Veselí uprostřed půstu a války
Tentokrát jsem nepřipravoval žádné kázání. V Kuřimi bude kázat Johannes Paulsen. Tak pro ty, kdo se nedostanou na bohoslužby, posílám upravené a zkrácené kázání na 4. neděli postní z roku 2022. Tehdy jsme byli zasaženi ruskou invazí do Ukrajiny.
Tato invaze stále trvá. Donald Trump a jeho spolupracovníci se pokoušejí vyjednat podivný mír. Při tom si notují s Putinem, zpochybňují řád světa nastolený po 2. světové válce. Útočí slovně na své evropské spojence. Dělají si zálusk na Grónsko... Zkrátka nejistot a důvodů k obavám přibylo a stále přibývá. Naštěstí Bůh je i navzdory tomu Pánem, dobrým a laskavým Otcem, vyhlížejícím a spěchající naproti všem bloudícím a nešťastným… Hodným i nehodným.
Kéž nám i ve zmatcích této doby zachová víru, naději a lásku!
Kéž cítíme, jak nám jde vstříc!
Kéž nalezneme útěchu v jeho rodičovském objetí!
4. neděle postní – rok C [27/3/2022]
Joz 5, 9-12/ 2 K 5, 16-21/ L 15, 1-3.11b-32
Veselí uprostřed půstu a války
4. neděle postní se podle tradice nazývá Laetare. Veselte se! To je podle vstupní antifony, která je tentokrát vzata z Izajáše 66: "Radujte se z dcerou jeruzalémskou…" Tak jsme plus minus někde uprostřed postu a já nám připomenuto radovat se – veselit se. Ano, letos je toho k pláči snad ještě víc, než jsme možná zažili. Přesto…. Existují i letos důvody k radosti… Bůh. Ten spravedlivý a svatý (to jest: nekompromisní) Bůh dělá věci, které by nemusel, ale dělá je, protože chce. A jsou dobré. Cokoli on dělá, je dobré. Takový on už je. A to působí radost, ba veselí…
Zjevením Boha je onen otec z podobenství. Veselí se, protože se mu vrátil ztracený syn. Sice jako zkrachovalec, ve zbídačeném stavu… ale je doma, živý. To je velký důvod k radosti a "pořádnému mejdanu". "Šup sem s prstenem, botami, hezkým oblečením a rychle chystejte hostinu. Je co slavit." Otec sám je radost a veselí, které se chce sdílet…
Tak se radují služebníci… všechen personál. Avšak Otec chce, aby se veselili taky synové a dcery. My všichni. Bez nás by to veselí nebylo ono. "Pojďme, hodujme a veselme se…" Ale my často trucujeme někde venku. A on nám jde naproti… a ven. "Tak co je?" - "Kde vězíte?" - "Co vás tak štve?" - "Pojďte. Vždyť je to právě pro vás."
To je on: Otec. Vychází ven, aby nás hledal. A hledá nás. Málo o tom asi víme. Takové je tajemství jeho osoby! I dnes v tomto světě. Mnoho lidí trpí – strašně... Mnoho lidí je lhostejných. Mnoho lidí se zabývá samo sebou. Mnoho lidí myslí na "své obchody". Ale mnoho lidí se přece jen probouzí. Myslí na druhé. Pomáhají, co mohou. Nemuseli by, ale dělají to. Jak jen mohou. Protestují proti zlu a válce. Co mohou. I když za to draze platí. ("Čím blíže k frontové linii, tím více dobrých lidí potkáte…" Zápisník z války HN 23/3/2022). Možná to nejsou přímo důvody k veselí, ale třeba k naději – že to "má přece jen smysl". Že existuje jiná síla než letadla, rakety a tanky… V těchto lidech je Otec s námi v tomto světě. Jako důvod pro naději. Jako zdroj důstojného vzdoru, laskavého úsměvu, ušlechtilé lidskosti. To je Otec. To neznámo a nevyzpytatelno, kterého se žádný diktátor ani manipulátor nikdy nemůže zmocnit. Tak nenápadné a slabé! Pořád ubíjené, porážené, a přece neporazitelné. To neznámo a nevyzpytatelno, co všichni lidé nějak cítí – ani nevědí jak, ale cítí-, které děsí a zároveň přitahuje. To je Otec. Jde nám naproti, aby se s námi setkával, mluvil s námi… a tím přinesl změnu do našeho světa, i do našeho života… Když se pořádně podíváme, uvidíme ho. A to je to skutečné Laetare. Poznáme veselí… nakonec dojdeme na slavnost… a ta teda bude stát za to :-)