se rozplývají všechny naše hříchy.... a zůstává jen    a jen láska. To je ten největší ze zázraků.

Sv. Izák z Ninive: Bůh nemůže než milovat. To znamená: Bůh je jedině láska. Svěřme se jeho lásce. To je všechno.

PAMÁTKA Poslední večeře Zelený čtvrtek (14/4/2022)
Ex 12, 1-4. 11-14/ 1 K 11, 23-26/ J 13, 1-15/ L 22, 31-48

PAMÁTKA - Přítomnost spásy

Za ta léta, co to jsem farářem, už ode mě asi všechno víte a mohli byste kázat spíš vy. Asi nemám nic, co bych vám mohl nového říct.

Ale udělal jsem si pár poznámek (čmáranic) a o ty se s vámi podělím.

Jsou to Boží činy v čase. Vyčnívají (ř. kairos) nad běžný tok času (ř. chronos) Stávají se minulostí. Vzpomínáme na ně, ale vzpomínka každého je subjektivní.

Proto Bůh nabízí něco víc: PAMÁTKU. Minulá událost zůstává přítomností. Boží činy "zůstanou".

Dnes jsme slyšeli o dvou památkách:

Beránek - vyjití z Egypta

Eucharistie - vysvobození způsobené Kristem.

Ani jedno není minulostí. Je živé a osvobozující i dnes.

Dnes vycházíme z Egypta.

Dnes se za nás Kristus vydává.

Dnes. Teď. Tento večer. Tuto noc!

A ještě jeden společný rys Božích památek: Není to věc, ale společné jídlo, sdílení.

Ve středu vlastně není On, ale jeho bratři a sestry. Ti druzí. (To je prostě ON...)

Sv. Jan jde ještě dál: Je to služba... nejobyčejnější služba nejobyčejnějšího otroka. Takové umývání nohou nebo jemné opečovávání hůře se hojících ran, nebo ujímání se uprchlíků z Ukrajiny či odkudkoli jinud. Všechno toto ho zpřítomňuje. Tady je ON! Tady se děje spása! Tady a teď! Ta láska, která se rozdává beze zbytku, je tu i dnes s námi. Ne v nás, ale třeba v našich činech lásky a pomoci druhým.

Ale vždycky jsou ve středu TI DRUZÍ...

Jako by on říkal: ONI JSOU DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ JÁ... a jsou :-) (To je On - čistá pokora....) On se tiše odsouvá bokem, aby vynikli ti druzí. To je ON! To je živý Bůh! To je skutečná láska a spása! Tady      a teď!

PAMÁTKA umučení Páně VELKÝ PÁTEK (15/4/2022)
Ž 22/ J 18-19

Probodený bok a další "drobnosti"

Opět udělám něco, co se nedělá :-). Včera jsme končili čtením o modlitbě v Getsemane podle Lukáše. Pán Ježíš tam říká taková divná slova. No, posuďte: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej          a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč," (L 22, 36). "Proč si máme koupit meč?", ptal se mě včera Maxík. Správná otázka! Pohotově jsem odpovědět nedokázal :-). V Komentáři          k Lukášovi od Petra Marečka jsem se dočetl, jestli jsem to dobře pochopil, že to není návod. Ne, nemusíme kupovat meče ani pušky. To slovo prostě říká: "Nastává čas nepřátelství                                a pronásledování" (= v tom evangelním příběhu). Odteď půjdou po mně i po vás. Opatřte si prostředky vlastní obraně."

A oni na to řeknou: Pane, máme dva meče!" A Pán řekne: "To stačí! Dost!" Co toto? Znamená to, že dva meče stačí? Jen dva? Ve škole nám říkali, že to je ironie. Smysl je zřejmě úplně jiný. "DOST" znamená konec debaty. Jako jindy nepochopili (= učedníci), o čem je řeč. Oni se domnívají, že teď začne nějaká válka mezi učedníky království a farizeji či saducei. Ne, dost hloupých řečí. Nejde          o válku mezi frakcemi uvnitř židovství. Nechápete, že meč u slouží jako obraz.

Je to úplně jiný boj. S úplně jinými zbraněmi. A jsme u pašijí. To je dnešní čtení.

K tématu utrpení Páně jsem řekl dost na Květnou neděli. Můžete to dohledat, jak v písemné podobě, tak i na nahrávce. Přišlo by mi zbytečné to opakovat. Tam si najdete nebo Vám to můžu ještě jednou poslat.

Jen bych doplnil "maličkost" o Ježíšově posledním vydechnutí. Vydechl. Taky : vydal Ducha". A pak taky o probodeném boku a krvi a vodě, co vytekla. Taky to nebude nic nového. Jen je mi to letos nějak blízké. (Mám plně nezahojenou ránu, ze které pořád ještě něco vytéká... ale to sem nepatří. :-)

Dech-Duch, bok, krev, voda jsou především mocné symboly.

Adamův bok. Kristův bok. Znovu jsme se stvořeni z boku Krista, toho definitivního Adama.

Voda představuje náš křest. Zítra si ho obzvlášť budeme připomínat. Znovu jsme byli zrozeni              z Ducha a vody.

Krev to je život. Žijeme z života toho, "který na kříži vypustil duši". Náš zdroj života už není v nás, je v něm. Je to eucharistie - večeře Páně. Žijeme z něj a skrze něj.

Probodený bok to byla taková procedura, která měla ukončit krutá muka ukřižovaných a zároveň se ujistit, že už jsou opravdu po smrti.

Ale jak to tak Bůh dělá, z našich lidských opatření a procedur vytváří pravý opak. To jsou ty jeho paradoxy! Se kterými máme takové problémy, ale takové problémy :-). Pro které ho však zároveň tolik milujeme a obdivujeme. Vždycky nás překvapí. "Teda, to nejsme nečekali!"

Probodený bok znamená: Cesta k jeho srdci je odteď otevřená. Nic nestojí v cestě. Jeho srdce už je naprosto zjevně pro Boha i pro nás. Nic nestojí v cestě. Žádná překážka. Vše je otevřené. Prostupné. Naplno.

Dokonce i v jeho ranách můžeme najít úkryt. Jedna středověká modlitba mimo jiné říká: "Ve svých ranách ukryj mne." "Intra vulnera tua absconde me." I my smíme prosit: Ve svých ranách ukryj nás. Obyvatele ostřelovaných a okupovaných měst a vesnic na Ukrajině. Obyvatele mučené a zabíjené... Člověk se to až bojí nahlas vyslovit... Děti, mladé lidi, ženy, muže, dospělé i starce a stařeny...          Ó, Pane, srdce se v nás svírá hrůzou... Nedokážeme říct nic jiného než: "Ve svých ranách ukryj je! Ve svých ranách ukryj je. Naléhavě tě prosíme. Hošíanná!" A vojáky chraň, aby nedělali zlé věci... aby neubližovali... aby se nedopouštěli válečných zločinů a zachovali si bdělé svědomí. "I je, Pane,skryj ve svých ranách..." Ať nevítězí násilí, zlo, nenávist, lež, ale pravda a láska! Jen ty to můžeš učinit, Ukřižovaný Králi. Bezmocný Všemocný! Moc tě o to prosíme. Naléhavě. Z hloubky svých srdcí....

(Chvíle ticha)

Bílá sobota - Vigilie Vzkříšení (16/4/2022)
Gn 1,1-2,4a / Gn 22,1-18/ Ex 14,10-31/ Iz 55,1-11/ Ez 36, 24-28/ Ř 6,3-11 / L 24,1-12

Chvála bláznovství

K Velké noci vždycky patří rekapitulace dějin spásy. To je ta cesta Boží a Kristova... a taky naše. Něco už jsme na ní ušli... Něco o ní už víme... Ale hodně toho máme před sebou... Asi...

Spása to je Boží život. Plnost života. Život, který neutiskuje ten druhý. Naopak. Je to nekončící rozkvět a rozvoj života. Představuji si ho jako věčné jaro. (Ale možná je to úplná blbost!) Náš věčný domov! To není pohádka ani útěcha ve hrůzách tohoto světa, abychom se z toho všeho nezbláznili. To je realita. Cesta. Už začala. Už jsme na ní... Naše víra nespočívá v tom, že "to existuje", ale že "tam dojdeme".

Ovšem ta cesta! Vůbec není lehká. Dnešní čtení to naznačují, ba, přímo říkají. Bez víry je nemožná. Bez víry se jeví jako šílenství. Totální úlet! Jdeme na hraně nad propastí.

Posuďte.

Začíná to stvořením z ničeho. Být tak blízko nicoty! Té děsivé a při tom tolik fascinující propasti nihilismu!

Pak přes neplodný pár Abrahama a Sáry.

Přes oběť (Židé říkají spoutání - akeda) milovaného jedináčka Smíška Jicchaka. Jestlipak se ještě potom smál? Pravda, vyvázl. Ale jen tak, tak :-)

A pak z egyptského otroctví. Ovšem přes nebezpečné vody Rákosového moře. Jedno jestli to byly hlubiny nebo nebezpečná příbřežní bažina. Mohli na ní utonout. Pravda, vyvázli, ale jen tak, tak :-)

A pak "pro změnu přes babylonské zajetí". Což znamení totální krach všech dosavadních nadějí      a snah. Pravda, vyvázli, ale jen tak, tak :-)

Až po Krista, kazatele z pochybného Nazareta, zabitého tím nejpotupnějším a nejstrašnějším způsobem. To je ta cesta. A celé to ústí do Vzkříšení. Ale skrytého. Televize ho neuvidí. Žádný fotograf ho nevyfotografuje. Protože to není událost tohoto světa. Oči nic neuvidí. Kromě víceznačného prázdného hrobu. To je ta cesta Boží, Kristova... a taky naše. Je to vlastně taková "díra do našeho běžného světa" - Otevírá alternativu. (Vím. Slova jako "alternativa" "alternativní" je dnes tak profláklá. Ale která nejsou?) Uvnitř našeho starého světa se otevřelo něco nového, nadějného      a dobrého. Smrt byla překonána. Tajemným způsobem! Jak jinak? (Náš Bůh tolik miluje tajemné způsoby: -) Vždyť to je jeho doména!

Jeden z nás - náš bratr a Pán - byl mrtev - a žije. Věci mohou dopadnout jinak, než si myslí, mocní světa. A dopadnou. To dnes slavíme. Že věci dopadnou jinak, než kalkulují odborníci. (Tím je ovšem nechci nikterak zlehčovat.) Jen se tím pokouším říct, že do toho vstupují ještě jiné faktory. Zvítězí "bláznovství lásky". To je naše naděje. To nám dává sílu odporovat zlu, pomáhat dobru... pomáhat lidem v nouzi (podle našich možností). ... a doufat i tam, kde to vypadá, že všechno je v háji. Vždyť to je jeho doména. On je " Pán nad nemožným" (malá sestra Magdaléna Ježíšova). A nevzdat to doufání - navzdory všemu.

Je tu tajemství, které všechno mění. Nic menšího dnes neslavíme než právě toto. Kristovo vzkříšení mění všechno. Aby bylo jasno, k dobrému :-) Ne, ve stylu klasických happy endů, ale v tom, že věci najednou překvapivě (a přitom podle dávných proroctví) dostávají nový smysl a dobrý cíl - jsou radikálně přeznačovány... směřují k spáse. To je naše víra. Protože Kristus vstal z mrtvých, dostává všechno: to, co se stalo ( i to bolestné a zraňující), i to, co se děje nebo bude dít, novou perspektivu.

Boží hod velikonoční (17/4/2022)
Sk 10, 34-43/ 1 K 15, 19-26/ L 24, 1-12 - obnova křestního vyznání

První slovo

Velikonoční ráno - krásné jarní velikonoční ráno - nás přivádí KE HROBU...A ten nacházíme... otevřený... Bez mrtvého těla.... Taková černá díra... Jen je do ní vidět. A uvnitř... NIC. (Já vím. My už ten příběh známe. A víme, jak bude pokračovat. Ale zkusme se aspoň trochu vžít do toho, co prožívaly ony chuděry, co šly prostě řádně dokončit pohřeb, pěkně jak se má.) A najednou toto? Co to všechno má znamenat? Ano, neviděly jen černou díru. Taky postavy, které říkaly divné věci...        I když pravda, trochu je i vtipné. Věta: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?" mi přijde skvělá                  a výstižná. Lépe by se to nedalo vyjádřit! Ale co byste si o někom, kdo se vás tak ptá, mysleli? A co byste mu odpověděli? Ale upřímně... :-)

No, tak jsme u otevřeného hrobu. Koukáme do něj. Hlavou se nám honí leccos. A teď si to ještě spojme se svými mrtvými. Myslím s těmi, co jsou ve hrobech, o které jsme přišli třeba nedávno. Tak co si o tom, o nich a o to všem máme myslet?

Otevřený velikonoční hrob představuje ZNAMENÍ. "Písmeno". "Slovo Božího vzkazu". Řekněme "První slovo". Nebi prostě ZNAMENÍ. A znamení, jak říkal Ludvík Armbruster, potřebuje být správně "přečteno". To je strašně důležité. Co znamená prázdný hrob? Řekl bych, že především výzvu - otázku. Myslím, že minulý týden jsme mluvil o tom, jak je zlo Boží otázkou na člověka: "Chceš věřit, chceš doufat?" - "Chceš ve světě, kde se dějí zlé věci, doufat a věřit v dobrého Boha?" Totéž podle názoru (ale je to jen můj názor) platí i o prázdném hrobu. "Chceš, člověče, věřit? Chceš doufat? Chceš věřit, že i ve světě, kde se dějí zlé věci, kde třeba jeden národ válkou ničí bratrský národ... Chceš věřit, že přesto spočívá vláda nade vším v dobrých rukou? Chceš věřit, že touto Ježíšovou smrtí je přemožena smrt vůbec. I smrt tvých blízkých, které jsi před časem ztratil?            A nakonec i ta tvoje, kterou jednou taky umřeš? Chceš věřit, že tato smrt ukazuje, že zmizely všechny překážky mezi Boží láskou a námi? Nic nezůstalo. Žádná bariéra mezi tebou a Bohem. Všechny hříchy se rozplynuly v síle Ježíšovy lásky. Nikdo a nic nemůže nás oddělit od lásky Boží            v Kristu Ježíši, našem Pánu (Ř 8)

Existují otázky, které jsou nejlepší pomocí. Někdy jsou otázky přinejmenším stejně důležité jako odpovědi - někdy možná i důležitější. Tato k nim nesporně patří. Chceme věřit a doufat?..

Ještě něco k otevřenému hrobu. I dnes se sice po pohřbu hroby zasypávají. Bylo by nelidské                  a neuctivé nechat hrob odkryt. A přece z Boží strany už hroby zůstávají otevřené. Smrt už není konečná. Ale taky to není, že se mrtví k nám vrátí, "jako kdyby se nic nestalo". Tak to není a nemůže být. Tento hrob otvírá něco mnohem, mnohem většího a slavnějšího. Uvidíte. Teď jsme na začátku. Je velikonoční ráno. Je jaro. Všechno je hezké, nadějné. Plné života. A kdybychom tak mohli vidět je to ještě mnohem hezčí, nadějnější, plnější života! Ale než nám to všechno dojde, trvá to. Pro nás je toho příliš a je to příliš nové. Nakonec i ten Petr se jen divil. Nedivme se mu. Ale divme se zpočátku s ním tomu prázdnému hrobu. Je divné. Možná i děsivé. Kdo by to nepřiznal?! Ale je to předznamenání něčeho opravdu slavného. Tak jaképak si přát? Co takhle "údivuplné Velikonoce":-)!

Kristus vstal z mrtvých! Vpravdě vstal z mrtvých! (Nebo jak se říká v Řecku: Christos anésti! Aléthinos anésti!)

Obnova křestního slibu

Sestry a bratři, rozpomeňme se o této Veliké noci na svůj křest; a s velikou vděčností za to, že si nás Pán Ježíš vyvolil za své učedníky, vyznejme víru, v níž jsme byli pokřtěni, a obnovme svůj křestní slib.

Chcete žít ve svobodě dětí Božích a zříkáte se proto hříchu? - ANO.

Chcete, aby vás hřích už neovládl a zříkáte se proto všeho, co k němu láká? - ANO.

Zříkáte se tedy ducha zla a všeho, co působí a čím se pyšní? - ANO.

Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země?- VĚŘÍME.

Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného a Pána našeho, jenž byl počat z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontiem Pilátem, ukřižován umřel a byl pohřben, sestoupil mezi mrtvé, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé? - VĚŘÍME.

Věříte v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých společenství, odpuštění hříchů, těla              z mrtvých vzkříšení a život věčný? - VĚŘÍME.

Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, nás vysvobodil z hříchu a dal nám život z vody    a  z Ducha svatého. Kéž v nás svou milost chrání v Kristu Ježíši, našem Pánu a dovede nás do života věčného. AMEN.