Zbraň bezbranného Beránka…

2. během roku A (po Zjevení)
Iz 49, 3.5-6/ Ž 40, 2-12/ 1 K 1, 1-9/ J 1, 29-42

Jan Křtitel představuje svým učedníkům Ježíše jako Božího beránka, který snímá hřích světa. To dva z nich zaujalo natolik, že tohoto Ježíše chtěli víc poznat a nakonec se stali jeho učedníky. Tak začíná společenství učedníků, z něhož se stane jádro budoucí církve. Odtud jsme se urodili i my.

Tento čas mezi Vánoci a předvelikonočním půstem rozjímáme počátek evangelia a zjevení Ježíšovy slávy. To neznamená, že by se Ježíš stal VIP celebritou, jak to známe z dnešního světa. Sláva znamená působení Boží přítomnosti. V tomto Ježíšovi cítíme Boží přítomnost. V něm k nám přichází Hospodin, Pán nebe a země. V obyčejném člověku z galilejského Nazareta. Skrze něho tento Bůh jedná ke spáse světa.

Co to znamená, jsme si dnes připomenuli zvláště ve čtení z Izajáše. Ale nejen. Také Boží věrnost,      o které v úvodu svého 1. Listu do Korinta ujišťuje sv. Pavel, k tomuto spásnému jednání patří. Bůh nás neopustí během našeho putování a dovede nás a ochrání až do cíle.

V čem poznáváme vrchol Božího spásného díla? To naznačuje Jan titulem "Beránek". Beránek. To je obětní zvířátko. Pomysleme třeba na velikonočního beránka, jehož krev zachrání prvorozené              v domě před egyptskou záhubou. Prostě beránek to není zvíře triumfu, ale oběti. Neprosadí se na úkor druhých, ale pro druhé bude zabit. Co zmůže beránek proti šelmám? Zkušenost z dějin tohoto světa by řekla, že nic. Víra se však odváží říct, že překvapivě všechno. Svět to mate i ďábla. Někteří staří církevní otcové někdy psali o "lsti Boží", která přemůže ďábla a smrt. On nevěří, že láska          a život pro druhé je víc než násilí. A právě to ho nakonec "dostane".

Beránek Boží symbolizuje lásku, která se nebojí, která neopouští hříšníky, i když ji to bolí. Lásku, která nedovolí, abychom se stali anebo zůstali Božími nepřáteli. Ukazuje nám mocného Boha, který se nebojí bezmoci, prohry... Ví totiž, co je skutečná moc a co je budoucností všeho tvorstva. Tato láska nakonec překoná všechna rozdělení, polarizaci mezi lidmi a uzavřenost do pověstných nejrůznějších sociálních bublin. Tak bude nakonec Hospodinu navrácen zbloudilý lid i nejzazší končiny země. A bude jeden ovčinec a jeden pastýř...

Bůh hledá lidi, kteří přijmou jeho paradoxní poselství a jeho cestu. V nich začíná Boží vláda. Ondřej, ten druhý neznámý učedník a pak Šimon Kéfa, což je Petr... a další budou následovat. Jsou nedokonalí. Jiní ani nemůžou být. Ale svědectví o něm je "chytlo" a přivedlo k osobní zkušenosti      a ta je učinila následovníky. I my k nim (ve vší skromnosti taky patříme...)

Jít za Kristem nikdy nebylo lehké. Vždycky se do toho něco přimíchá. Vždycky máme tendenci přizpůsobit si Krista a jeho učení sobě. A tak je poněkud "zneškodnit". Ale ono se naštěstí jen tak nedá.

Jít za Kristem znamená věřit, že láska a pravda nejsou k smíchu, ani zbytečné. Jim patří budoucnost. Kdo něco ztrácí kvůli evangeliu, najde to tak, že už o to nikdy nepřijde. Kdo kvůli Kristu prohraje, nakonec zvítězí a to vítězství bude stát za to. Kdo víc myslí na druhé než na své zájmy, pozná Boha a to bude jeho trvalé štěstí.

Neučiním pasivitě ani nepropaguji kult utrpení a smrti. Mluvím o lásce, která se ničeho nelekne, mnoho toho bude muset nést, ale nakonec promění svět. Tu najdeme jen v Ježíši z Nazareta, beránku, kterého světu nabízí Bůh.