Ve jméno Krista...

Oktáv Narození Páně (Jména JEŽÍŠ; Obřezání Páně; Nový rok)
Nu 6, 22-27/ Ga 4, 4-7 / L 2, 15-21

Jako první čtení jsme dnes slyšeli tzv. Áronské požehnání. To je starozákonní kněžské požehnání. Najdeme ho asi v druhé nejméně záživné knize Starého zákona, v Numeri nebo také "Čtvrté Mojžíšově". Český ekumenický překlad, který používáme, měl ve svých starších verzích znění ve formě přací: "Ať Hospodin ti žehná a chrání tě!..." Novější verze tohoto překladu (od r. 2000) používají oznamovací formu "Hospodin ti žehná a chrání tě..." Gramaticky jsou obě znění možná.      V této změně překladu nejde jen o jazykovou úpravu. To má své hlubší důvody. Za tím je teologie. Kněžské požehnání nesvolává na lid Boží požehnání, nýbrž zpřítomňuje ho. Boží požehnání předchází. Děje se. Kněžské požehnání nezpůsobuje to Boží. Je to úplně obráceně. Bůh žehná sám od sebe, ze své lásky a dobroty. My smíme (také my) v této žehnající a ochraňující Boží lásce žít. Už v tom můžeme najít vnitřní osvobození a úlevu.

Také jsme slyšeli, že požehnání není nic jiného než vložení svatého Jména zjeveného Mojžíšovi        u hořícího keře a na hoře Sinaj, na Boží lid. Svaté Jméno zůstává tajemstvím jako Bůh sám. Dává se nám, a přece zůstává neuchopitelné. Aby nemohlo být zneužito, ani se nevyslovuje. Už ani nevíme, jak se vlastně vyslovovalo. Zůstaly nám jen čtyři souhlásky bez samohlásek. (Tetragram: JHVH). Místo jména se používají jeho opisy. Nejčastěji: Pán (hebrejsky Adonaj), To Jméno (hebrejsky Haššém), Ta Nebesa (hebrejsky Haššammajim), To Místo (hebrejsky Hammáqóm).

Tím se chce říct, že tento Bůh je a zůstává tajemstvím, neuchopitelným, nemanipulovatelným, nelze si ho "ochočit", aby sloužil našim potřebám a přáním. (Ne že bychom lidé neznali pokušení něco takového udělat.)

Svaté Jméno vyjadřuje spásnou blízkost a přítomnost Boží. Blízkost a přítomnost nikoli ve smyslu fyzikálním, ale osobním - vztahovém. Bůh je nám blízko svou láskou, péčí, osobní věrností. Pro nás je tato jeho láska, péče a věrností vždycky a jedině darem. Nelze ji "udělat", ale jedině přijmout, otevřít se jí...

Nejmocněji, nejsilněji a hlavně nejskutečněji se nám této blízkosti dostává v Ježíšovi. On představuje vrcholné Boží přiblížení se k nám.

Dnes si připomínáme Ježíšovu obřízku. Osmý den po narození byl jako každý židovský chlapec obřízkou včleněn do Abrahamovy smlouvy a dostal v Izraeli jméno. Jošua. Toto jméno obsahuje částici svatého Jména. (To nebylo nic neobvyklého. Naopak.) Jméno Ježíš - Jošua znamená něco jako "Hospodin spasí" nebo "Hospodin spasil" nebo prostě: "Hospodin spása". Jen pro upřesnění doplním, že spasit v Bibli neznamená jen to, že se dostaneme do nebe, nýbrž pomoc a záchranu        v různých situacích vůbec.

Nejen do nového roku (to spojení s novým rokem vlastně vzniklo až druhotně a je poměrně pozdní), ale vůbec je nám přislíbena pomáhající blízkost Boží. Jako výzva naší víře. Nemáme nic        v rukou, jen příslib tajemného Boha. Budeme mu věřit vždycky a za všech okolností? Svaté Jméno,    i jméno Ježíš a slova požehnání nám to připomínají. Pomáhají nám navzdory všemu věřit. Jeho příslib představuje tu nejskutečnější skutečnost. V této důvěře jdeme dál... do dalšího roku, do budoucnosti, která je tak otevřená... i tam nás čeká On. S láskou... On sám je totiž jedině a jedině láskou.

Tak šťastný nový rok!