Tou vůlí posvěceni…

4. adventní C (19/12/2021)
Mi 5, 1-4a/ Žd 10, 5-10/ L 1, 39-55

I. Tou vůlí posvěceni... (nedělní kázání)

Promiňte :-). Opět odkážu na podcast. Tam najdete první fázi. Zaměřuji se v ní na čtení z Micheáše. Jako doplnění (druhou fázi) nabízím dnešní kázání.

Slova biblických proroků vznikla v dobách nějakého ohrožení. Tehdy to byli většinou Asyřané nebo Babylóňané. Když lidé cítili strach a nejistotu, Bůh promluvil ústy proroků.

Lidé slyšeli zprávy a ptali se: Co (Kdo) může být v tomto oporou a nadějí? Kdo je nadějí Izraele          a celého světa? Kdo je silnější než všechna možná ohrožení? Existuje vůbec někdo takový? - Jedna    z prorockých odpovědí říkala: Ano, tajemný Vládce (מושל) z judského Bét-lechema. Nejde o místo původu, nýbrž o davidovský původ a davidovský typ... Prostě někdo, do koho byste to neřekli. Kdo svou silou a mocí překvapí. Kdo přemůže ohrožení nečekaným, překvapivým způsobem. Lidé se budou ptát: "Odkud to jen ten člověk má?" Síla, kterou on ukáže, bude od Boha. On sám je Božím darem. Slova proroků ukazují, že Bůh zasahuje do našich dějin a jak takový zásah Boží vypadá. Přijde tajemný Vládce z Bét-lechema jako dar od Boha. Bude plně Boží, a proto nám přinese pokoj. Ten biblický šalom (שלום). To slovo označuje celistvost, integritu, život uzdravený a zahojený, scelený v nejhlubší slova smyslu a ve všech možných ohledech.

Totéž- jen v jiném kontextu - ukazuje List Židům. Vychází z témat kněžství, chrámu, obětí. Jeho časová perspektiva je: "Už se to stalo". Konečně přišel pravý velekněz a konečně přinesl Oběť, která platí... která "funguje". Ty předchozí oběti na tuto jen ukazovaly. Obětoval sebe sama - své tělo - svou pozemskou existenci. Celé je to vyjádřeno ve větě: "Zde jsem, abych vykonal, Bože, tvou vůli." To je citát z Žalmu 40. Bůh nečeká na naše dary. Chce, abychom prostě konali jeho vůli - to, co se líbí jemu (hebr. רצון od רצה I. ) To je nejlepší i pro nás. Abychom to konečně poznali a pochopili. Nevím, možná se mýlím, ale přijde mi, že nás "Boží vůle" pořád děsí...

Vykonat, co se Bohu líbí, znamená dělat svýma rukama, očima, ušima, ústy... celou svou pozemskou existencí, co se líbí Bohu. Ježíš jako jeden z nás, jako náš bratr, to tady na zemi konečně udělal naplno - přijal a konal Boží vůli. Proto vlastně přišel. Proto se to všechno stalo tak, jak se to stalo. Poprvé jeden z nás to konečně udělal. A to má dopad na nás. Touto vykonanou vůlí jsme posvěceni. To osvobozuje, ale taky probouzí k následování.

V evangeliu máme setkání dvou budoucích maminek, které se ocitly v centru Božího dění. Pracovní list pro děti dnes obsahuje komiks tohoto příběhu s moc hezkými obrázky. Dvě ženy. Jedna mladičká a druhá "postarší těhotná tetička". Obě ženy vědí, co se to děje. Obě se radují ze svých dětí. Jedna z druhé. A společně z Boha, který tak podivuhodně jedná. Protože on je fakt "boží" :-)

Vypadá to, že různí caesarové si pevně sedí na svých trůnech... a netuší, že mocní budou sesazeni        z trůnu a pokorní povýšeni. Bohatí si sebejistě hodují na svých hostinách a netuší, že bohatí odejdou pryč s prázdnou, zatímco hladoví budou nasyceni... Ty dvě ženy nejsou naivní. Vědí své o bolesti, smutku a trápení a hladu. Ale nyní nahlédly maličko do Božích tajemství (do Boží kuchyně)....            a  z toho, co tam spatřily, se prostě radují. Jinak to nejde. Když on je fakt "boží"! My do toho nahlížíme jejich prostřednictvím vírou. Pojďme se radovat spolu s nimi...

II. Vládce od pradávna (nahrávka)

Dnes vás zvu na malou cestu ke kořenům adventních nadějí (a vlastně nadějí vůbec). A povede nás Micheáš. Jeho jméno (hebrejsky Míchá) znamená "Kdo [je] jako?" (= Hospodin). Úžasné jméno. Mluví víc než spousta řečí. Dívejte se a naslouchejte pozorně. Abyste každý sám pro sebe objevil něco z bohatství prorockého slova.

Micheáš bývá považován za mladšího souběžníka Izajáše. Jeho slova nás uvádějí do nadějí 8. století př. Kr. Tedy před nějakými 28. stoletími. To je doba! Jsou to velmi stará slova. Jak se mezitím náš svět změnil!? Ale... na druhou stranu možná zase až tak moc ne. Kulisy a rekvizity jsou (řekněme) vyspělejší. Aktéři mají jiná jména. Ale dění samo...? No, nevím. Není to pořád stejný střet dobra se zlem? Ten zápas o pravé lidství stvořené k Božímu obrazu? Zlo tehdy bylo spojeno s Asyřany. Ti byli dobře vyzbrojeni. Měli jasnou převahu. Byli dobře organizovaní. Byli velmi agresivní. Postupně "převálcovali" celý tehdejší svět Předního Orientu. Nikdo jim nedokázal odolat. A za nimi...? Jak říkáme: "Spálená země." Zkusme si představit ten strach a pocit bezmoci. Kdo se může tomuto zlu postavit? Je to vůbec možné? Má to nějakou šanci na úspěch? Nebo jsme ztraceni a Aššúr nás "převálcuje" a zmasakruje?

To je svět, kterému jsou určena Micheášova slova dnešního prvního čtení. Přesně: Hospodinova slova zprostředkovaná Micheášem.

Osloven je Betlém. Ten maličký Betlém. Tak malý mezi většími sídly a rody! Odtud že přijde ten, kdo zastaví a zažene rozjetého Aššúra? Zní to praštěně. Nám třeba tolik ne, ale tehdejším posluchačům s vysokou pravděpodobností ano. "Betlém? To si děláte srandu, že?" Jediné, co mluví pro Betlém, je, že se tam kdysi narodil David. Toť vše. Naděje - jediná naděje - bude mít něco společného s Davidem. Ten přece taky začínal jako mládeneček. "Ryšavý, s krásnými očima... (1 S 16, 12)" Vzpomínáte?

Zároveň přijde... Jak to říct? Nenapadá mne lepší výraz než "z tajemství". Vyjde z Betléma                    a současně jeho vycházení jsou (ano, je tam možné číslo) z předvěku (hebr. miqqedem). Ne, nejde    o pravěk. Jde o to, co bylo před námi. Než jsme se tu objevili. Až tam budou sahat jeho kořeny. Ode dnů věčných. V hebrejštině to asociuje představu časů tak dávných, že jsou pro nás zahalené jakoby v mlze. Ještě než jsme tu byli. Nemáme šanci tam dohlédnout. On - Vládce, který přemůže Aššúr, už byl "vymyšlen". Už se s ním počítalo. Byl. Odtud přijde, aby přemohl Aššúr. A věříme, že přišel.        A Aššúr přemohl.

Aššúr je součást dějin lidstva. Národ, stát, velmoc... systém... nejspíš první známá veleříše. Ale představuje víc. Je to symbol. Tehdejší ztělesnění zla, agresivní, drzé, nafoukané moci, která ignoruje právo a spravedlnost a nezná nic než sebe sama. Kde jsou dnes Assyřané? Zbyly po nich trosky. Třeba slavného města Ninive u dnešního Mosulu v severním Iráku. Sochy, reliéfy, nápisy, texty, tabulky. Ale zlo, agresivní, drzé, ignorující právo a spravedlnost a neznající nic než svou moc, je tu s námi stále. Tu a tam vyleze. Má jiná jména. Ne, nebudu teď nějaká jména říkat. To je velmi ošemetné. Hlavně mi to nepřísluší.

Ale i my určitě známe situace, kdy cítíme strach a bezmoc. Situace, které zdají ztracené                        a bezvýchodné. Vypadají, že nás taky "převálcují". Tehdy se ptáme: "Je možné se jim postavit? Kdo se tomu postaví? Kdo nás ochrání? Je tu nějaká naděje? Nějaké východisko?"

Prastaré slovo přináší naději i nám. Možná bychom si ho mohli zapamatovat a připomínat si ho.

My ho máme hodně spjato s vánočními představami. Betlém, hvězda, ovečky, vůně, světlo, exotika... trochu pohádka... Proč ne? Ale zkusme si ho spojit i s nevánočními představami. Se vším. Zvláště s drsným světem. A zvláště se situacemi, které nám připadají ztracené, beznadějně ztracené, že doufat se v nich zdá tak praštěné a pošetilé!

Je tady Vládce. Vypadá slabý, málo vyzbrojený do boje s asyrskou převahou. Nezapomeňme, že          s ním přichází mezi nás prastaré tajemství. Záměr starší než lidstvo samo. S ním taky přichází síla. Tajemná. Skrytá. Hluboká. Právě on, který na to nevypadá, je -bude naším pokojem. A biblický pokoj to je víc než klid zbraní. To je život: naplněný, celý, uzdravený, zahojený; život, jakým žije sám Bůh. Aššúr je přemožen. Jeho síla je zlomena. Přesně tak to pochopila mladá Maria: vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého dítěte... (Tady jsem si dovolil malou změnu v překladu. Originál má totiž ř. παις, to může označovat: chlapce, děvče, služebníka, dvořana... Dosaďte si sami dle libosti). Ujal se svého dítěte Izraele, pamětliv svého milosrdenství...

Proto se tak raduje Maria, Alžběta, Jan i Ježíš... Radostí Ducha. Radostí Boží. Připojme se k nim. Tady se před námi otvírá opravdu nový Boží svět...