Vymetená cesta...

2. adventní B

Iz 40, 1-11/ Ž 85 (1-3.9-14)/ 2 P 3, 8-15/ Mk 1, 1-8

Poselství této neděle je jasné a jednoduché.

Připravte se: Přichází Bůh. Sem k vám přijde Bůh.

Vyzdobte mu cestu. Pojďte mu naproti.

Když přichází Bůh, znamená to spásu. Přichází nás zachránit.

Dobře. Ale jak máme vyzdobit a jak mu máme jít naproti?

Tím, že si připustíme, že potřebujeme pomoct, že nezvládáme své životy. Nemusíme se tepat v prsa a hledat, z čeho všeho bychom se tak ještě mohli obvinit. Jistě by se leccos našlo. Jako když se děti dřív připravovaly k první zpovědi a psaly si na lístečky různé hříchy. Ale potřebuje Bůh něco takového?

Nejde jen o to, co děláme či neděláme, ale jak se svým životem (i se svými ztrátami, nedostatky        a prohrami) vůbec nakládáme. Teď jsem něco hledal v Buberových Chasidských vyprávěních. Docela dlouho mi to trvalo, ale při tom hledání jsem narazil na krásné slovo. Úplně takové předvánoční, stresové. Podělím se o něj. Ne proto, že bych nevěděl,, co vám dnes říct. Ale proto, že se to podle mého názoru ke kázání Jana Křtitele pěkně hodí.
"MODLITBA UŠTVANÉHO. Baalšem řekl: Pohleďte na muže, kterého záležitosti štvou celý den po náměstích a ulicemi – skoro zapomíná, že je nějaký Stvořitel světa. Až když přijde čas modlit se minchu, svitne mu najednou: Musím se modlit!… A tu si vzpomene z hloubi svého srdce, že se celý den zabýval marností a běží do nějaké postranní uličky a postaví se tam a modlí se. Drahý, velice drahý je Bohu a jeho modlitba proráží nebe." (Buber, tamtéž 111).

To je příprava na setkání s Mesiášem. "Pane, děláme, co nechceme. Povinnosti, tradice, očekávání druhých i naše určují náš život víc než je nám milo. A my jsme v jejich vleku. Tak moc bychom chtěli být svobodní! Snažíme se a k ničemu to není… A nevíme, co s tím."

Což když ta svoboda přichází už tam, kde jsme toto konečně pochopili? Co když se otvírá tam, kde už vidíme, že prostě nemůžeme dál?

Jan tu nestraší Bohem, ale říká: Tak pojďme už konečně žít ten pořádný život! Pochopte, že ho můžete žít jen s Bohem.

Aby bylo jasno, neříkám tím, že je jedno co děláme nebo neděláme. Chci říct jen, že z různých situací a východisek se může překvapivě a paradoxně otevřít "ta cesta Boží". Jiný výraz pro to by mohl být "příležitost Boží". Jako přišla k těm Izajášovým posluchačům. Jako přišla k Janovým současníkům. Tak přichází dnes i k nám.

Jde vlastně o to, jak nebo zda jsme připraveni… naladěni nebo tak nějak :-) Aby nám přicházející spása byla opravdu k užitku. Aby nás neminula anebo se s námi nesrazila! Myslím si, že Bůh si něco takového přeje ještě míň než my. On nám chce opravdu pomoct. Opravdu strašně moc :-) Tak se jmenuje základ naší naděje.