Zjevení Boží krásy…

Epifanie - Křest Páně (9/1/2022)
Iz 49, 1-6/ Tt 3, 4-7/ L 3, 16-17.21-22

Poselství dnešní slavnosti je jasné a jednoduché: V Ježíšovi z Nazareta Bůh vrcholně zjevuje svou slávu a konečně vstupuje do našeho světa jako Vládce. Tedy i k nám. Ke všem. Teď potřebujeme jen tuto jasnou a jednoduchou zprávu nějak "vstřebat". To už tak jednoduché nemusí být. Způsob, jakým Bůh vstupuje do našeho světa a zjevuje svou slávu nás poněkud mate. Je nám tak blízký, ale zároveň tak jiný! Takhle jsme to nečekali. Největší div Boží lásky je člověk Ježíš z Nazareta, který se rozhodl sdílet všechno s námi - a vzít na sebe naše průšvihy, hříchy... a vytrvat v tom až do úplného konce na kříži. Toto je Boží odpověď na naše otázky, na bídy naše a tohoto světa... Nad tím zůstáváme stát v úžasu, s jistým nechápáním a otázkami... A právě v tom Bůh zjevuje, kým je a jaký je.

Bohoslužebná čtení nám dávají nahlédnout do oné dynamiky mezi Bohem a světem.

V prvním se představuje Služebník (hebr. Eved). To je tajemná postava, skrze kterou Bůh uskuteční svůj spásný plán. Když říkám "tajemná", myslím tím "zahalená, skrytá, nepřístupná". My z ní poznáváme jen obrysy.

Představme si (nebo se o to aspoň pokusme): Jsme v babylonském zajetí. Po letech rezignace              a krize jsme se opět vzchopili k naději. Bůh něco udělá. Co? Někoho pošle. Ten Někdo je v důvěrném vztahu s Bohem. Od samého počátku. Bůh ho stvořil už v těle matky. Vyvolil ho dávno před narozením. Dal mu jméno. I když my ho ještě neznáme. Teď si představujeme, že jsme ti posluchači Izajášovi. My neznáme, ale Bůh toho Neznámého znal.

A nyní ten "Pan Někdo" mluví. Oslovuje celý svět. Začíná dalekými ostrovy. Ty v tehdejším zeměpise zahrnují nejzazší okraje světa. Ten tvoří zemská deska vyčnívající z vody. Kolem ní moře. A z moře ještě tu a tam vystupují taky ostrovy a pak už jen voda a voda. Služebník je z Izraele. Bůh ho                s Izraelem sám identifikuje. "Ty jsi, můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím." Na tobě ukážu svou přítomnost a své dílo. Doslova je tam: "V tobě se ozdobím" (פאר). "Ty budeš mou ozdobou." Cítíte, co se to tu říká? On, věčný Bůh, "se pochlubí" jako ozdobou svým Služebníkem Izraelem - trpícím, nesoucím těžký úděl.

Služebník je tím Izraelem, jaký má být. Nezapomeňme: Izrael je stále rozptýlen. Bez krále. Bez chrámu. Bez obětí. Úkolem Služebníka je tyto rozptýlené shromáždit. Obnovit Izrael. Můžeme při této příležitosti přemýšlet: Co je vlastně je Izrael? Čím víc se do té otázky ponoříš, tím víc chápeš její složitost. A pak taky: Co to je obnovit Izrael? To je úkol našeho Pana Služebníka. Ale tím to zdaleka nekončí. Je poslán i k těm nejvzdálenějším národům. Nikdo není zapomenut. Nikdo není vyňat. Bůh Izraele není kmenovým či národním bůžkem. Je Stvořitelem všech a na všech mu záleží. Tak je jeho Služebník světlem pro národy - ano, i pro ty pohanské národy. Zprostředkovává Boží záchranu těm nejzapadlejším končinám světa.

Teď střih: Po staletích se scházejí lidé u Jordánu. Oslovil je Jan. Probudil v nich touhu po přicházející Boží vládě. A oni mu uvěřili a chtějí se očistit od svých hříchů. Mezi nimi také nějaký Jošua                  z Nazareta. Připojil se k hříšníkům toužícím po očistě. Sám žádné očištění nepotřebuje. Je čistý. Ale udělá to, protože chce být ve všem s námi. Úplně obyčejně. V tom je ten div. A nebe se otvírá, sestupuje Boží Duch a Bůh sám říká: "Ty jsi můj milovaný syn... ty se mi líbíš... tvé rozhodnutí a tvá cesta na zemi se mi líbí. To je ono! ...Ty jsi můj Služebník Izrael, v tobě se ozdobím."

A po nějaké době sv. Pavel napíše: "Ukázala se šlechetnost (ř. chréstotés) a lidumilná láska našeho Boha." Ano, řecky je tam i nám známé filanthrópia. Bůh je dobrý (lahodný jako to nejlepší víno!)        a miluje lidi. To se ukázalo v životě Ježíše z Nazareta. Bůh nás zachránil. Slitoval se. Obmyl nás ke znovuzrození... Obnovil nás svým Duchem... Dal nám nový začátek... Bohatě na nás vylil svého Ducha, abychom měli podíl na věčném životě... Máme dědičný podíl na velikých věcech Božích... To všechno se ukazuje v Ježíšovi. On je zjevením Boha... Však už víte :-) A víc... Nejen nám ho ukazuje, ale zapojuje nás do něj... Nejen o tom víme, ale patříme do toho... Tam patříme... Náš domov je            v Bohu... Tak to dnes slavíme.